Dítě potřebuje bezpečí – ale ne jen jedno

Úplně první je bezpečí, že mu rodiče neublíží. Když se dítě bojí svých rodičů, nemá žádné připomínky, požadavky. Prostě představte si, jak se budete cítit, když budete ve všem absolutně podléhat druhému člověku.

My jako společnost se snažíme zakázat bití dětí. Ale to se týká až druhého nebezpečí. Tady mluvím o dětech, které jsou si absolutně jisté tím, že nesmí nic říct ani cítit. Ony musí ve svých rodičích vypěstovat pocit, že jim jsou absolutně oddány. Takže zvenku vypadají jako bezproblémové děti. A ony ani neví, že trpí. Protože připustit si své utrpení by znamenalo začátek odboje. A ten si nemohou dovolit.

Příklad: Moje žena byla jako pěstounka na přechodnou dobu. A dostala do péče 3 děti, z nichž dva byli kluci ve věku 2 let a 3 měsíců. Ale vývojově byli opožděni - ve věku 1 roku jeden a druhý dokonce jen 10 měsíců. Naopak holčička byla vývojově v některých oblastech opožděná, ale co se týče péče o své bratry, tak se chovala jako 10 letá dívka, i když jí bylo biologicky bylo téměř 5 let. Psycholožka, která vyšetřovala je všechny i biologickou mámu dokonce řekla, že holčička je sociálně starší, než její matka. Proč? Protože někdo musel mámu nahradit, protože péče o děti matce nešla.

Děti byly také bity, ale to pro tento druh nebezpečí není důležité. Protože když jste biti a přitom je o vás postaráno, tak to není tak moc ohrožující, jako když nejste biti, ale hrozí vám daleko větší nebezpečí. A to přesto, že oba rodiče měli všechny své děti „rádi“, ale způsobem, který by vedl k jejich trvalému postižení, kdyby od nich nebyli odebráni.

Kdyby se tito sourozenci dožili dospělosti u svých rodičů, vyrostli by z nich „normální cikáni“ a stejné dětství by dopřáli zase svým dětem. Zatímco takhle jsou dnes kluci ve 4. třídě, zatím mají samé jedničky a holka má jednu dvojku. Takhle moc je tenhle druh bezpečí důležitý.

Ale i neromové mohou trpět podobně. Jak to poznáme? Nebrečí, nemají žádný problém. A když jako dospělí vzpomínají na své dokonalé rodiče, kteří se pro ně obětovali, tak je téměř jisté, že MUSÍ věřit, že rodiče byli dokonalí. Protože kdyby měli nějaký problém, hrozilo by jim, že by ztratili i to málo, co dostali. Je to forma sebeobrany a tudíž byste měli být obezřetní, když vidíte stejné příznaky i u sebe.

Typickým příkladem je máma, která „očkuje“ své děti proti jejich otci. A tím jim ho vezme. Ale tím jim vezme půlku jich samých a to je daleko větší riziko pro děti, než kdyby byly bity každý den, ale nikdo by jim nebral rodiče.

Jeden můj klient má podobnou „dokonalou mámu“. A díky ní trpí depresemi, na které nestačí ani léky, ani žádná terapie mu zatím nepomohla. Protože se zatím ještě nedostal do stadia, kdy by mohl být na svou mámu naštvaný. A dokud toho není schopen, tak musí mít depresi.

Takže vždy, když máte dokonalou mámu, tak se dobře podívejte na svůj život. Protože s dokonalou mámou byste měli mít i život dokonalý. A když utíkáte k alkoholu, máte problémy ve vztazích nebo máte miliardové impérium na úkor všech, na které dokonce zaklekáváte, tak vám garantuji, že vaše máma to neuměla, ale aby to přežila, tak vás i sebe musela „naočkovat“ tím, že je dokonalá.

Obecně: Když je jeden z rodičů sám a vám říká, jak se pro vás obětoval, tak jste pravděpodobně tento druh bezpečí nedostal.

Tohle bezpečí si do svého života neodnášejí děti, které jsou bity bezdůvodně. A proto ony žijí v přesvědčení, že svět nemůže být spravedlivý a že ony musí být silnější. Protože právo silnějšího vyhrává. (Koho ze světových politiků vám to připomíná?) Podstatné je to, že tyto děti mají problémy. Tedy nejsou na tom tak špatně jako děti, které musí předstírat, že žádné problémy nemají. A často rebelují.

