Článek
Jemen je skutečně nešťastná země. Dlouhé dekády to byly dva státy a možná by bylo lepší, kdyby jimi i zůstaly. Po sjednocení v 90. letech následovaly roky diktatury, revoluce a nakonec dekádu trvající občanské války. Hútíové jsou dědici staré šíitské tradice a zastupují početnou menšinu na území bývalého severního Jemenu a dokázali dobýt velkou část země, kde následně spustili kampaň na pomoc Íránu a proti prozápadním zemím a jejich obchodním zájmům. Tato několikaletá realita však možná brzy skončí a ironií osudu za to může právě ona aliance s Íránem.
Proxyválka nového století
Arabské jaro přineslo málokteré zemi mír. Jemen je však poměrně unikátní v tom ohledu, že jeho konflikt dosud neskončil. Severoafrické protesty byly rozprášeny či postupně politicky zlikvidovány. Egyptská armáda převzala po několika letech demokracie opět moc a tu si dodnes drží. Libye je sice stále rozdělena, ale aktivní boje de facto ustaly a místo nich se země rozdělila na několik polostátů. Státy Perského zálivu všechny protesty nemilosrdně potlačily a Irák si dokázal podržet svůj Američany daný systém. Dokonce i Sýrie už stihla ukončit boje a možná se stane jedním z mála případů revolučního úspěchu v regionu.
Ale Jemen stále nezná mír. Situace se však o něco zjednodušila minulý rok, kdy padli jižní separatisté. Země byla v té době rozdělena na území kontrolované Hútíi, teritoria pod kontrolou mezinárodně uznané vlády a pozice jižních autonomistů, kteří se postupně rozhodli, že místo autonomie budou vyžadovat formální obnovu starého jihojemenského státu. V tom měli podporu Spojených arabských emirátů, které se tím snažily posílit svou pozici v regionu a byly na dobré cestě k jasnému triumfu. V době vyhlášení nezávislosti byla válka už dlouhodobě celkem nehybná a mnozí věřili, že jemenská vláda nic nezmůže.
Jižané proto během minulého listopadu spustili novou ofenzívu a zdálo se, že rozdrtí vládní síly. Co však nikdo nečekal, byla nová intervence Saúdské Arábie, jež sice legitimní vládu Jemenu dlouhodobě podporovala, ale většinou se omezila na vyslání zbraní a občasné letecké útoky. Tentokrát však přes hranice vyslala tisíce dobře vyzbrojených vojáků, kteří spolu s jemenskými vojáky dokázali do konce prosince kompletně vyhnat Jižany z nově dobytých pozic. Následně se přidalo i saúdské letectvo a co následovalo, byl kompletní kolaps separatistů. Saudsko-jemenské síly dokázaly během prvního lednového týdne kompletně zničit jižanský polostát a dobyly zpět klíčový přístav Aden.
Saúdská Arábie překvapila svět i samu sebe. Dlouhodobě držené představy o neschopnosti královské armády začaly být opouštěny a Rijád začal mít nové ambice. Jeho oči se jako první zaměřily právě na Jemen. Hútíové se poprvé vyznamenali jako vojenská síla roku 2015, když obsadili hlavní město San‘á a postupně dokázali ovládnout třetinu jemenského území, jež koresponduje téměř perfektně se starým severním Jemenem. Roku 2023 plně ukázali svou loajalitu k Íránu a aktivně se připojili k válce proti Izraeli a začali útočit na mezinárodní obchodní tepny.
Dlouhodobě se zdálo, že s Hútíi nikdo nic neudělá. USA a Izrael vyslaly pár raket, ale na plnou intervenci neměl nikdo dost sil či zájmu. A Saúdská Arábie postupně zlepšovala své vztahy s Íránem, což také znamenalo, že obě země celkem respektovaly vzájemné sféry vlivu v Jemenu. Pak však přišla nová válka mezi Íránem a USA, jež také vedla k sérii perských útoků na arabské státy včetně Saudů. Dlouho trvající pokusy o zlepšení vztahů rychle zkolabovaly a Rijád začal čím dál více investovat do svých ozbrojených sil. A Hútíové se mu brzy začali zdát jako ideální cíl.
Saudský blitzkrieg?
Likvidace povstaleckého hnutí by pro Rijád měla obrovské množství výhod. Jemen by se díky ní sjednotil pod saúdskou podporovanou vládou, mezinárodní komunita by byla velmi vděčná za konec obchodních problémů v Rudém moři a Írán by přišel o jednoho z mála spojenců, jež mu dnes stále zbývají. Především by však skončila dlouhodobá hrozba, kterou Hútíové představují vůči saúdskému ropnému obchodu, což je nejdůležitější součást královského strategického myšlení. Situace je navíc ideální. USA pod Donaldem Trumpem chtějí aktivní spojence a podobná akce se jim bude líbit. Írán je navíc oslaben a nemůže své spojence plně podpořit.
Plán na novou ofenzívu v Jemenu se dost možná zrodil už brzy po začátku íránské války, ale důkazy o něm začaly pronikat na veřejnost až během prázdnin. V té době začal Rijád oficiálně formovat mezinárodní námořní koalici, jež měla ukončit útoky na lodě, ale také tiše spustil široké zbrojení v Jemenu, kde se především snažil posílit kvalitu vládních sil, aby během samotné operace nemuseli všechny kroky učinit jen Saudi. Královská armáda mezitím pokračovala ve své modernizaci, kterou pouze posílila díky novým kontaktům s Ukrajinou, jež umožnila ruská podpora pro íránské útoky a také s nedávno vítěznými syrskými silami, jež mají zkušenosti s velkými ofenzívami.
