Článek
Na facebooku je skupina, kde byl i tento dotaz: Bydlíme společně v domě s tchýní a jejím bratrem. Tchán žije jinde, ačkoli na první dobrou hrají, že je vše v pořádku a jsou dále spokojené manželství…. V 00:00 muž přijde, dá mi smířlivou pusu a za dvě minuty řekne, že jde dolů za matkou, ať není na Nový rok sama. (Běžně jsme za ní chodili 1.1. během dne). Na což jsem vážně nebyla psychicky připravena a odmítla jsem.. on tedy odešel a nechal mě tu samotnou.. a já se nemůžu rozhodnout, zda jsem přecitlivělá, sobecká nebo … Přece, že nemá funkční vztah, neznamená, že se život naší rodiny bude motat kolem ní. Mrzí mě, že jsem nebyla u partnera na prvním miste já.. i když vím, že to značí dobrý vztah k matce a já bych z toho mohla nějak „těžit“ ale nejsem tenhle typ, neumím to.
První věc, která upoutá člověka, který rozumí skutečné psychologii, je otázka: Jsem přecitlivělá a sobecká?
Přičemž drtivá většina odpovědí se shoduje, že Ano, jste sobecká, když nedopřejete mamince ani jejího syna. Ale já jsem si jistý, že tato paní není ani nijak zvlášť sobecká ani přecitlivělá. Kdyby někdo chtěl vidět, jak to vím, tak odpověď je určitě aspoň 1× nebo 2× ve všech mých článcích, z nichž většina na seznamu není. Ale sem ji teď nebudu dávat, protože nechci dávat sobcům návod, jak mohou své sobectví lehce zakrýt.
Takže jsem jí dal odpověď, která by jí, kdyby byla přecitlivělá, nesmírně ublížila: Že to značí dobrý vztah k matce a já bych z toho mohla nějak „těžit“ - naopak, značí to špatný vztah matky k synovi. Kdyby byla matka dospělá, tak nechá syna (a jeho ženu, když ta je taky nedospělá) rozhodnout se. Ale pro jejího syna (a vašeho manžela) byla důležitější spokojenost jeho matky, než vaše…A teď do vás: Ale kdybyste aspoň vy byla dospělá, tak byste s tím byla v pohodě. A není náhoda, že tuhle půlku pravdy vidí téměř všichni tady…Řešení? Buď budete vyvádět. A pak váš manžel bude před vámi utíkat. Nebo si pořešíte sebe, dostanete všechno to, co jste nedostala od svých rodičů a teď to chcete od svého partnera, který to téměř s jistotou nemůže dát vám, protože má plný kecky toho dávat to své matce. A až to dostanete, tak budete vy v pohodě, budete to umět dát své dceři (aby nemusela pokračovat v rodinném vzorci) a dokonce možná i svému manželovi, který pak už před vámi nebude muset utíkat. Schválně jestli jste připravená slyšet pravdu. A možná znáte i tohle.
Kdyby v téhle rodině byli všichni dospělí.
Tak by tchyně žila šťastně s tchánem (protože známkou psychické dospělosti je ochota mluvit o svých problémech a díky tomu je i vyřešit). Daný muž by byl pro svou ženu. Dokonce by ona se tak cítila i v případě, kdy by byl muž na noční nebo třeba kdyby to bylo před sto lety a muž by už byl třetí rok v Americe, aby vydělal pro celou svou rodinu, aby mohla být s ním. Vím, že je to neuvěřitelné, ale tehdy lidé překonali i mnohaleté odloučení, když byli dospělí uvnitř.
A tato žena by sama spontánně svému muži nabídla, aby šli spolu za jeho matkou, kdyby byla sama. Protože ona by byla naplněná svým vztahem se svým mužem, takže by přirozeně chtěla dopřát to nejlepší i pro ženu, která ho porodila a vychovala.
A skutečnost?
Matka je nenaplněná, protože se svým mužem asi nikdy neměli skutečný vztah. A muž místo toho, aby to řešil, tak předstírá a mizí z jejího života.
Dotyčná žena chce udělat to nejlepší, ale protože ani ona není naplněná svým mužem nebo sama sebou, tak se zlobí na svého muže, který před ní také utíká. A muž? Asi už neunese tak velký tlak ze dvou stran a proto musí utíkat před svou ženou, tak před svou matkou. Ale protože přece musí mít soucit se svou matkou, tak jí nevědomky dává sám sebe. Protože aniž to ví, dělá své matce partnera.
A žena to cítí, ale protože to neví, tak si raději myslí, že je sobecká, než by připustila, že je sobecká úplně jako každá žena, která nemá svého manžela, i když papírově patří jí. Ale ve skutečnosti on patří své matce.
Odpověď mě překvapila
Děkuji, jsem připravená slyšet pravdu, asi jsem i něco takového chtěla slyšet. Tuším takový problém, který je potřeba řešit. Mam jen strach se do řešení pustit.
Upřímně řečeno jsem čekal, že tato paní si poslechne názory a pak zabředne do starých kolejí. A ona místo toho si uvědomuje svůj strach. Což je úžasné. Protože většina lidí o svém strachu nic neví a raději hledá někoho jiného, kdo za to může.
