Článek
Nebo ještě hůř: Oni si fakt skutečně myslí, že právě oni mluví pravdu. Nebo ještě hůř: Jsou zaměstnanci jedné instituce, která má v popisu práce říkat pravdu a jehož ombudsman na přímou otázku: „Vás nezajímá pravda o tom, co píšete?“, neodpoví a místo toho argumentuje jen další nepravdou. A na just neopraví v daném článku ani jedinou chybu z celkem asi 40. Asi proto, že v dnešním světě pravda je až hluboko za potřebou být „na správné straně barikády“.
Ale „být na správné straně barikády“ a přitom lhát,
se navzájem vylučuje. Protože jakmile začnu lhát, tak se automaticky dostávám do hájemství lži a tím pádem se vždy dostanu na špatnou stranu barikády, i kdyby mé úmysly byly zpočátku čisté.
Jedinou výjimkou je válka nebo boj o přežití. V této situaci už ale nejde o to „být na správné straně barikády“, ale o to být na straně barikády, kde mám šanci přežít.
1. Nikdy nepřiznají chybu
Dospělý člověk ví, že se každý může zmýlit. A když mu jde o pravdu víc než o své ego, tak klidně přizná, když se mýlil.
2. Na přímou otázku neodpoví,
když se jim odpověď nehodí. Místo toho mluví o něčem jiném. Mimochodem tak poznáte manipulátora. Zatímco člověk, který nemanipuluje, tak je schopen odpovědět na každou vaši otázku. A když zjistí, že se spletl, tak vám to přizná (když si bude myslet, že toho nezneužijete) nebo aspoň sobě.
3. Používají neověřené zdroje
K tomuto prohřešku se přiznávám i já. Ale oni to nepřiznají a trvají na nich, i přesto, že všechny ověřené zdroje říkají opak.
Já v takovém případě řeknu, jak si to mohou ověřit sami na sobě. Protože když říkám něco, co je rapidně proti všeobecnému názoru, říkám to jen tehdy, když jsem si to mohl na sobě i na jiných lidech mnohokrát ověřit.
4. Zpochybňují ověřené zdroje,
protože je považují za mainstream. Ale oni nepochopili to, co jsem já pochopil ve svých 19 letech. S kamarádem jsme soutěžili o to, kdo častěji vybere správnější cestu ve Slovenském ráji. Cesta vedla říčkou a vyhrál pokaždé ten, kdo se méně namočil. A tehdy jsem pochopil, že když se rozhodnu jít vždy opačnou cestou než můj kamarád, tak vyhraju jen tehdy, když on bude mít menší než 50% pravděpodobnost, že si vybere dobrou cestu. A protože on měl první možnost výběru, tak v 70 % případů si vybral lepší cestu. Tudíž jsem byl odsouzen k neúspěchu, když jsem chtěl jít vždycky jinudy, než šel on. Abych vyhrál, musel jsem většinou jít stejnou cestou a jen někdy si vybrat jinou cestu.
A stejně to platí i pro tento případ. Když má mainstream strašlivou chybovost 20 %, tak to ve skutečnosti znamená, že v 80 % případů má mainstream pravdu.
A přestože já vím, že mainstream může lhát, tak jsme si jistý, že má daleko větší, než 80% pravděpodobnost, že říká pravdu. Kdyby tomu tak nebylo, už bychom se všichni řídili novým mainstreamem, který by splňoval podmínku pravdivosti.
5. Nedají se žádným důkazem přesvědčit o tom,
že je možnost, že by nemuseli mít pravdu.
A je jedno, jestli to říkají, protože „to ví“ (takyezoterici), „protože USA za všechno vždy může“ (proruští trollové, kteří si ale vůbec neuvědomují, že by tím mohli škodit sami sobě), „protože vláda za vše může“ (ale vláda s Andrejem Babišem naopak nemůže za nic) nebo protože jejich přesvědčení sdílí věda (lidé, kteří zaměňují vědu s ideovědou a přitom nic o skutečně vědě neví nebo lidé, kteří věří, že psychologie už ví všechno).
Ti poslední jsou jako fyzici na konci 19. století. Tehdy se zdálo, že fyzika již všechny otázky položené přírodou zodpověděla. Nejdůležitější fyzikální teorie byly v podstatě hotové a zbývalo snad už jen vysvětlit poslední dva nevysvětlené jevy – záření černého tělesa a záhadu, proč rychlost světla je nezávislá na rychlosti pozorovatele.
A nic nemohlo být dále od pravdy, protože z řešení těchto pouhých dvou maličkých záhadiček vznikla úplně nová fyzika, která se od té doby vyvíjí a dozvídáme se úplně nové věci.
6. Neuvědomují si rozpornost svých teorií
Nejkrásnější příklad je Rom, který byl nacista. Aspoň v době mé první praxe na oddělení, kdy jsem se s ním poprvé a naposledy setkal. A kterému vůbec nedošlo, že by v případě výhry jeho ideologie, on by první byl zabit.
Nebo levičáci, kteří bojují za práva LGBT komunity a dělají to teď s tričkem, kterým se hlásí k podpoře Hamásu. A vůbec si neuvědomují, že kdyby Hamás zvítězil, tak by každý gay byl zabit způsobem, jehož už jen samotný popis je v naší zemi dnes nezveřejnitelný.
