Hnůj před ČT jako následek. Příčina? Ignorování části společnosti

Není to tak dávno, kdy Miloš Zeman vyzval lid, aby se nebáli být neposlušní. Pochopil jsem to asi správně, protože v tu chvíli jsem přemýšlel, jak by se to dalo nejlépe demonstrovat a Českou televizi jsem už tehdy jako 27letý člověk viděl červeně jako z nějakého akčního filmu.

Vašek Moravec ještě nedávno na Slovensku plival nejen na Václava Klause. Říkal jsem si ok, nic nového a čekal jsem, co vymyslí, aby jeho neprofesionalitu obhájili. A zjistil jsem, že existují jakési sociologické výzkumy, které dělají České televizi posudky o tom, co je v pořádku a co ne. Nakonec jsme zjistili, že když je Vašek Moravec v terénu, tak to vlastně není pracovník ČT, ale je to jakýsi nezávislý odborník.

Ale nechci útočit jen na Václava Moravce. Vzdyť je to jen oběť systému, která má statisíce měsíčně. Sám možná ani neví proč, že je možná právě za poslušnost.

V září předešlého roku jsem byl na demonstraci proti vládě.

Ne proto, abych podpořil pana Rajchla. Ale protože jsem si chtěl udělat vlastní obrázek o tom, co přinesou média a zpravodajské kanály.

Říkal jsem si, že chci být originální, abych zvýšil pravděpodobnost, že se třeba objevím v TV a pakliže na demonstraci potkám poctivé novináře, kteří budou v průběhu zpovídat občany, tak bych jim šel naproti. Dva dny před demonstrací jsem vymyslel básničku a následující den jsem vyrobil z věcí, které dům dal, ceduli. Splácal jsem ji ze stěhovací krabice, zbytků izolepy, bílé strany vánočního balícího papíru a to bylo vše. Že jsem se na demonstraci vůbec ocitl, vděčím držáku, který jsem náhodou objevil v práci. Byl to kus dřevěné tyče, který jen tak ležel u rampy pro náklaďáky a zeptal jsem se skladníka, jestli si to dřevo můžu vzít. Skladník řekl, že jo, že si to tu někdo zapomněl. Měl jsem radost, že budu mít celou ceduli a zadarmo.

Znění mé básničky:
,,Petr, Svetr, Dozimetr, teď nám vládne dvojí metr. Brojí proti populismu, cenzurou za komunismu. Lhali včera, lžou nám dnes, to přece ví každá ves. Tahle parta lepšolidí, co zasela, to si sklidí."

Na druhou stranu jsem pak napsal: ,,Zasloužíme si lepší vládu, ne arogantní vrchnost, Bůh s námi."

V den demonstrace jsem se pak z Ostravy svezl díky organizátorovi svozem. Vyčkával jsem na ÚANu v Ostravě, kde jsem potkal i jiné skupiny, které jely na vlastní pěst vlakem. Za zmínku stojí sympatický mladý muž ze Slovenska, se kterým jsme si zanotovali. Pak přijel autobus a my se rozloučili. Autobus byl opravdu plný, bylo nás tam přes 40. A ač jsem čekal, že všichni budou podporovat PRO Jindry Rajchla, tak jsem byl na omylu. Byli tam i SPĎáci a podporovatelé ANO, kteří vedli diskuzi např. o tom, kdo to a jak myslí vážně s EU. Přes některé neshody vše probíhalo v pozitivním duchu.

Dorazili jsme do Prahy. Do centra jsem se pak svezl metrem, kde jsem pronásledoval své spoludemonstranty, abych si nemusel zjišťovat, kudy se tam jde. V podchodu kousek od Václaváku jsem pak potkal samotného organizátora, Jindřicha Rajchla, který se se mnou už nechtěl vyfotit, protože už spěchal na pódium. To mě nezajímalo a fotku s ním jsem si stejně vynutil. To je vlastně důvod, proč jsem se usmíval na fotce.

Na demonstraci jsem odpozoroval pár zajímavých věcí a o pár z nich se tady ještě s vámi rád podělím.

Lidé byli naprosto příjemní a hlavně úplně normální. Vsoukal jsem se do té nejhustší části před pódium, abych nemohl být přehlédnut.
Bylo teplo, na nebi byl jediný obláček a lidí bylo opravdu mnoho. Od oka mohlo dorazit minimálně tak 50-60 tisíc lidí. Abych to mohl posoudit, v roce 2015 jsem byl na dnech NATO, o kterých média informovala, že bylo přes 200 tisíc lidí a byla to hlava na hlavě v opravdu širokém areálu. Tam jsem právě viděl ČT ve chvíli, kdy tam byl Okamura a ČT od něj doslova utíkala a dělala, jako by tam nebyl. To je ale na jiný článek.

