Článek
Pravomocným rozsudkem zamítl dovolání ministerstva průmyslu a obchodu v případu novináře Českého rozhlasu Jana Cibulky za zásah do práv na ochranu soukromí a osobních údajů. Ve sporu jde o povinnost provozovatelů sítí uchovávat údaje, ze kterých lze odvodit, kdo, s kým a odkud komunikoval. Naivně jsem se domnívala, že tedy šmírování nás všech, ať vinných či nevinných na základě rozsudku přestane, ale do dnes se nic nezměnilo. Proč má někdo shromažďovat data o tom, s kým si volám či kde se zrovna pohybuju? Nejvyšší soud plošný sběr dat označil za protiprávní, a přesto se nic nezměnilo.
Vládní výbor pro lidská práva dostal aktuálně podnět, že vláda by měla řešit problém s protiprávním sledováním lidí v Česku. Hnutí ANO prosazuje místo zásadní změny formou poslaneckého návrhu novelu, podle které by stát i nadále mohl plošně sbírat data o tom, s kým si lidé volají a kde se při tom pohybují. Návrh obsahuje pouze zkrácení doby, po kterou musí poskytovatelé telekomunikací tyto informace uchovávat. Podle advokátů je to nedostatečné a pořád je to porušení zákona. „Cílem pozměňovacího návrhu je zkrácení doby uchovávání provozních a lokalizačních údajů (tzv. data retention) ze šesti měsíců na čtyři měsíce,“ píše se v poslaneckém návrhu Marka Nováka. Ale i touto novelou Česko nadále porušuje evropskou legislativu protiprávním sběrem dat o voláních a pohybu lidí a není to tedy žádná zásadní změna. Návrh má v říjnu projednat rada vlády, kterou vede premiér Andrej Babiš a Taťána Malá. „Koalice nechce plošné šmírování občanů. Je důležité mít nástroje pro potírání kriminality, ale proti tomu stojí právo na soukromí občanů. Je třeba najít balanc,“ říká Malá. V novele ale pořád jde o plošné šmírování občanů.
„V důsledku přijetí právní úpravy, která odporuje směrnici o soukromí v elektronických komunikacích, fakticky došlo k nesprávné implementaci této směrnice, jež přetrvává a byla jednoznačně identifikována judikaturou Soudního dvora Evropské unie již před více než deseti lety, aniž by na tento problém Česká republika reagovala. Tím dochází k dlouhodobému vědomému porušování práva ze strany České republiky,“ píše se v podnětu, který přijal na svém posledním zasedání Výbor pro lidská práva a moderní technologie, který slouží jako pracovní skupina Rady vlády pro lidská práva. Stát doposud sbírá tyto informace prakticky o všech lidech, kteří v Česku komunikují elektronicky. To však odporuje evropské legislativě, jak opakovaně upozornily soudy. Vládní výbor ve svém podnětu kritizuje, že přetrvávající stav „narušuje důvěru veřejnosti v právní stát a vede ke zpochybňování činnosti orgánů, které s takto nezákonně zpracovanými daty pracují.“ Vzhledem k tomu, jak dlouho protiprávní stav trvá, hrozí státu riziko platit velké odškodné prakticky všem, které svým nezákonným sběrem informací poškozuje – tedy všem uživatelům elektronických komunikací. Stát nereaguje na rozsudky a rozhodnutí soudů před víc než rokem otevřelo cestu k přísnějšímu posuzování při případném uplatnění nároků dalších občanů, do jejichž práv bylo zasaženo, a tím vznikla nemajetková či majetková újma. Zvyšuje se i riziko přiznávání finanční satisfakce.
Připravovaný návrh novely, který má vláda řešit v říjnu, nepřináší žádnou změnu a zásadní problém, že takto plošně se nesmějí informace o elektronické komunikaci vůbec sbírat a uchovávat, vůbec nevyřeší. Ministerstvo průmyslu a obchodu návrh podporuje a mimo jiné se ztotožňuje s odůvodněním poslaneckého návrhu, který upozorňuje na to, že sběr podobných dat pomáhá tuzemským bezpečnostním složkám bojovat se závažnou kriminalitou či terorismem. Jak to tedy dělají jiné státy, které se ale řídí legislativou unie? Jak oni tedy bojují s kriminalitou a terorismem bez porušování práva na soukromí? Určitě nemá naše země větší problémy než zbytek Evropy. Navzdory soudní kontrole došlo i tak v minulosti k několika případům neoprávněného či problematického přístupu k záznamům o volání a pohybu lidí. V letech 2009 a 2010 byl nelegálně sledován předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, advokát Miroslav Jansta, kancléř tehdejšího prezidenta Václava Klause Jiří Weigl a taktéž jeho tajemník Ladislav Jakl, a tak bychom mohli pokračovat. Tady se zneužití přímo nabízí a důkazem je i případ novináře Cibulky, který má pravděpodobně zásluhu díky své žalobě, že se tím stát bude muset zabývat.
Cibulka v žalobě tvrdil, že plošné shromažďování údajů zasahuje do práv na soukromí a informační sebeurčení a odporuje unijnímu právu i judikatuře Soudního dvora Evropské unie. Žádal omluvu jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jemu i dalším Čechům vznikla kvůli nesprávnému přenosu směrnice. Plošné šmírování státu se děje v Česku již dvacet let i přes boj advokátů, které na porušování zákona upozorňují. Podání žaloby upřesnil advokát Jan Vobořil z digitálně-právní organizace IuRe, který ve sporu zastupuje žalobce: „Sběr provozních a lokalizačních údajů, neboli takzvané „data retention“, je obhajován bojem proti závažné kriminalitě nebo terorismu. Podle dostupných dat o vývoji kriminality však využívání těchto metadat nemá vliv ani na pokles kriminality, ani na její objasněnost, naopak je tato masa nashromážděných dat zneužitelná: v minulosti už byly u nás či ve světě tímto způsobem získávány informace o kontaktech vlivných osob, byli identifikováni účastníci protivládních demonstrací či zdroje novinářů“.
