Článek
Přitom neodmítá klasickou léčbu a naopak ví, že propojení těchto dvou přístupů je to, co nejvíc pomůže.
Také ví, že strach nikdy nepomůže, proto je potřeba si strach léčit, ne jen na něj brát léky.
Článek si určitě přečtěte, doplním jen pár poznámek a proto je i můj článek jen doplňující.
Zamrznuté lidí poznáte ještě kromě toho, co se píše v článku:
- někdy naopak jsou strašně aktivní. Ale jejich aktivita je kontraproduktivní nebo aspoň méně produktivní, než by odpovídalo vynaložené námaze.
- neposlouchají, co jim říkáte (vždy uvádím příklad mého kurzu, kde jsem výjimečně asi 2 hodiny věnoval kritice pozitivního myšlení. A pak jsme měli shrnutí kurzu a jeden účastník mi řekl, jak krásně to pozitivní myšlení dělám. Říkám tomu, že ten člověk neposlouchal mě, ale jeho představu o mně)
- když chtějí peníze, nic jim není dost (tady uvádím případ pana Babiše, který místo aby byl vděčný za to, co má, tak chce pořád víc a víc. A nešťastný je nejen on, nejen jeho syn (který mu ukazuje cestu svou nemocí), ale i my všichni ostatní).
- snad ještě víc je to touha po moci, která nikdy nemůže být uspokojená (Hitler). Na tom vidíme tu hrůzu, kam až může vést, když si neuzdravím své pocity, ale místo toho je vidím všude kolem.
- obecně ničím nejsou uspokojení
- nikdy nemohou být šťastní
- a mnoho dalších příznaků.
Podle mě je naopak snadné to poznat (ale uznávám, že skoro nikdo nemá v tom praxi více, než 20 let), ale je velice těžké si uvědomit, jak moc mi to ubližuje. Ale naštěstí ke mně lidé chodí dřív, než mají rakovinu.
Až mají lidé problém, začnou hledat.
A přitom by ten problém nemuseli mít (nebo aspoň ne tak závažný), kdyby se sami nad sebou zamysleli a uviděli svůj život z nadhledu.
Představte si, že byste jeli autem, které jede maximální rychlostí 50 km/h. Určitě byste ho zavezli do servisu.
Ale když totéž vidíte ve svém životě, tak s tím nic neuděláte.
A mě nezbývá, než poděkovat svým nemocem, které mě nasměrovaly na mou cestu a díky tomu můžu pomoct sobě a lidem, kteří o to stojí.
„Mnohé medicínské ortely jsou jako uřknutí ve středověku nebo jako vúdú“
Jsem moc rád, že tuhle větu řekla paní klasická doktorka a ne já. Ale v každém případě každý „uřknutý“ má možnost se z uřknutí uzdravit. A i přesto se musím klasické medicíny zastat. Je dobře, že lidé znají pravdu. A je pravdou, že jsou lidé, kteří i kdyby s nimi lékař mluvil 5 hodin a byl by sebelepší psycholog, tak je to „uřkne“. Ale pravdou je, že většina lékařů na pacienta nemá čas a mohl by mu tu pravdu říct trochu jinak a lépe.
Co tě nezabije, to tě posílí
Nechci se zlobit na lékaře, kteří říkají pravdu tvrdě. Oni se to nikdy neučili a tudíž to není jejich chyba. Ať už se Vám to stalo jakkoliv, máte možnost se zlobit nebo to uzdravit. Naštěstí ke mně většinou přichází lidé, kteří nemají žádnou život ohrožující nemoc. Takže si mohou dovolit se zlobit, jak dlouho chtějí.
Ale když se chtějí uzdravit, děláme to většinou jinak. Ale někdy je potřeba, aby se skutečně rozzlobili. Ale na to, co jim skutečně ublížilo jako první. A to je důležité. Ale nakonec zjistíme, že už se není na co zlobit a obzvláště ne na toho, kdo nemůže za to, na co se doopravdy zlobí.
Problémy s mamkou a babičkou
nejsou typické jen pro rakovinu prsu. Děkuji za poznání, které mi chybělo, protože nemám žádnou klientku s touto nemocí.
Naopak nejméně 50% lidí má problémy s rodiči a prarodiči. Takže je to další důvod, proč to řešit hned. Protože až budete mít rakovinu prsu, určitě o část z jednoho přijdete, protože si nikdo nedovolí riskovat Vaši smrt jen proto, že teď najednou si chcete řešit svůj problém s matkou.
