Jak zničit svůj vztah - ve 4 krocích

Když chcete pana Dokonalého a ještě se jím chcete chlubit svým kamarádkám, tak možná dopadnete jako paní v tomto článku.
Zatímco ti opravdu pro vás dokonalí na první pohled dokonale nevypadají.

Ale jak poznat, kdy muž svou dokonalost jen předstírá a kdy je muž pravdivý?
Jedině tak, že s ním budete žít svůj život. Takže kdybych já hledal partnerku, tak ji pozvu na kurz a tam uvidím, jestli je schopná žít se mnou můj život nebo na první víkend se ukáže, že se mnou může žít všechno, kromě toho nejdůležitějšího. Protože mě moje práce baví, proto píšu i tento článek. Takže když by dotyčná nesnášela to, co mi dělá radost, tak se musím smířit s tím, že s ní budu, když já nebudu sám sebou.
Když by to byla žena, která je zvyklá trávit každý víkend v přírodě na čundru, tak pozve svého nápadníka tam. A uvidí jestli je to zdatný horal nebo chce být raději v hospodě.

Tak se musíte scházet s kamarády, začít spolu bydlet a pak po čase uvidíte toho druhého, jaký je doopravdy. Ale varovné signály tady byly už dávno. A byly v paní Anně.
„Samozřejmě jsem se nejvíc těšila na to, až Vojtu představím svým kamarádkám. Všechny už mají nějakou dobu vážný vztah, a to, že jsem sama, mi často předhazovaly. Chtěla jsem se pochlubit. Takového gentlemana ani jedna z nich doma nemá. Vojta samozřejmě nezklamal a všem třem přinesl růži. Holky z něj byly úplně paf.“

Tak je to ve skutečnosti váš partner pro ně. Proboha, vám vůbec nedošlo, že kdyby měl kupovat květinu každé ženě při každém setkání až do konce života, že by se nedoplatil? Já osobně být ženou, tak si dám velký pozor na muže, který nejen mně, ale i každé mé kamarádce přinese růži. Protože to tak dělá, protože musí (a pak bych se ptal na další známky obsedantně kompulzivní poruchy) nebo to dělá, aby na vás zapůsobil. A proč na vás chce zapůsobit? Třeba proto, že si nevěří. Nebo protože věří, že bez kytky pro vás bude nezajímavý. Nebo prostě proto, že si vás tím chce koupit.
Já nejsem žena, takže asi nikdy nepochopím, co mají ženy z toho, že kvůli nim musí jedna kytka zemřít. A jsem moc rád, že moje žena na tom netrvá. I když pro ni bych to i udělal. Tak jednou do roka bych se zapřel.

Neznám muže, který by to dělal s radostí. Prostě musím vynést koš a koupit kytku. Koš, aby to doma nezasmrádlo a kytku ze stejného důvodu, totiž aby nezasmrádl náš vztah.
Doufám, že jsou i muži jiní. Ale pro drtivou většinu mužů znamená donést kytku něco jako oběť bohům, aby byli milostiví a smilovali se nad námi. A tím bohem, někdy i krutým a nemilosrdným, je zde žena.
Takže květinu nedarujeme z lásky, ale lásku v sobě umenšujeme, abychom udělali něco, co nechceme, to jest abychom přinesli kytku a ještě se u toho musíme tvářit, jakou nám to dělá radost.

Je, že už si konečně někoho musím najít. Dá se říct, že tento důvod patří do TOP nejhorších důvodů.
A zase o čem to vypovídá? O nedostatečném sebevědomí paní Anny. Protože kdyby si vážila sama sebe, pravděpodobně by si z nápadníků mohla vybírat.
A kdyby ne, tak by věděla, proč to tak má a také by se nemusela svým kamarádkám podbízet. Ona totiž paní Anna neví, kdo je, a tudíž chce být ve stádu. Když mají všechny partnera, já musím také.
A co až se všechny rozvedou? Bude v pohodě se svým mužem, nebo si začne říkat, že je s ním až moc fajn? A že se musí taky rozvést?

Říkali naši předci. Takže když se paní Anna podbízí kamarádkám (aby byla jako ony), tak není divu, že si našla muže, který se podbízel jí. A protože už to nedělá, tak si o něm říká, že je pokrytec. Ale on už dosáhl, čeho chtěl a s podbízením přestal.
Protože skutečný vztah začíná, když si poprvé jeden uprdne před druhým. Až tehdy uvidíme toho druhého jako člověka se všemi jeho neduhy (třeba že má i vyměšovací soustavu).
A tehdy se ukáže, jestli ho máme rádi nebo si na to jen hrajeme.

Paní může hledat, až nakonec najde muže, který se jí bude podbízet celý život. Ale pak nebude mít muže, ale vlezdoprdelku. A ji to taky přestane bavit.
Nebo přijme fakt, že muž je muž a žena je žena a začne pracovat na sobě. Protože 3. varovným signálem u paní Anny je fakt, že ona chce hned dokonalého muže, aniž by pro to sama chtěla něco udělat. Ale všichni dospělí lidi vědí, že na vztahu je potřeba pracovat. Zatímco děti nemusí. Těm musí létat pečení holubi přímo do úst. A tak, aby se předtím sami nakrájeli na malé kousíčky, aby se dítě nezadusilo příliš velkým soustem.

Proč nevíme nic o tom, že by se paní Anna svého přítele zeptala, byť na jednu jedinou věc? Proč v celém článku není ani zmínka, co on na to? Asi proto, že paní Anna trpí utkvělou představou, že muž musí vše vědět, vycítit, rozumět jí. Aniž by mu řekla slovo o tom, co jí vadí, co jí trápí, co jí bolí. A s tímto přesvědčením má jistotu žádného nebo nešťastného vztahu.