Článek
Americký prezident Donald Trump přišel s „mírovým“ plánem, jehož cílem má být ukončení rusko-ukrajinské války. Uvozovky ve slově „mírovým“ jsou zcela záměrné. Tento návrh totiž zajistí mír asi stejně tak dobře jako Mnichovská dohoda, která zajistila mír na den přesně na 11 měsíců, než Hitler rozpoutal nejstrašnější válku v dějinách lidstva…
Obsah návrhu tohoto „mírového“ plánu je zcela cynický a zvrácený. Pro ilustraci pár bodů. Odstoupení všech Ruskem okupovaných území, a dokonce i části území, které Rusko ani neokupuje. Omezení velikosti a výzbroje ukrajinské armády. Zákaz vstupu Ukrajiny do NATO. Celkový zákaz rozšiřování NATO. Amnestie na všechny ruské válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Zrušení všech sankcí uvalených na Rusko. Návrat Ruska do G8… Toto není návrh mírové smlouvy mezi dvěma svrchovanými rovnocennými národy. Toto je návrh kapitulace.
Dle mého je tento návrh tisíckrát horší než Mnichovská dohoda. Spojené království a Francie, ačkoliv zbaběle, tehdy postupovaly na základě tajné depeše prezidenta Beneše, zaslané francouzské vládě, která říkala, že Československo je ochotno se vzdát části svého pohraničí. Zde však dosud největší spojenec, který se po dekády pasoval do role ochránce evropské bezpečnosti, zrazuje zemi, která se již téměř čtyři roky brání brutální agresi, která si vyžádala životy stovek tisíců životů ukrajinských vojáků i civilistů, mužů, žen i dětí.
Bude-li Ukrajina donucena do přijetí tohoto, z jejího pohledu naprosto potupného, návrhu, mír se nepřiblíží ani o milimetr. Naopak, o kilometr se přiblíží válka. Protože appeasement nikdy nefungoval. Nefungoval u Hitlera, nebude fungovat ani u Putina. Appeasement vždycky nakonec přinese mnohem horší válku, než které měl zabránit.
Přijetí tohoto návrhu by ale zároveň legitimovalo útočnou válku jako prostředek zahraniční politiky. Došlo by k absolutnímu rozvrácení světového řádu založeného na pravidlech, který platil osmdesát let od konce druhé světové války, kdy byla útočná válka prohlášena za zločin. Tento návrh by otevřel Číně cestu k beztrestnému napadení Tchaj-wanu i všem dalším agresivním režimům k vedení útočných válek po celém světě. Tento návrh je podle mě tudíž plivnutím do tváře nejen všem obětem současné ruské agrese, ale i všem obětem druhé světové války, na základě jejíž ničivosti bylo stanoveno, že útočná válka je zločin a že vedení války neznamená bianco šek na páchání zločinů.
Bude-li Trumpův plán přijat, Rusko zvítězí. Rusko tímto plánem ani trochu neutrpí, zatímco Ukrajina i celý svobodný svět utrpí naprosto zásadně.
Definitivně se zbortilo schéma posledních osmdesáti let, kdy Spojené státy ručily za evropskou bezpečnost. Musíme se začít konečně starat sami o sebe. Evropa nemá mít jako svou prioritu uhlíkovou neutralitu a destrukci vlastního hospodářství zeleným šílenstvím založeným na levných surovinách z nedemokratických států a drastickém snížení životní úrovně vlastních občanů. My, evropské národy, musíme zbrojit takovým způsobem, abychom v případě války dokázali Rusko porazit sami bez pomoci ze zámoří, o níž, upřímně řečeno, velmi pochybuji, že by vůbec přišla i v případě, že by byl napaden členský stát NATO. Je naprosto nepřijatelné, že po skoro čtyřech letech války na Ukrajině kvůli zelené politice v podstatě nejde postavit novou zbrojovku a že banky odmítají dávat zbrojařům úvěry, protože „zbraně jsou přeci fuj“. Škoda jen, že si to samé nemyslí v Kremlu… Evropa se musí postavit na vlastní nohy. Musíme zbrojit velmi vysokým tempem, abychom dohnali Rusko, které přešlo na válečnou ekonomiku. Dokonce si myslím, že by Česko spolu např. s Polskem, Německem, Pobaltím, Skandinávií a dalšími státy, které by o to projevily zájem, mělo začít pracovat na společném jaderném programu. Protože jaderné zbraně jsou ta jediná věc, které se Kreml bojí. Zmizí-li americký jaderný deštník, Putin nebude mít žádný důvod se útoku na další evropské státy bát.
Éra zdánlivého míru ale neskončila v těchto dnech. Ta skončila v roce 2008, kdy Putinovské Rusko napadlo Gruzii. Pak přišel rok 2014 a invaze na Krym a Donbas. A vyvrcholení přišlo v únoru 2022, kdy Putin spustil plnohodnotnou invazi na Ukrajinu. Je to jasný důkaz, že politika appeasementu nefunguje… A nyní rozvědky států NATO už několik let podávají zprávy, že existuje nemalá pravděpodobnost ruského útoku na další evropské státy - členy NATO. Německý ministr obrany dokonce před několika dny prohlásil, že jsme možná prožili poslední mírové léto…
Musíme naprosto zásadně podpořit Ukrajinu. Nechceme-li přímo posílat naše muže do války, musíme Ukrajinu podpořit takovým způsobem a dodat jí takové zbraně, aby mohla Rusko porazit sama. Protože pokud Ukrajina padne, Rusko se nezastaví. Naopak, Rusko půjde dál. Evropa stojí před volbou. Buďto za cenu svého nepohodlí zásadně podpoří Ukrajinu zbrojně a finančně, nebo ji nechá padnout a za pár let bude posílat vlastní muže do války. Ukrajina samozřejmě primárně bojuje o svou holou existenci. Je ale i naším zájmem, aby válku o své přežití vyhrála. Protože pokud prohraje, neprohraje jen ona. Prohraje celý svobodný svět. Protože prohra Ukrajiny je jen předstupněm k další, tentokrát ale mnohem větší a ničivější, válce…
