Článek
Ze současných předvolebních průzkumů je jasné, že dlouho trvající dominance Viktora Orbána kolabuje. I kdyby se současné očekávání o velkolepém vítězství opozice ukázala jako přebujelá, tak se jen těžko dá očekávat jakkoliv pozitivní výsledek pro současného vládce Maďarska. Přinejlepším dokáže těsně udržet kontrolu nad parlamentem, ale spíše ho čeká jasná porážka. Co však tento výsledek reálně znamená? Kdo je Péter Magyar, vůdce opozičních sil, a jaké plány pro svou zemi má?
Mágyar pro Maďary
V mnoha ohledech by se dalo říct, že Péter Magyar je jakousi maďarskou verzí našeho prezidenta Petra Pavla. Nemyslím tím podobné názory či politické pozice, ale až absurdní míru toho, jak zapadají do představ průměrného voliče. Náš prezident dokázal dodat lidu představu, že vrátí prezidentskému úřadu důstojnost a pomocí svých velitelských zkušeností, klidného chování a dobrého vzhledu si dokázal získat srdce těch, jež toužili po získání oné zašlé masarykovské slávy, kterou prezidentský úřad dlouho postrádal. I proto si jako kandidát získal podporu mnoha osobností a byznys hráčů, kteří v něm viděli až extrémně ideálního kandidáta.
Vůdce maďarské opozice má podobný efekt. Na rozdíl od většinou vysoce vzdělaných a až elitářských politiků, kteří dříve vedli opoziční síly v zemi, je Magyar plně schopný chovat se jako muž z lidu, který všech svých úspěchů dosáhl pouze vlastními schopnostmi a kvalitami. K tomu přidává ideu muže jen těsně spaseného od hříchu, který kdysi vstoupil do strany Fidesz s nejlepšími úmysly, ale poté, co viděl tamní praktiky, musel nakonec odejít, aby zachránil svou duši. Že se ve skutečnosti jednalo o akt rozhořčení kvůli odvolání jeho bývalé manželky, se pak tiše obchází a Magyar je prezentován lidu jako jeden z mála spravedlivých ve zkaženém systému.
Právě bývalé napojení na stranu premiéra Orbána je opozičníkovi až překvapivě užitečné. Maďarská veřejnost už několikrát odmítla ve volbách ty politiky, jež svou kampaň postavili na odporu vůči současnému vládci. Přeci jen to byli ti staří korupčníci, jež si byli ochotni vymyslet jakékoliv lži, aby se vrátili k moci. Ale Magyar? On už u moci byl, ale pak se jí vzdal dobrovolně a otevřeně se postavil svým bývalým chlebodárcům. Tak je jeho pozice přinejmenším prezentována a politicky s ní má velký úspěch. Ironií osudu je pro mnohé Maďary myšlenka volby pro bývalého člena Fideszu pohodlnější než mít cokoliv společného se starou opozicí.
Orbánovi u těchto lidí navíc čím dál více vadí jeho dlouhá a čím dál zkorumpovanější vláda. V této oblasti se Magyar evidentně rozhodl, že použije úplně stejnou rétoriku jako sám Orbán před 20 lety, když se kritikou korupce vládnoucích demokratů a socialistů dokázal dostat k moci. Magyar k této rétorice přidává své vlastní zkušenosti a z horšící se ekonomické situace v zemi dokázal učinit hlavní téma celých voleb. Pravidelné poukazování na hromadění majetku a financí členy Fideszu a Orbánovou rodinou se stalo jedním z nejpopulárnějších volebních sloganů, jež má obzvlášť v době rostoucích cen a stagnujících platů extrémní úspěch.
Současná vláda se tedy rozhodla, že musí Magyara napadnout v otázkách zahraniční politiky a patriotismu. Výkřiky o loutkách Bruselu a Ukrajiny dnes zaplavují pro-vládní média a konspirace o blížící se vlastizradě ze strany současné opozice jsou permanentní součástí rétoriky Orbána a jeho kolegů. Problémem je však realita, že Magyar není ve svých zahraničních pozicích příliš daleko od současné vlády. Právě naopak, v mnoha ohledech je jí až podezřele blízko.
Reformy či obroda systému?
Tisza svůj volební program vydala celkem nedávno a je v něm opět velmi ekonomicky zaměřena. Otázky zahraniční politiky jsou často popsány velmi obecně a například v případě Ukrajiny téměř nijak. Dají se zde však nalézt poměrně jasné náznaky toho, že se politika Pétera Magyara snaží od svého předchůdce odlišit, ale ne úplně oddělit, což dobře ukazují Magyarovy konkrétní akce před volbami.
Obzvlášť v otázce Maďarů žijících v zahraničí se opozici podařilo ukázat se jako ještě více nacionalistická než Fidesz. V Rumunsku vedl Magyar velmi aktivní volební kampaň a několikrát se vyjádřil ve prospěch hlubšího propojení tamní menšiny s Maďarskem. Obzvlášť výbušnou se však stala jeho rétorika na Slovensku, kde se opět začali řešit Benešovy dekrety a role tamní maďarské menšiny. Zatímco Orbán vystoupil s velmi opatrným projevem, Magyar otevřeně vyzval k formálnímu zrušení dekretů a pozastavení kontaktů se slovenskou vládou. O správnosti těchto pozic si každý může udělat svůj názor, ale Magyar jimi poměrně jasně ukázal svou ochotu podpořit více nacionalistické směry maďarské zahraniční politiky.
