Článek
I když vědí, že levné oblečení většinou obsahuje toxické látky, cena je rozhodující. Vyplývá to ze zajímavého průzkumu analytického ústavu STEM z dubna 2026. O mém vlastním nákupním chování se dočtete na konci článku.
S velmi levně vyráběným oblečením se mohou pojit zdravotní rizika v důsledku použití látek, jako jsou formaldehyd, ftaláty nebo bisfenoly. Ty mohou dráždit pokožku, způsobovat alergie nebo narušovat hormonální systém. „Nejspíš díky testům spotřebitelských organizací a laboratoří v posledních letech, které odhalily u oblečení prodávaného v e-shopech a aplikacích s ultra rychlou módou nadlimitní množství látek jako ftaláty, formaldehyd nebo těžké kovy, se tato problematika dostala do povědomí lidí,“ míní analytička STEM Silvia Petty. Přesto pro 81 % Čechů vyhrává nízká cena.
Informace o zdravotním riziku levného oblečení zveřejnil analytický ústav STEM. Nejčastěji se nakupující Češi a Češky pro oblečení vydávají do módních řetězců (51 %), ty zůstávají dominantním místem nákupu napříč většinou skupin. Kolem 45 procent respondentů nakupuje v obchodech s levnou módou, jako je například Pepco. Podobný podíl mají sportovní a outdoorově zaměřené obchody a supermarkety a hypermarkety jako například Tesco, Kaufland nebo Lidl. Podle autorů průzkumu jsou lidé při rozhodování o výběru oblečení pragmatičtí. Klíčová je pro ně cena, naopak okrajové jsou prvky spojené s ekologií a etičností výroby. Průzkumu se od 22. do 30. dubna 2026 zúčastnilo 1315 respondentů starších 18 let.
Myslela jsem si, že v povědomí lidí už je více udržitelnost a to se týká především oblečení. Je překvapivé, že nevadí toxické látky, které ohrožují zdraví. Překvapuje mě také, že se lidé nezabývají tím, že nízká cena nemusí být výhra. Vzhledem k velmi nízké kvalitě zboží se oblečení spíše prodraží, brzy je na něm znát opotřebování a je nutné nakupovat znovu. Nízká cena neznamená vždy ušetření a je lépe mít pár kvalitních kousků oblečení než mít množství toxického oblečení.
Součástí výzkumu byla i anketa založená na otázkách.
„Co je pro Vás při pořizování oblečení rozhodující? Vyberte prosím až čtyři důvody, které jsou pro Vás osobně nejdůležitější.“
ilustrační foto
„Souhlasíte, či nesouhlasíte s následujícími výroky, které se týkají nákupů oblečení a oděvního průmyslu?“
ilustrační foto
„Máte přehled o následujících oblastech?“
ilustrační foto
„Nyní Vám předložíme sérii výroků týkajících se nákupu oblečení. U každého z nich prosím uveďte, jak často při nákupu oblečení děláte dané kroky. Když si kupuji nové oblečení…“
ilustrační foto
Zdá se mi, že reálné chování při nakupování úplně neodpovídá výsledku anket výše, kde jsou odpovědi zaměřeny spíše na hodnoty. Ale když pak stojí člověk před reálným rozhodnutím koupit či nekoupit, je to jiné. Ví sice, co je správné, ale stejně si koupí obvykle zbytečnost, která bude viset ve skříni, protože převážila cena a člověk má pocit, že by si to neměl nechat ujít. Já tedy nejsem úplně vzorek pro tento druh nákupů. Už víc než dvacet let nakupuji přes e-shopy a ne dřív, než mám pocit, že něco potřebuji. Ostatně nikdy jsem v tomhle nebyla typická ženská, nebavilo mě courání po obchodech jen tak bez cíle a bez potřeby. A poslední můj nákup oblečení v kamenném obchodě si pamatuji dodnes. Ten se tedy výrazně nepovedl.
Dostala jsem k narozeninám kartu na oblečení ve známém obchodě a nákup jsem hodně dlouho odkládala, až mě k němu přinutil můj muž a šel se mnou. Když viděl můj otrávený ksicht, rozhodl se, že všem zakáže tento druh dárku. Ploužila jsem se velkým krámem a věděla jsem, že si musím něco vybrat, ať už tam znovu nemusím. Zrovna měly nějaké slevy a já jsem si ze štendrů s oblečením nějaké tedy vybrala a jak jsem procházela krámem, tak mi na ruce přibývaly plná ramínka. Došla jsem až ke vchodu krámu, kde na mě zvědavě už koukala ochranka a i můj muž. Podívala jsem se na ruku obloženou mnoha ramínky, letmo jsem si prohlédla to oblečení a zjistila, že nic z toho vlastně vůbec nepotřebuju. Přede mnou stál zrovna stojan s vyzkoušeným a nechtěným zbožím a tak jsem jedním prudkým gestem zavěsila všechna ramínka na stojan k údivu ochranky (můj muž moje reakce zná) a odkráčela jsem středem. Od té doby si vybírám, jen když něco opravdu potřebuji a přes obrazovku počítače.
Ještě jsem si vlastně vzpomněla na jeden svůj rychlý způsob nákupu, kdy jsem pobavila tenkrát svoji asistentku. V práci jsem se náhle rozhodla, že na druhý den večer na nějakou pracovní akci nutně potřebuju červené lodičky. Moje asistentka vznesla pochybnosti, jestli si myslím, že vejdu do prvního krámu a budu je mít. Odpověděla jsem, že tomu dávám půl hodiny ne víc a odkráčela jsem do blízkého nákupního centra. Shodou okolností byly vedle sebe tři obchody s obuví. Nahlédla jsem do prvního od vchodu, pozdravila a zavolala, zda mají červené lodičky. Neměli. Podobně jsem se zachovala u druhého obchodu a až ve třetím zazněla kladná odpověď. Vešla jsem, vyzkoušela a odešla s nimi a myslím, že to ani půl hodiny nebylo. Já vím, to se mi to mluví o nákupním chování oblečení, když tyto nákupy nesnáším.
Zdroje:
