Článek
Protože my skutečně jsme jen mezistupeň na cestě ke skutečně moudrému člověku, který si na nic nebude muset hrát, protože moudrost bude pro něj přirozená, stejně jako dvě nohy.
Dnes jsem se pobavil na Facebooku fotkou, o které si většina myslela, že skutečně odpovídá jejímu popisu. Totiž si myslí, že přednes pana prezidenta Pavla byl před prázdným auditoriem.
Trochu se zamysli, než něčemu uvěříš
Tady jsem si dovolil tykat, protože tito lidé zásadně tykají a tudíž se obávám, že vykání by neporozuměli. Ty si skutečně myslíš, že i kdyby pan prezident říkal „ble ha ajaja riru“ a takto by vypadal celý jeho projev, že by někdo z posluchačů našel tu odvahu a odešel by ze sálu?
Ne, protože to není divadlo, s kterým když nejsi spokojený, tak odejdeš. Tohle je diplomacie. A tam se odchází na protest a jinak nikdy. Snad kdyby měl poslouchající průjem, tak by možná odešel a i přesto by se to pak přetřásalo a možná by z toho mohl být i diplomatický incident.
Je pravda, že ČR je malá země (i když ani zdaleka není nejmenší, přestaňme si už namlouvat, že na našem hlasu nezáleží) a tudíž riziko diplomatického problému je menší, ale projevy jsou k tomu, aby se řekly a pak se mohla zase dělat normální politika. Takže projev našeho prezidenta skutečně zajímal asi víc novináře, než politiky, protože to skutečné se řeší jinde. Projevy jsou jen projevy a skutečná politika je skutečná politika. Naštěstí projevy a skutečná politika spolu souvisí, ale ne úplně těsně.
A i když se velice rychle našel zdroj fotky z r. 2019, myslím, že jen drobné promile těch, co nadávají na všechny, se v duchu omluvilo panu prezidentovi za to, co si o něm mysleli. I přestože je dohledatelné, že se jedná o fotomontáž staré fotky.
Obecný problém
je, že se nejdříve rozhodneme (podvědomě) čemu chceme věřit a až potom používáme mozek k tomu, abychom si své přesvědčení obhájili. Jsou na to vědecké studie, které to dokazují, kdo k nim může dát odkaz, budu rád, protože to vešlo ve známost někdy asi před 5 lety a tehdy jsem nevěděl, že to vyhledávač za 5 let nebude umět najít.
Jedna ze studií pracovala s lidmi, kteří měli přerušenou spojnici mezi hemisférami a když se jen do jednoho oka promítl rozkaz, tak ho ten klient vykonal. Ale když se pak vědci ptali druhé hemisféry, která neviděla ten příkaz, tak si vymýšlela důvody, proč to ten člověk udělal, místo aby odpověděla po pravdě, že neví, proč to ta druhá půlka člověka vykonala.
Druhou studii si už nepamatuji zcela přesně. Ale prokázala, že se nejdřív rozhodneme a teprve pak začne pracovat neokortex, tedy nejnovější část mozku, aby vysvětlila, proč jsme se tak rozhodli. Tuto studii možná říkám trošku špatně, ale princip je stejný.
Z toho plyne pochybnost o naší svobodné vůli tady a teď, ale zejména zda skutečně si „svobodně“ rozhodujeme, co uděláme. Protože většinu našich rozhodnutí udělá starší část mozku, která rozhoduje i o tom, jestli jsme levičáci nebo pravičáci, aniž víme, že o dané věci jsme se nerozhodli vědomě, ale podvědomě. Ne na základě faktů tady a teď, ale na základě minulosti.
A zase z jiných studií plyne, že čím víc jsme ve stresu, tím více se rozhodujeme podvědomě na základě minulosti. A jedině když jsme v pohodě, tak snad máme šanci se rozhodnout na základě faktů tady a teď.
Takže se možná snažím úplně zbytečně.
Ale přesto chci ukázat na tomto zcela jasném a na první pohled do očí bijícím příkladu, že pravdu můžeme někdy rozeznat lehce. Jindy je to daleko těžší. Většina mých článků je pro většinu lidí také příkladem do očí bijící nepravdy. Ale tady stačí přijít na kurz a dívat se na ostatní lidi, když se bojím to zjistit na základě své vlastní zkušenosti.
Často se mi stávalo, že jsem udělal první ukázku na přednášce a všichni si mysleli, že to máme nahrané pro lidi. A největší sranda byla, když právě ten, co se ptal, si to vyzkoušel a on sám musel čelit tomu, že i jeho se ptali další lidé, jestli to „tak skutečně cítil.“ A v tom je nejlepší kurz, protože tam má každý možnost to zažít, zatímco na přednášce maximálně 1-3 lidé.
Od té doby nedělám na přednáškách ukázky, protože pro většinu lidí jsou „až moc dobré“, aby jim mohli věřit.
Je těžké žít ve světě, kde pravda vypadá jako lež a lež vypadá jako pravda. Ale naštěstí většina pravdy se i tak jeví, stejně jako většina lži je průhledná. Stačí jen číst a vnímat kontext celého textu, slova mezi řádky a hlavně celkový kontext. A pak se dál ptát.
Ale to je těžké. Snadnější je věřit tomu, čemu už věřím. Ale zaplatím za to tím, v jaké společnosti žiju. Jestli chcete lepší politiky, tak se musíme i my stát lepšími lidmi, abychom si mohli zvolit lepší politiky.
Abych dal příklad
Nejen mě, ale i nejméně psychologa nepřekvapil fakt, že tak úplně krásný a sluníčkový vztah, jako mezi Agátou Hanychovou a Jaromírem Soukupem, se rozpadl. Bylo to jasné od počátku a rozumím tomu, že to tak nebylo pro každého. Já ani nejsem odborník na řeč těla ani na lhaní nebo cokoliv jiného. Já jen umím slyšet i to, co většina lidí neslyší. A chci, aby se to mohlo naučit co nejvíce lidí, protože pak nebudou mít šanci lidé jako Andrej Babiš, aby nás mohli reprezentovat a díky tomu si nakrást víc, než kdyby nebyl předseda vlády.
Vždy, když je nám hůř, mají šanci lidé jako Hitler. A kdybychom byli skutečně moudří, tak bychom si takového člověka nikdy nezvolili. A tak je důležité, aby každý z nás viděl to, co opravdu je a tak se postavil proti lidem, kteří zneužívají naše strachy. Naopak se nemusíme bát těch, kteří jen pravdivě pojmenují realitu.
I když naše přirozenost je víc věřit těm, co nás straší, než těm co nepoužívají strach jako způsob manipulace.
PS: Najednou celý příspěvek zmizel. Buď si mě „tvůrce“ vymazal, abych to neviděl nebo se stal zázrak a vymazal celý příspěvek. A snad je o jeden hoax méně. Kdyby to tak jednoduše šlo se všemi lžemi.