Článek
Nadpis je samozřejmě zavádějící, ale končí tam, kde končí má představivost.
Viděli jsme, že Piráti utrpěli značné ztráty a jak znám mentalitu mladých voličů, jelikož jsem člověk, který dospěl mentálně jen trochu dříve, vím, že hlasy voličů Pirátů se nevytratily, ale jen se, tak jako u SPD, rozmělnily a přidaly se například Filipu Turkovi. Protože stejně jako u SPD se Piráti mohou chlubit tím, že jsou nudní a jen opakují to, co slíbili, na rozdíl od ostatních, kteří své postoje mění podle toho, zda se blíží volby a také na rozdíl od čerstvých stran, které ještě neprověřil čas. SPD a Piráti si tak teď mohou zvolit, zda ve své vyšlapané cestě budou chtít pokračovat, nebo se Bartoš usmíří s Okamurou a přestanou do sebe šít, protože je spojuje porážka, a ještě jedna věc v programu, a to je přímá demokracie.
Tak to byl vtípek číslo jedna.
Vtípek číslo dva tkví v domněnce, kterou šíří média, že Okamura prohrál. Naopak. Nově má v EU zastoupení více Okamurů, což je prohra SPOLU, a to i do budoucna. Konkurence pro Okamuru proti SPOLU znamená motivaci. V podobě oslovovat lidi, kteří přinejmenším nejsou lokajové současné vlády jedné pravdy a zařazují se k protestním. Je třeba rozlišovat různá spektra a také to, že se jedná o volby unijní, nikoli parlamentní. Do parlamentních voleb se může stát cokoliv, například to, že o těchto nově vzniklých subjektech už moc neuslyšíme. Média se zaleknou a přestanou o nich psát a zvát je do svých diskuzních pořadů a budou se přitom odkazovat na volební průzkumy. Argumentem může být, že už vypotřebovali svůj limit nebo cokoliv dalšího, co člověka jen napadne. Ukázalo se, že média mají zásadní vliv na to, kdo se dostane a kdo ne. Když se podíváme na to, co předváděla u strany PRO a Svobodných, kteří sem tam měli v průzkumech i přes 3 %, tak to fikaně zprůměrovali a najednou měli pod 3 % aniž bychom se dozvěděli, kde vzali ta čísla a jak to průměrují. Přičemž, pokud chceme být féroví, na příspěvek z našich daní dosáhnou všechny strany kandidující do EU nad 1 %. Asi protože to je demokratické. Jinak si to nevysvětlím. Další možnost scénáře je, že naopak u parlamentních voleb budou ve výhodě strany nespokojené s aktuálním režimem. Domácí půda je domácí půda.
Volby do EU jsou převážně zklamáním právě pro strany, hlásící se k národnímu pravicovému konzervatismu, které jinak v jiných zemích převážně uspěly. Například AFD nebo rakouští Svobodní (FPO). Asi se u nás budou muset spojit, cítím, že to není (K)onečná a že o nich ještě uslyšíme. U ANO a Motoristů to vlastenectví zase tak nestříká a u Stačilo! najdeme maximálně jako vlastenku paní Bobošíkovou, která za ně ani nekandiduje, nicméně poskytla prostor, který oficiálně chybí. Napadá mě ještě možná pan Jandejsek, který se nebál spolupořádat demonstraci, ale řekl bych, že to bylo čistě z racionálních důvodů, za lepší podmínky než vyloženě proti vládě. Takže rozdělení je následující. Progresivní liberálové, pohybující se mezi středem a levicí. Levice v podobě KSČM plus další socialisté, i když se teď paní Konečná zrovna vyjadřuje pravicově, ale kdo není proti Green dealu, jako by nebyl. Dále tam jsou Pravicoví Motoristé, kteří oslovují mladé liberály, kteří nejsou až tak napravo, jako např. Svobodní, kteří se s nimi chtěli spojit. SPD se sociálním cítěním mimo Prahu, ta je podle pana Druláka napravo, jinak bych řekl, že taky nijak extrémně, STAN mafie, Piráti aktuálně dřímající ultralevice a hnutí ANO, zrovna podle toho, s kým je ve vládě. Teď není, takže je středové. Vynechal jsem jen Trikoloru a Přisahu. Trikolora tahá SPD víc doprava, Přísaha - policejní protistrana k politické mafii, aktuálně amulet Motoristů. Za hranicí parlamentu skončili nejblíž zprava PRO a Svobodní, zleva ČSSD. Je vidět, že pětikoalice SPOLU+PirStan už nebude mít odkud brát. Okamura pár procent ještě ano, protože všechny potenciální koaliční strany mimo parlament s podobným programem ještě nevymizely. Ale jediný možný subjekt pro pětikolku je ČSSD, u které nemůžeme říct, že by jí média křivdila. Často se objevovala mezi relevantními subjekty. Přesto získala tak málo kolem 1 %.
Pokud bych měl ignorovat média, tak protestující voliči vyslechli, že má smysl volit ty, kteří se spojili. Kdyby neměli koho volit, patrně by volili hnutí ANO, které by mělo větší náskok, nebo by tato menší část zůstala doma, případně by jako náznak protestu částečně podpořila SPD. Nutno poznamenat, že ač velký vliv měla média, nedá se to říct o ČT, jak bych to řekl politicky korektně, jejíž dosah signálů končí za Prahou. Viděli jsme to i v debatě, kde to bylo 5 na 2, přitom pokud je koalice SPOLU považována jako jeden subjekt, měla mít jednoho člověka. A když už máme 3 lidi za SPOLU, tak za SPD+Trikoloru jaksi zapomněli na Trikoloru. Vždyť KDU je pořád někde na 2 procentech volitelnosti. No ne?
Svůj hlas jsem použil tentokrát k experimentování. Věděl jsem sice, že SPD ztratí, ale udrží se a dostane aspoň jeden mandát, nejlépe Ivana Davida. Nezmýlil jsem se. Proto jsem svůj hlas hodil někomu jinému, aby se v tom SPD vymáchala, ale taky, abych dal příležitost vlastencům. Nezklamali mě, že dostali tak málo, je to ale signál, aby se pro příště nějak smysluplně spojili.
Poslední varování budiž před vznikem nových stran, které budou mít za cíl podpořit pětikoalici a tvářit se přitom jako spása. Aktuální politická scéna je téměř zaplněna. Představte si, že strany jsou takové tvarovatelné hmoty slizu uzavřené v jedné nádobě s úzkým otvorem pro vstup (např. flaška). Tyto slizy se vzájemně okusují, pojídají, vzájemně na sebe tlačí a mění tak svou velikost, ale vždy dosáhnou svého limitu, kdy už se nemůžou zvětšovat a narazí na stěnu. Lze také, aby jeden sliz vytlačil druhý otvorem ven, nebo aby pronikl nějaký nový sliz dovnitř. To se stalo právě teď a kousek původního slizu zmáčknut ke stěně.
SPOLU nepomůže už ani další miliardář, příkladem budiž donátor ČSSD, kterou podezřívám z případné tiché podpory pětikoalice. Podle toho, jak teď pan Síkela běhal v unijním parlamentu a vyjednával si podporu na eurokomisaře. Snad jen kdyby takoví miliardáři, kteří se pohybují za oponou kandidovali sami za sebe a slíbili, že všechny své peníze za hlasy rozdají svým voličům, uspěli by. Takových naivních lidí, kteří se nechají opít rohlíkem, je v naší společnosti stále dost.