Tato blížící se realita však nebyla žádným tajemstvím. Hútíové už několik měsíců z větší části ignorovali útoky na lodě a jejich rétorika se začala přesouvat k otázkám obrany vlasti a nutnosti bojovat proti cizím útočníkům. Jejich pozice je navíc velmi silná a rozhodně není porovnatelná s vojsky jižních separatistů či vládních jednotek v Sýrii. Hútíové jsou nábožensky sjednocené hnutí, které však také chová silnou dávku nacionalismu a občanského reformismu, jež jsou zaměřeny proti centrální vládě Jemenu. Jejich jednotky jsou dobře vyzbrojené a okupují velmi dobře bránitelné území, jež je plné hor.
Znovusjednocení Jemenu nebude rozhodně jednoduchou operací, ale poprvé po mnoha letech se zdá jako reálné. Vládní vojska jsou posílena a mají extrémně silnou saúdskou podporu. To si evidentně uvědomili i Hútíové, a proto se rozhodli, že nedají svým nepřátelům šanci, aby rozhodli o tom, kdy začnou boje. 3. září spustily jejich síly jednu z největších ofenzív ve své historii a vrhly se proti několika klíčovým městům, jež se jim v předchozích letech nepodařilo dobýt. Bitva o osud Jemenu začala, a ne za situace, kterou by si Rijád přál.
Lev má stále drápy
Prvních pár dní bylo velmi nejistých. Protivládní formace slavily řadu pozičních úspěchů a vypadalo to, že možná skutečně dokážou plně prolomit vládní pozice. Hútíové se však neomezili na boj v Jemenu a rozhodli se otevřeně vyzvat i samotnou Saúdskou Arábii. Jejich provokativní útoky jsou slavné už mnoho let a jeden takový přišel mezi 7. a 8. zářím, kdy jejich rakety a podle některých zdrojů i Íránem vyrobené drony zaútočily na ropná zařízení, která jsou páteří královské ekonomiky a jejichž poškození či dokonce zničení může Rijádu a světové ekonomice zasadit skutečně vážnou ránu.
Tyto na první pohled impozantní výsledky však začínají ztrácet na kráse, když se podíváme na nové zprávy ze země. Hútíjská ofenzíva sice ze začátku vypadala slavně, ale postupně se zastavila. Co hůř, jemenské vládní síly dokázaly postupně zatlačit povstalce z nově dobytých pozic, stejně jako to dříve zvládly v boji se separatisty. Boje to byly daleko tvrdší než ty proti Jižanům a množství osvobozeného území o dost menší, ale série krvavých bitev potvrdila, že kdysi silná nadřazenost Hútíů oproti vládním vojskům přestala existovat. Jemenský stát možná nemá ideální vojsko, ale má dostatečnou sílu na to, aby se povstalcům vyrovnal na bojišti.
1. září vládní zdroje oficiálně oznámily, že přecházejí do ofenzívy. První triumfy už jsou hlášeny a do vládních rukou padlo několik méně obydlených oblastí na okraji povstaleckého území, jež jsou sice hezkými posuny na mapách, ale nemají velký strategický význam. Daleko zajímavější je však rétorika. Místo poměrně zoufalých provolání, které vládní zdroje vypouštěly dokonce i během vlastních triumfů proti Jižanům, dnes slyšíme otevřeně bojovnou rétoriku, jež volá nejen po odražení nepřítele, ale jeho plném zničení. Jemenská armáda otevřeně mluví o osvobození hlavního města San‘a a následném sjednocení země pod jednou vlajkou.
A Hútíjské útoky na Saúdskou Arábii této situaci nijak nepomohly. Jejich preventivní pozemní ofenzíva dokázala Rijád i Jemen ze začátku překvapit a je možné, že by i přes své zastavení dokázala přesvědčit Saudy o nutnosti odložit konflikt či vyjednávat. Úder na ropu je však otevřeným prohlášením existenčního konfliktu a království už otevřeně mluví o nutnosti rozdrtit povstalecké síly a obnovit dlouho chybějící mír v regionu. Rijád nyní vrhne svou plnou sílu proti Hútíům a je dost možné, že bude slavit triumf. V případě úspěchu zbaví Írán jednoho z mála spojenců, které tamní režim stále má, a svět bude osvobozen od hrozby, jež už mnoho let sedí na jeho klíčové obchodní tepně.
Zdroje a další četba:
Hadam, Sam: Yemen forces vow to retake Sanaa in major offensive against Houthis, The New Arab, 8. 9. 2026, Online: https://www.newarab.com/news/yemen-forces-vow-retake-sanaa-war-houthis-escalates
Magee, Caolán: Yemen government launches own air attacks on Houthis: What that means, AlJazeera, 5. 9. 2026, Online: https://www.aljazeera.com/news/2026/9/5/yemen-government-launches-own-air-attacks-on-houthis-what-that-means
Anderson, Becky: Scores wounded as Iran-backed Houthis attack Saudi Arabia in major regional escalation, CNN, 8. 9. 2026, Online: https://edition.cnn.com/2026/09/08/middleeast/houthis-attack-saudi-arabia-yemen-intl-hnk
Wintour, Patrick: Saudi Arabia prepares sea and possible land offensive against Houthis, The Guardian, 30. 7. 2026, Online: https://www.theguardian.com/world/2026/jul/30/saudi-forces-planning-major-offensive-against-houthis-central-yemen