Na demonstraci jsem zjistil, že ta cedule, kterou jsem za celou dobu nepoložil, je kvůli hrubému dřevěnému držáku těžká a byla stále těžší. Všiml si toho jeden pán z Moravy, který stál vedle mě a popíjel spolu s dalšími pivo z plechovky. Nabídl mi domácí pálenku, aby mě podpořil. Nejprve jsem otálel. Co kdyby se to objevilo v médiích? Tady jsou mým směrem z pódia natočeny foťáky a kamery a já nechci být natočen, jak chlastám. Pak jsem si řekl, ale co, třeba právě proto si mě někdo všimne. Dal jsem si od něj výbornou pálenku, pravá slivovice to byla. A pak jsem ještě byl obdarován plechovkou nejmenované značky piva. A to jsem pak už nic neřešil a bylo mi skvěle.
Během proslovů, které jsem pozorně poslouchal, kolem mě kolabovali lidi jako hrušky a záchranáři měli plné ruce práce. Během nejintenzivnějšího vedra tam někdo co 15 minut zkolaboval. Tímto oceňuji lidi a záchranáře za projevenou duchapřítomnost.

Byl jsem svědkem zázraku

V momentě, kdy akce byla nejintenzivnější a lidé skandovali hlava nehlava, jsem si říkal ,,Kéž by to slunce tolik nepražilo". A jako zázrakem se objevil jeden jediný malý mráček, který byl přímo nad námi. A věřte nebo ne, jeho tvar připomínal tvar České republiky. Věřím, že byl opravdu Bůh s námi. Možná se v ten moment někdo modlil za to samé. Nedivil bych se.

No a pak oficiální akce skončila. Co se dělo dál?

Někteří lidé šli ještě na oficiální pochod Prahou, ale já už spěchal, abych stihl odvoz zpátky do Ostravy, při němž pan řidič zabloudil v Kotěhůlkách a cesta se o pár hodin protáhla. Byl to zážitek „jak sviňa“, ale spolucestující si až do konce uchovali dobrou náladu. Do chvíle, než sedli za počítač, aby si, jako já, přečetli zprávy o dění z demonstrace.
Dohady o počtu demonstrantů a jejich onálepkování

Jak už to napovídá, dozvěděli jsme se, že se na Václaváku sešly jednotky tisíc demonstrantů a pak se vedly následné dohady mainstreamových médií, kolik demonstrantů tam vlastně bylo, přičemž nikdo nepoužil nejpodobnější srovnání s demonstrací od Milionu chvilek, kde byly dohledatelné srovnatelné fotky celého náměstí s fotkou celého náměstí proti vládě. Mimochodem. Média o demonstraci Milionu chvilek referovala o množství až, teď pozor, 300 000 demonstrantů. Takže podle tohoto tvrzení bylo aktuálně na demonstraci, protože byla opravdu vzadu o něco málo řidší, i kdyby, ne však více, než o třetinu, tak minimálně 100 000 lidí. Krom toho se ještě hledaly individua s buďto fašistickými, či jinými symboly, aby mohli kvůli pár stávkokazům onálepkovani všichni, což se jako vždy povedlo. Byť tentokrát se ani organizátoři nemuseli distancovat a podávat trestní oznámení, jako to udělali u první demonstrace z předchozího roku.

Není to poprvé, co Česká televize neprojevila nestrannost.

Člověk omylem zapne ČT, když si zrovna myslí, že by to mohlo být zajímavé téma. A pak vidí, jak Jílková dehonestuje mladého nadějného politika Matěje Gregora, když zjistila, že místo člověka za občany, pozvala člověka, který se taktéž za občany, ale za dohledatelnou stranu už léta angažuje v politice za Svobodné a o jeho osobních názorech, kritizujících přijetí eura, se paní J vyjadřuje jako o politických floskulích a v jeho čase na vyjádření se s ním spíše dohadovala a nad míru mu vystupovala do řeči, o které si lidé mohou udělat vlastní názor. Byť jsem s ním souhlasil, to ještě neznamená, že jej nutně musím volit. Jsem realista a volím toho, o kom vím, že se dostane do sněmovny. A tak tím spíš by měly zaznívat i takové názory, i když se nemusí líbit. To říkejte režii v ČT, která do těch sluchátek moderátorů pravděpodobně vyřvává své hlasivky.

A tak soudím, že přivézt hnůj před ČT, to není vůbec špatný nápad. Co kdybych se chtěl i já vyjádřit? K tomu je nejprve nutné upozornit, že lidí jako jsem já, je více. Třebaže nejsem žádný zemědělec, tak vím, že mí předkové byli převážně sedláci. Proč se na zemědělství postupně vykašlali a dnes jich je stále méně? To je otázka na zamyšlení.