Článek
A čím déle pláču, tím je stav stále stejný nebo dokonce horší. Ale protože drtivá většina lidí neunese, aby jeho partner, dítě nebo i on sám plakal celé hodiny, tak se dříve nebo později začnu zlobit na toho, kdo pláče, a tím pádem pak platí rovnice, že čím víc pláču, tím je to horší.
A protože drtivá většina z nás dříve či později pozná druhý typ pláče, tak z toho vyrozumí, že každý pláč je ten špatný pláč.
A pak se bojíme plakat, dokonce i v případě, že by nám pomohl. Protože jak to mám ksakru poznat, že tady jsou dva druhy pláče a že druhý nepomáhá, ale první ano.
A v tomto kontextu dává smysl i to, proč muži nepláčou a proč to mají ženy povoleno.
Kdyby muži plakali
Celý kmen by zemřel hlady. Protože jediný muž může svou nečinností zhatit celý lov. Takže proto muži nepláčou. I když už dávno nelovíme. A proto dnes je mužský pláč daleko přijatelnější než dříve. Kdy sice muži už také nelovili, ale oni byli zodpovědní za to, aby nepřišli nepřátelé a nepobili celou vesnici.
Ženy pláčou, protože děti potřebují mámu
A každý „úspěšný“ pláč způsobuje, že je tady máma víc, než kdyby to v sobě zadusila. A i riziko „neúspěšného“ pláče je pořád menší, než kdyby žena zatvrdla.
Proč je jeden pláč léčivý a druhý ne?
Je to jednoduché. Pláč, který pomůže, se týká tohoto života.
Zatímco pláč, který nejde vyplakat, má příčinu někde jinde. Spouštěč je vždy tady. Ale skutečná příčina není v tomto životě. Protože pláče někdo jiný než ten, komu se to stalo.
A dokud se nevypláče ten, kdo má, tak vám nepomůžou ani dva roky pláče.
Výjimky
Zatím jsem nenašel věc, ze které by výjimka nebyla. Takže předpokládám, že bude i tady. Ale zatím jsem ji nenašel.
Když mi nevěříte,
přesto můžete i nevyplakatelný pláč aspoň trochu zlepšit. Ale podmínkou je jeho úplně přijetí. Až budete mít radost, že vaše žena pláče 2 dny v kuse, může se jí aspoň trochu ulevit, i když nebude pátrat v minulých životech. Ale i já, který mám tak aspoň 20 let praxe v přijetí pláče, tak bych upřednostnil řešení před vyplakáním.