To potvrzuje i jeho pozice vůči širšímu mezinárodnímu poli. Na jednu stranu je silným oponentem současných vztahů s Ruskem a například nedávné zprávy o absurdně blízkých kontaktech mezi maďarským ministrem zahraničí a jeho ruským protějškem prohlásil za důkaz toho, že se vláda dopustila vlastizrady. Na druhou stranu však omezení kontaktů s Ruskem nutně neznamená bližší partnerství se západem. Magyar sice mluví o obnově vztahů s EU, ale velmi specificky mluví pouze o ekonomické oblasti. Jeho europoslanci navíc pravidelně volí proti snahám o posílení evropské integrace a v hlasování jsou si dost podobní se svými kolegy z Fideszu.
Ukrajina je pak tématem, od kterého se opoziční figury snaží co nejvíce odpoutat. Magyar už otevřeně prohlásil, že nezmění zahraniční politiku v otázce posílání zbraní či vojáků a také odmítl urychlený vstup Ukrajiny do EU. Méně negativní už byl v otázce nové finanční podpory pro Kyjev, kterou Orbán dlouhodobě v rámci unie blokuje. Se současným premiérem má také téměř totožnou politiku v otázce migrace, kterou prohlašuje za hrozbu pro maďarský způsob života a chce ji konfrontovat všemi dostupnými metodami.
Péter Magyar by se politicky dal prohlásit za pravicového patriota, který zastává poměrně všeobecné maďarské pozice ve vztahu k národním menšinám a zahraniční politice. Oproti Orbánovi se liší především svou ochotou skutečně tyto pozice podporovat a neopouštět je pokaždé, když mu Moskva dá protichůdný povel. Přesto ho podporují i občanské skupiny z řad politického středu a levice, jež už jsou tak zklamány svou neschopností porazit Orbána, že jsou ochotni přijmout na jeho místo svého politického oponenta, který aspoň konečně umožní reálnou změnu.
Budoucnost bez Orbána?
Může to být však právě tato pozice, jež ironií osudu povede Magyara k větší spolupráci se západem. Maďarsko je v horšící se ekonomické situaci, se kterou bude potřeba pomoci od velkých ekonomik EU. Z pohledu národní síly a prosperity bude pro Magyara důležité nezkazit si vztahy s Berlínem, Paříží či Varšavou, což bude pravděpodobně ochoten vykoupit určitými ústupky v zahraniční politice. Maďarsko se jen těžko stane šampiónem evropských myšlenek, ale nebude už ani problematickým dítětem celé rodiny, což se zdá být rolí, kterou nyní plně převezme Slovensko a z části možná i naše vlastní země.
Právě otázka vnitřních reforem je totiž bodem, kdy se Magyar silně odlišuje od svého předchůdce. Zatímco Orbán vždy vedl velmi vágní proti-korupční rétoriku, jeho současný vyzyvatel volá po velmi konkrétních krocích, které mají ukončit současnou situaci. Ta už dokázala překonat i 90. léta a bohatnutí Orbánovy elity je u Maďarů extrémně nepopulární. Opoziční program proto slibuje obnovení soudní nezávislosti, reformu systému veřejných zakázek a také tvrdé akce vůči konkrétním jedincům, jež na celém systému tak dlouho vydělávali. Plnění těchto politických slibů a jejich provedení nám především ukáže, zda se v Maďarsku odehrává reálná změna či pouze výměna vládnoucí garnitury.
Kromě boje s korupcí se opozice také chce pokusit o větší decentralizaci státu a reformu volebních zákonů, které dlouho nadržovaly větším stranám. Podobné kroky však budou vyžadovat ústavní většinu v parlamentu, což už je pro Magyara daleko menší jistota než standardní volební vítězství. O tomto scénáři, ve kterém sice Orbán prohraje, ale jeho systém z větší části přežije, se už nějakou dobu spekuluje. Pro současného premiéra by se však nejednalo o reálnou výhru, jelikož by pak pravděpodobně došlo k převzetí těchto institucí ze strany Magyara a jeho spojenců, což by stvořilo nového hegemona, ke kterému by pravděpodobně přeběhlo mnoho členů Fideszu.
Péter Magyar není Viktor Orbán, ale není to ani klasický pro-západní politik. Zastává poměrně ideální střední pozici, která mu umožňuje oslovit jak mnohé voliče, jež dříve podporovali Orbána, tak stoupence staré opozice. Ve své možné vládě nepřinese kompletní otočku a v mnoha otázkách bude nadále oponentem širší EU, ale jeho role bude daleko více kompromisní. Už kvůli ekonomickému stavu Maďarska a nutnosti stabilizovat svou novou pozici bude Magyar v důležitých otázkách ochotný jednat. Realitu nám však ukáže až dění po volbách, které navíc ještě rozhodně nejsou rozhodnuté.
Zdroje a další četba:
VANDAKOVA, Dorota: 2026 Hungarian Inflection Point: Tisza’s Challenge and the Future of EU Cohesion, Bloomsbury intelligence and security institute, 23. 3. 2026, Online: https://bisi.org.uk/reports/2026-hungarian-inflection-point-tiszas-challenge-and-the-future-of-eu-cohesion
FORD, Watt: Hungary: Magyar launches anti-Orban election campaign, DW, 15. 2. 2026, Online: https://www.dw.com/en/hungary-magyar-launches-anti-orban-election-campaign/a-75982549
MAURICE, Eric: After Orbán: why Péter Magyar would not be an easy partner for the EU, European Policy Centre, 13. 2. 2026, Online: https://www.epc.eu/publication/after-orban-why-peter-magyar-would-not-be-an-easy-partner-for-the-eu/
