Článek
Podle mého by mělo být ale svobodným rozhodnutím člověka, zda chce žít offline, ale v dnešní společnosti se s nimi jaksi nepočítá.
Právníci a odborníci požadují změnu přístupu a vytvoření právního rámce pro ty, kdo žijí mimo digitální svět. Potřeby všech lidí by měly respektovány, a i v budoucnu s rozvojem technologií budou lidé, kteří nebudou mít schopnost je ovládat.
Již dnes žijí v Česku statisíce lidí mimo digitální prostor a některé služby kvůli absenci chytrého telefonu, přístupu k internetu či digitální gramotnosti jsou pro ně nedostupné. V běžném životě přicházejí o slevy, benefity, přístup ke zdravotní péči, bankovnímu účtu a veřejným službám.
Jedním z výrazných příkladů dopadu digitalizace je Komerční banka, která lidem, kteří nechtějí novou aplikaci, ruší účty. Sice banka se ohrazuje, že své klienty neustále informuje, ale pro řadu lidí jsou právě emaily a mobilní aplikace nedostupné. Řada klientů také nemá ani po roce přístup ke všem službám. Určitá forma diskriminace se objevuje i v běžných obchodech, kde jsou nabízeny výrazné slevy pouze vlastníkům aplikace či věrnostní karty.
„Mnoho seniorů, kteří celý život chodí do stejného obchodu, najednou zjistí, že platí víc, protože nemají aplikaci. A často ani netuší, proč,“ říká Jan Vobořil z právnické organizace Iuridicum Remedium (IuRe), která se dlouhodobě věnuje tématu digitálního vyloučení.
Navíc s kartičkou či aplikací ztrácí lidé soukromí a poskytují obchodníkům data o svých nákupech a ti pak mohou s daty dále pracovat či s nimi obchodovat. Digitální překážky zasahují i do zdravotnictví a o některé příspěvky na prevenci je nutné žádat pouze on-line, někde už i objednání u lékaře je možné pouze elektronicky, protože se do ordinace prostě nedovoláte.
Návrh změny ústavy, který už několik let čeká v Senátu, by zaručil občanům právo jednat se státem i mimo digitální sítě. „Nikdo by nesměl být nucen vykonávat svá práva nebo povinnosti výhradně elektronicky,“ stojí v návrhu.
Evropská výzva, ke které se připojila i organizace IuRe, požaduje dostupnost základních veřejných služeb i bez digitálních prostředků. Zahraniční studie publikovaná v odborném časopise Journal of Retailing and Consumer Services poukazuje navíc na vyvolávání pocitů izolace a nedostatečnosti u starších lidí na základě současných technologií v maloobchodu. Neorientují se v prostředí samoobslužných pokladen, různých displejů či robotických asistentů, ztrácí se v něm a obchod záhy opouští. Je to tak správné a spravedlivé?
„Starší zákazníci často potřebují pomoc rodiny nebo obsluhy. Pokud ji nedostanou, cítí se zbyteční a opomíjení. Obchody a služby by měly být navrženy tak, aby byly přístupné i bez předchozí zkušenosti s technikou,“ doporučuje studie.
Pracuji v digitálním prostředí od roku 1996 a někdy to byly docela složité bankovní programy. Nemám tedy problém pohybovat se v online prostředí, využívat všech služeb, které potřebuji a elektronicky si objednat návštěvu lékaře či recept, přesto nemám, co se týká nákupů žádné aplikace a jen jednu letitou věrnostní kartičku. Je to moje rozhodnutí. Chci si zachovat aspoň zbytek svého soukromí. Vadí mi to z principu a nepřijde mi správné vylučování některých lidí ze společnosti kvůli rozšiřujícímu se digitálnímu prostoru.
