Článek
V říjnu loňského roku jsme koupili first minute zájezd do Turecka. Od té doby se odehrálo tolik věcí od konfliktu na Blízkém východě přes strach z nedostatku leteckého paliva až po kašel a rýmu u půlky rodiny ještě týden před odletem, že nějaké vrtochy počasí, o nichž jsme četli na webech věnovaných počasí, už nás z míry nevyvedly.
Bylo až s podivem, že tento týden ve středu v hodině mezi psem a vlkem se celá naše skupinka s větším či menším nadšením z brzkého vstávání odebrala do aut a zamířila na letiště.
Pro ty, kteří sledují dopravní situaci a bojí se dopravních kalamit kvůli různým opravám a uzavírkám, mám dobrou zprávu. Minimálně v noci jsme žádné podobné potíže nezaznamenali a jeli jsme plynule. Ani na letišti nenastal problém, odbavení i odlet proběhly na čas, a tak jsme se kolem deváté ráno místního času ocitli v Antalyi. Asi poprvé jsme přitom nejeli od letadla autobusem, nýbrž jsme vycházeli přistavěným rukávem. Kočárek jako vždy nepřijel spolu s bagáží, ale našli jsme ho v hale, kde jsou vydávány kufry na pásech s nižšími čísly, v levém rohu pod piktogramem kočárků. Pak už jen najít autobus směr Colacli, ubytovat se a hurá na pláž.
Trochu jsme se obávali počasí, protože jsme se před cestou odhodlali sledovat předpovědi, a ty věru nevypadaly příznivě. Na druhou stranu, dle zkušeností z minulých let jsme věděli, že např. Accuweather rozhodně moc akurátní není (i teď hlásí 20, zatímco teploměr nad bazénem ukazuje na slunci 31, takže ve stínu 20 rozhodně není, a taky neprší, jak Accu tvrdí - prý se často stává, že Accu ukazuje teplotu v horách nad Side, která se však u pobřeží liší). Známí navíc vyrazili na totéž místo o pár dní dřív, tudíž jsme měli informace z první ruky o tom, že je na tričko a v bazénech se dá řádit celý den.
Maminka byla ohledně květnovému termínu dost skeptická. Nevěřila, že by se vážně dalo tak časně koupat v moři, o to bylo milejší ji sledovat, jak hned první den konstatuje, že to není vůbec špatné a druhý den k večeru se blaženě usmívá a říká, že je to jako kafe. Voda je tady totiž vážně mělká, tudíž se přes den krásné vyhřeje. Barva modrozelená, písek teplý, ideální na bábovičkování, a navíc tady všude plavou malé rybičky. Pro děti ráj na zemi.
Teploty se pohybují ve stínu kolem 26 a na slunci kolem 32. Vánek svěží, čerstvý, příjemný. Jeden večer byl třeba svetřík, jinak ne.
Bazény jsou i bez vyhřívání v pohodě.
V místních hotelech je vždy o zábavu postaráno, takže fungují různé sportovní aktivity, mini kluby, mini disco, živá hudba…
Nicméně, my stejně dlouho nevydržíme na místě, a tak jsme už včera vyrazili na ,,povinný" výlet do Side.
Z Colacli jede dolmuš cca 20 minut. Jedna osoba platí 2,5 eura a dá se jet i s kočárkem. Bohužel, podobně jako loni je i letos téměř vše podstatné v Side uprostřed rekonstrukce včetně amfiteátru a Apollónova paláce, což nás trochu zklamalo, protože právě amfiteátr v Side je místo s neuvěřitelnou atmosférou, kam jsme chtěli jít znovu.
Side
Pozorujeme v Side obecně změny. První rok bylo vše přístupné zdarma kromě amfiteátru, který ovšem stál za to. Druhý rok se téměř vše předělávalo včetně divadla, zbylé památky najednou dělila od návštěvníků závora a nově i vstupné. Letos stav přetrvává a nově zavedli platbu i na WC v zákaznickém centru.
Letos jsme poprvé zkusili jet do centra vláčkem, ať máme změnu. Čtyři dospělí a dvě děti platili dohromady 60 korun!, tudíž pokud jedete do Side v horku nebo s malými dětmi, rozhodně doporučuji. Stanice vláčku je hned na okraji autobusového nádraží po levé straně a lze jej platit jen kartou.
Pokaždé, když jsme byli v Side, lákala mě vyjížďka lodí, ale první rok byla mladší dcera moc malinká a druhý rok zase příliš foukalo. Letos se na mě konečně usmálo štěstí, neboť sotva jsme přišli do přístavu, vyrážela pirátská loď na hodinovou jízdu podél pobřeží. Dospělý za 5 euro. Parádní zážitek.
V Side jsme jako vždy obdivovali krásně upravené kamenné domky, lesknoucí se vlnky a neutuchající energii místních prodejců, mezi jejichž repertoárem se nachází vše od vůní a kabelek, přes oblečení a koření po šperky a pochutiny.
A nutno dodat, že většina místních prodejců, trhovců a vůbec živnostníků opravdu ví, co dělá. Jsou velmi žoviální a vědí, jak polichotit, zkrátka a dobře mají obchodního ducha. Na druhou stranu, najdou se i tací, kteří v této oblasti ještě mají prostor pro zlepšení. Mezi nimi i kadeřník v našem hotelu. Ten si zvolil za svojí příští oběť mojí maminku. Ze začátku všechno vypadalo dobře. Prostě perfektně uhlazený lazebník v nejlepších letech. Muž, kterému se zkrátka velmi těžko odolává, takže maminka přece jenom podlehla a vstoupila do jámy lvové. Tam už jedna Němka s částečně udělaným melírem naznačovala, že pánovi se nedá uniknout. To ale neznala mamku!
A kadeřník, byť jistě v rámci řemesla šikula, zas neznal žádný cizí jazyk. Takže vytáhl překladač a nastala konverzace skrze techniku, jejíž obsah nás naprosto odrovnal, a tak jej zde předkládám pro zlepšení nálady.
Kadeřník (K): Vypadáš příšerně, to musíš uznat.
Máma (M): Proč myslíš, že jedu do Turecka. Asi aby mi to už někdo konečně udělal pořádně, ne!
K: Tak dáme nějakou z těhle barev a taky tohle upravíme a to hned!
M: No počkej. Když mi to dáš hned, tak zítra půjdu do moře, barva sleze a okamžitě to půjdu reklamovat. To nechceš. Počkej příští týden. Přijdu před odletem. A barvu vymysli jinou, tahle se mi nelíbí.
K: To máš pravdu. Počítám s tebou.
Pokračování se chystá.
