Článek
Výše uvedená slova spisovatele G. B. Shawa proslula až díky Robertu F. Kennedymu. Jaké byly osudy klanu, jehož ambiciózní členové neohroženě kráčeli za svým snem vydobýt si slávu a postavení, získali tisíce příznivců na celém světě a nejen tvořili součást dějin, ale napsali několik jejích kapitol?
Pojďme se na začátek dozvědět něco o rodinných kořenech slavných bratrů, k nimž nemusíme ani za oceán.
Příslib nové budoucnosti
Rok 1848 pro většinu obyvatel Evropy znamenal obrovské změny. Buržoazie se chopila iniciativy a pokusila se prosadit své ideály rozdělení moci ve státě, lidé se přestali bát projevovat svůj názor a protestovali proti veškerým druhům útlaku, které na nich vládnoucí absolutismus do té chvíle praktikoval, dožadovali se svobody a rovnosti ve všech směrech života. Avšak starý kontinent poznamenaly i jiné události, než snahy o demokratizaci a volnost. Ve stejném čase, kdy se Francie stala republikou, Itálie urputně válčila s Rakouskem, ve Frankfurtu nad Mohanem se horlivě debatovalo a v Habsburské říši vyšly kabinetní listy, v dalekém Irsku mělo davové šílenství zcela jinou příčinu.
Představovala ji sněť napadající brambory. Plodina tehdy tvořila téměř sto procent irské zemědělské produkce, tudíž po zavlečení škodné na irská pole nemohlo následovat nic jiného než velký hladomor doprovázený navíc epidemiemi tyfu a cholery. Jakožto přesvědčení katolíci, většina obyvatel Irska dlouho žila v domněnkách, že lidé z blízkých států, a to především z Anglie, opomenou alespoň na okamžik fakt, že uznávají jiné náboženství a pošlou pomoc, ale tato myšlenka zůstala pouhým snem. Naopak. Angličtí protestantští statkáři se díky hladomoru snažili zbavit nepohodlných nájemníků půdy a nutili je pracovat za mizivou mzdu, a to jen za podmínky, že se vzdají nároků na svá pole. V důsledku řádění bramborové sněti tak nakonec zemřelo více jak jeden milion lidí a dvojnásobné množství uprchlo do Ameriky a Velké Británie.
Mezi vystěhovalce patřil i tehdy pětadvacetiletý Patrick Kennedy z Dungastownu v jihovýchodním Irsku. Poté, co dal sbohem svým rodičům, dvěma starším bratrům a v sousední vesnici dostal požehnání od faráře, vyrazil s rancem na zádech a drobnou sumou v kapse, představující téměř celé jmění rodiny, do nevelkého přístavu New Ross, odkud v říjnu roku 1848 odplul do Ameriky.
Plavbu dlouhou šest týdnů odehrávající se za otřesných hygienických podmínek, téměř bez jídla, pití vody se stále výraznější příchutí octa, obklopen nemocnými, nakonec mladík jako zázrakem přežil. V prosinci téhož roku se tedy vylodil v Bostonu v Americe. V zemi opředené stovkami pověstí o hrdinství, demokracii, svobodě vyznání, rovnosti, bohatství, kráse. V zemi vítající ho s otevřenou náručí, ačkoliv je bez peněž, umí sotva číst, vyrostl na venkově a kromě mládí a fyzické síly nemá nic. V Novém světě, v zemi vonící příslibem lepší budoucnosti. Brzy po svém příjezdu však Patrick Kennedy poznal, že Spojené státy zdaleka nejsou takovým ideálem, jakým se zdály.
