Co udělat po smrti

Co to říkáte? Copak vy nevíte, že každý rozumný člověk ví, že po smrti nic není?
Protože ale já pracuji s lidmi už více, než 20 let, tak jsem zjistil, že smrtí nic nekončí. Je to jako když jdete večer spát. Pak máte sny. A ráno se probudíte a žijete dál.

A musel jsem dostat mrtvici, abych uviděl, že mrtví u mě byli celou dobu, ale já jsem o nich nic nevěděl. Až když jsem se po mrtvici cítil na 150 let, tak mi to došlo. A protože jsem už 20 let dělal konstelace, tak jsem věděl, jak si umět pomoci. A díky tomu dnes nečekám na smrt, ale dnes se cítím úměrně svému věku nebo i mladší. A umím pomoci i lidem, kterým nikdo jiný neumí pomoci. Ale také myslím na ty mrtvé, kteří trpí a díky jejich utrpení trpí také ti živí.

Jinak nedojdeme klidu. To je také skutečný důvod pohřbu. Ale drtivá většina lidí, kteří zemřeli násilnou smrtí a většina lidí, kteří zemřeli pokojně, pořád prožívá svou smrt nebo chvíli těsně před ní. Takže nikdy svůj pohřeb neuvidí. K tomu, aby se tak stalo, oni musí být „vyrušeni“ ze svého transu.

A proto pořád vidím lidi, kteří se stovky nebo tisíce let trápí něčím, co už je dávno pryč. A ti lidé, ve kterých tito mrtví přebývají, pak mají zvláštní pocity. Ale jak máte zjistit, že váš pocit je zvláštní, když ten mrtvý je u vás už od vašeho narození?
A když se ten mrtvý vydá do světla, tak se vyjasní svět i pro toho živého. Takže nemám jistotu, že jsou minulé životy. Ale mám jistotu, že když uděláme vše, jako by byly, udělá se nejméně nám líp. A přesně v tom okamžiku, kdy se udělá dobře i tomu mrtvému.
Mám jedno vysvětlení pro to celé, které nevyžaduje minulé životy. Ale problém je, že to vysvětlení je tak složité, že je asi správnější vysvětlení, kde minulé životy existují. (Vědci mají pro to výraz Occamova břitva).

Nemám problém kvůli vám podstoupit vyšetření. Na rozdíl od mnoha jiných ezoteriků, ke kterým dokonce jejich žáci docházejí, když jsou hospitalizovaní.
Ale skutečně stojí utrpení vašich zemřelých blízkých za to, abyste si zavřeli oči před pravdou? A když vy teď zavíráte oči, proč by je pak měli otevřít vaší blízcí po vaší smrti?

Je to neuvěřitelné, ale i taková maličkost může někdy pomoct. Vzpomínejte na ně a v duchu jim řekněte, že jejich tělo je už mrtvé. A že je vám to strašně líto, ale už není cesta, jak se mohou vrátit zpět. Téměř všechny civilizace před námi k tomu měly „manuál“. Nám se zachovala jen tibetská a egyptská kniha mrtvých, ve kterých se popisuje, co hrozí duším, které se nedostanou do světla (dnešními slovy).
A protože pravda nás osvobozuje, tak se klidně vyplačte, zanadávejte si (když je někdo jejich smrtí vinen), prostě pusťte ven všechny emoce. A když to uděláte, tak pak zavládne klid a mír.

A jestli cítíte nenávist, tak ji také pusťte ven. Každá emoce, která není propuštěna, tak škodí. Buď vám (smutek a jiné) nebo druhým (nenávist a jiné). Takže to udělejte tak, abyste emoci mohl vyjádřit a přitom, abyste nikomu fyzicky neublížil/a. A zase cílem je osvobodit se od toho, co se stalo. Když se vám to nepodaří (a není to nic divného, když ani nevíme, co máme dělat), tak si najděte někoho, kdo ví, jak na to. Není to žádná ostuda. Právě naopak jen blázen si myslí, že když pořád dělá totéž, že výsledek bude jiný.

Každý si zaslouží už netrpět. A každý živý člověk si zaslouží žít svůj vlastní život a ne život toho, kdo umřel. Jestli máte toho zemřelého rád/a, tak mu dopřejte, aby šel tam, kde mu bude dobře.

Máte pravdu. Ale problém je, že pak trpíte i vy. Dokonce když ten vrah „to umí“, tak se může stát, že on netrpí, zatímco vy ano. Proto rozumím tomu, proč církev rozsvítila svíčky i pro vraha. Protože po tom hrůzném činu máte jen dvě možnosti:
Buď pachateli neodpustit. Čímž ho k sobě přivoláváte. A rozhodně si stěžujete vlastní cestu do světla, až umřete. Takže budete trpět sami, dokud mu neodpustíte. A každý den tím budete trpět.
Nebo pachateli odpustíte. Čistě sobecky jen kvůli sobě a svému životu. A může vám k tomu pomoct uvědomění: Můžu já udělat cokoliv pro to, aby se ten čin nestal? Když už se stal? Jestli nemáte stroj času, tak nemůžete udělat nic. Protože minulost se nedá změnit.

Takže se můžete jedině rozhodnout, zda od teď dále budete trpět nebo ne. Protože okamžikem smrti přebírají vládu nad zákony světskými zákony vesmírné. A ty jsou jasné: Každý mrtvý člověk, který je dál ve světě živých ubližuje už jen svou přítomností. Zatímco když odejde do světla, tak nemůže nikomu ublížit.

Takže i když nejste schopni odpustit, tak si zasloužíte odpuštění. A až odpustíte sobě (cokoliv), tak pak bude pro vás snazší odpustit někomu, komu se „nedá a nesmí odpustit“. A pak budete konečně volní od člověka, který si nezaslouží být s nikým svázán, natož s vámi.
Takže buďte pravdiví, klidně toho zmrda zabijte (v duchu!!!) tolikrát, kolikrát potřebujete. Protože lepší je pravdivá nenávist, než falešné odpuštění. Ale postarejte se o to, aby vaše nenávist nevedla k činům, po kterých by vás někdo jiný měl za zmrda.

budete na mrtvého myslet jen s láskou a vděčností za to, že jste s ním mohli prožít kus svého života. Ale protože to je nepředstavitelné, tak tam ani nevěříte tomu, že by to bylo možné. Držím pěsti vám i vašim mrtvým, abyste si to mohl zažít.