Článek
Vyplývá to z analýzy chování účastníků v počtu 467 podle studie PNAS Nexus. Účastníci různého věku se rozhodli strávit měsíc s obyčejným mobilem bez přístupu k internetu jen s voláním a SMS.
Z téměř 500 účastníků studie 91 % pocítilo duševní úlevu bez používání chytrých funkcí mobilního telefonu. Nebyli však úplně odpojeni, mohli v průběhu experimentu používat jiná zařízení, například počítače, ale to je něco jiného než mít mobil stále u sebe.
Někteří lidé trpí nomofobíí, což je strach z absence chytrého telefonu, ať už je důvodem ztráta, zapomenutí doma nebo se jen vybije baterie. Je to jen jiný druh závislosti, ale závislost to je. Další studie tentokrát provedená Korejskou univerzitou upozorňuje, že časté používání chytrého telefonu stimuluje stejné obvody odměny, které se aktivují v případech drogové závislosti. Pocit povinnosti být neustále k dispozici, muset hned odpovídat na zprávy, muset nahrávat obsah na sociální sítě, reagovat na ostatní přátele vyvolává právě neustálá přítomnost chytrého telefonu.
To vše podle studií vyvolává úzkost, která samozřejmě souvisí i s nepřátelstvím některých sociálních sítí a s toxickými vzorci chování na sítích jako je Instagram.
Problém samozřejmě není v technologii, ale v používání a přílišná závislost vede k emočním poruchám. Vědecké údaje hovoří o tom, že odklon od chytrého telefonu bezesporu zlepšuje duševní zdraví. Není nutné se vracet ke starým telefonům, jde ale o to, zda si dokážeme chytrý telefon nastavit tak, abychom na něm nebyli závislí. Udržování neustálého připojení k internetu může být škodlivé pro kognitivní funkce a pohodu a také pro využití času.
Já jsem se rozhodla již dávno mít jen telefon na volání a sms. Vzhledem k tomu, že každý den až na pár výjimek pracuji několik hodin online na počítači, chtěla jsem být, když někam vyrazím, offline, nevědět, co se děje v online prostoru, nemuset nic sledovat a načítat, neodpovídat, a i přes údiv svého okolí tvrdím, že i kdybych byla poslední na světě, chytrý telefon prostě nechci. Už se s tím smířily i naše tři děti, které mi neustále nabízeli, že mi jej koupí. Už ale pochopily, že pokud se rozhodnu, koupím si ho sama. Myslím, že vzhledem k tomu, že už to trvá dost let a k mému pokročilému věku tohle asi už nenastane, dokud bude tlačítková Nokia ještě k dispozici.
Někdy působím na veřejnosti asi jako exot. Nedávno jsem dělala rozhovor s managerem jednoho kulturního centra a zazvonil mi telefon. Vytáhla jsem svůj pravěký a manager s úsměvem vytáhl z kapsy naprosto totožný s vysvětlením, že jiný prostě nechce. V čekárně u lékaře neustále většina lidé kliká do telefonu, aniž někdy vůbec zvedne zrak. Bývám většinou jediná, kdo nemá v ruce telefon, ale knihu nebo časopis a užívám si svobody skutečného života, než se zase vrátím do online světa, aspoň já to tak cítím. Telefon se mi objeví v ruce, jen pokud zrovna zazvoní.
Když se vrátím domů, po odpočinku mozku zase zasednu k internetu a píšu, což dělám s radostí už dost let.
Vlastně to začalo s prvními chytrými telefony, kdy mi sestra volala, že mi nedokázala zvednout hovor na novém mobilu a stejný problém měl tenkrát můj muž a s mými dlouhými nehty to bylo úplně nemožné. Dnes už je vše jinak a všichni kolem mě mají chytré telefony i moje vnoučata, já však zůstávám v pravěku a jsem tam ráda.