Čím nespravedlivější je bití a čím více se na něj nedá připravit, protože nezávisí na tom, co dítě ne/udělá, ale je to jen libovůli rodiče, tím jsou následky horší. Samozřejmě ubití k smrti a trvalému zranění je absolutně nepřijatelné a je ještě horší, než cokoliv jiného. A ještě horší je, když je to od rodičů.

Ale fyzický trest, pokud je spravedlivý, je daleko lepší než psychické tresty. Ale horší je, když dítě nedostane žádné hranice, protože pak nedostane

Úkolem rodiče je pomoct pochopit dítěti, že realita je víc, než ono i než rodič. Takže rodič, který by neudělal nic proti tomu, aby jeho dítě strčilo prst do zásuvky, tak by ho tím zabil. Takže ve srovnání s tím je lepší, když ho do krve zmlátí a dítě nebude zabito elektrickým proudem. Naštěstí se to může naučit zcela bez tělesných trestů, ale většina rodičů to nebude umět, jedině zákazem, ale to není dostatečně funkční. Takže máte na výběr: Buď se rodiče naučí, jak vychovávat bez tělesných trestů a přitom dítě bude ochráněno samo přede sebou. Což je záležitost několikaletého výcviku, pokud chcete mít jistotu, že to bude aspoň 80 % rodičů umět. Nebo si přestaneme hrát na bohy a budeme tolerovat rodiče, kteří vztáhnou ruku na dítě, obzvláště když je to spravedlivé. A o to víc nebudeme tolerovat skutečné ubližování dětem, které často není vidět. Nebo budeme vidět epidemii dětí, které ze strachu rodičů, aby jim neublížili a tudíž je nevychovají, si budou ubližovat sami sobě nebo druhým.

A je jen náhoda, že už dnes z nějakého záhadného důvodu přibývá lidí, kteří se sebepoškozují? A je jen náhoda, že dnes už nemůžeme téměř nic říct, protože ubližují už samotná slova? A je jen náhoda, že dnešní mladá generace se označuje termínem „sněhové vločky“? Jejich odolnost vůči sebemenšímu problému je podobná odolnosti sněhové vločky proti teplu lidské dlaně.
Kdybyste věděli, že to spolu souvisí, pořád byste chtěl je uchránit před vším? I před tím, před čím je nemůžeme ochránit z principu?
Právě dnes jsem si přečetl článek, který popisuje problém, jehož příčinu jsem tady popsal, ale článek ji vidí v epidemii covidu.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-jak-desive-muze-byt-objednat-si-jidlo-v-restauraci-pro-generaci-z-velmi-241970#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=abtest244_hpdop_comments_varBB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz¨

Já sám jsem fyzické tresty nedostával. Ale pamatuji si na to, když jsme se o tom jako kluci bavili, tak všichni by radši dostali na zadek a pak by byl klid, než když dostanou jiný trest. A je to logické – trest, aby byl účinný, tak vyžaduje okamžitost. Naštěstí dospělí jsou už schopní domýšlet věci do důsledků, takže tam to už není nezbytně nutné. Ale děti nejsou malí dospělí. Dítě při porodu neumí ani to, co umí dospělý pes. A až v průběhu vývoje se stane člověkem. (I když samozřejmě člověkem je nade vši pochybnost, ale vývojově je ještě ve 3 letech v některých oblastech na tom hůř, než dospělý šimpanz).
A všichni, kdo mají psa, tak ví, že základem výchovy psa je okamžitost. Protože pes navíc neumí mluvit ani rozumět významu slov, jako my lidé, tak mu to nemůžeme vysvětlit. Takže když psa trestáte za něco, co udělal v minulosti, bude zmatený. I když ta minulost je stará 10 sekund. A nebude vám rozumět. A čím menší je to dítě, tím víc se musí podobat jeho výchova výchově psů. S tím, že je to vaše dítě a že je to člověk.
A když se naučíte, že daleko lepší, než trestat, je pomoci uvidět následky, tak pak se skutečně a pravdivě můžete dostat do stadia, kdy fyzický trest bude jen zcela výjimečný a přitom vaše děti dostanou hranice.