Článek
Dostal jsem tento dotaz: Přítel mě často budí ze zlých snů, prý kopu, hážu sebou, pořád něco mumlám, někdy křičím, jindy v tom snu vím, že mám křičet a vzbudit se, snažím se ale nejde mi to. Jsem jako zaseknutá. Často se mi stává, že když usínám tak jsem v křeči/napjatá. Po nějaké době si to uvědomím a uvolním se.
Stává se mi i během noci, že se vzbudím a zjistím, že mám zaťaté zuby. Když povolím a přejedu si jazykem po místě skusu, zjistím, že jsem mezi zuby měla sevřené ,,škraně" tak, že mi až teče krev.
Křičení ze spaní mi začalo v bývalém vztahu (ukončený před devíti lety), byl to špatný toxický vztah, který mě psychicky úplně odrovnal. Jakmile jsem ze vztahu odešla, špatné sny zmizely. Postupem času se ale začaly vracet a trpím jimi do teď.
Nyní můžu říct, že nemám stres ani neřeším žádné vážné životní situace.
Ale vaše tělo to ví a reaguje
Souvisí to asi s tím, že se neumíte uvolnit a také jste asi (podvědomě) neopustila svůj bývalý vztah.
Dokud z tohoto vztahu skutečně neodejdete, i váš současný vztah je v ohrožení, přinejlepším v tom, že není tak úžasný, jako by mohl být, kdybyste byla se svým přítelem naplno a jen jeho. (Takhle jste na nějaké úrovni i se svým bývalým, aniž byste to chtěla).
Na nějaké úrovni se musíte chránit před svým bývalým přítelem a nejvíc se to projevuje právě ve snech, kde se nejvíc projevuje podvědomí, které ho chce a současně se ho bojí.
Bingo
Její odpověď byla: Já žasnu nad tím, co jste mi právě napsal!!! Já to mám pořád na mysli, že z toho vztahu nejsem i po letech úplně vyléčená. Zkoušela jsem profesionální terapie s psycholožkami i různá odblokování, regresní terapie, rituály…Nic nepomohlo. Vy jste to napsal přesně, bývalý vztah mi do teď neumožňuje naplno prožívat ten, co mám teď, byť je úžasný (mohl by být úžasnější - neumím se uvolnit a věřit). Přítel mi to říká pořád - uvolni se, užívej si, máš krásný život, nic nám nechybí, máme se hezky. Co je ale nejvíc, často se mi ve snech stává, že tam bývalý přítel je a jeho postava se prolíná s postavou mého současného přítele. Současný přítel, vím že je to on, ale přitom má podobiznu bývalého přítele, jindy zase naopak. Vždycky ráno vstanu a nechápu to, co to má znamenat. Já se určitě vrátit do bývalého vztahu nechci, nic mě tam netáhne, je to pro mě totálně uzavřená kapitola. Vážím si svého nynějšího přítele, ale pořád si říkám, že se tomu nedokážu úplně odevzdat. Opravdu ze srdce děkuji za vaši reakci. Tohle je velmi dobré vodítko, které se mnou momentálně až úplně otřáslo, jakoby jste na to opravdu po těch letech kápl!! Děkuji mockrát.
Jak jsem to věděl?
Jsou to jen zkušenosti, umění slyšet to, co sice bylo řečeno, ale nikdo si toho nevšiml.
A hlavně když víte, co máte hledat, najdete to snadněji, než někdo, kdo ani neví o možnosti, že 9 let po rozchodu můžete být pořád ve vztahu s člověkem, od kterého jste utekla a kterého nechcete.
Proč nepomohly jiné terapie?
Protože drtivá většina terapií spočívá ne v pomoci, ale v zatlačení problému hlouběji, kde škodí sice neviditelně, ale víc. Podle mého odhadu takto působí asi 80% terapií. A neznamená to, že by daní terapeuti byli špatní nebo chtěli okrádat nebohé klienty.
Každý, kdo pomáhá lidem, dělá to nejlepší pro ně. Co umí. V daném okamžiku. Ale já jsem měl tu výhodu, že jsem se o možnosti potlačení dozvěděl ještě v průběhu studia. Ale nebylo to od mých vyučujících, ale na kurzech, kam jsem chodil, aby na mě už nikdy nepřišla nemoc, která mě postihla v mých 20 letech a na kterou medicína ani dnes nemá ani prokazatelnou teorii vzniku ani lék.
A proto vždy nejdříve sleduji na sobě, jestli daná terapie potlačuje nebo skutečně pomáhá. Ale ten, kdo o tom nic neví, tak je z potlačující terapie nadšený, protože pomáhá rychleji a snadněji, než většina uzdravujících metod léčby.
A proč nepomohly psycholožky?
Osobně se často potkávám s tím, že ke mně člověk přichází, protože neuspěl u psychologa nebo psychoterapeuta. Obzvlášť viditelné je to posledního půl roku, kdy si někteří lidé stěžují na práci psychoterapeuta nebo si nestěžují, ale komentují jeho pomoc slovy: „Mohla jsem se jí vypovídat, ale jinak nic“. A já přesto trvám na tom, že i vypovídat se je důležité a přesvědčuji je k tomu, aby jestliže jim to proplácí pojišťovna, aby tam i nadále chodili, protože já naopak skoro vůbec nepovídám, ale místo toho rovnou pracuji na uzdravení, které v principu nemůže jít přes slova. A někteří lidé, zejména ženy, se vypovídat potřebují.
A stejně jako jsou stovky druhů terapií, tak je nejméně 20 druhů psychoterapie a ty lepší pomohou klientovi, aby nemusel hledat pomoc jinde.
Když nemáte stres…
...a přesto máte zcela jasné známky stresu, máte stres. Jen ho nevidíte. Ale vaše tělo ho vnímá a když ho vy nevnímáte, tak už jen tím se stres zhorší. Protože naše tělo potřebuje, abychom ho vnímali a nehráli si na to, že „z tohohle přece nemůžu mít stres.“
Jak vypadá skutečný rozchod?
Jestli nechcete zůstat do konce svého života spojen/a se svým bývalým/ou, musíte přijmout svou část zodpovědnosti za to, že váš vztah nevyšel. Dokud si myslíte, že za to může jen ten druhý, tak jste pořád zachycen/a ve vztahu s ním. A pak můžete dělat všechno možné, jako třeba se odstřihávat od svého partnera a jediné, co tím můžete „získat“ je ztráta schopnosti navazovat další vztahy.
Naopak v konstelacích nic neničíte, jen prostě si dovolíte vyjádřit všechno, co cítíte (tedy i vztek) a pak můžete svůj vztah ukončit bez ztráty čehokoliv, co je vaše.
Kdy vám může pomoci rozejít se svým starým partnerem
- pokud váš vztah není tak plný, jak byste chtěl/a
- pokud po období zamilovanosti (což je věc hormonů) nenásleduje láska
- pokud jste lásku měl/a, ale najednou se ztratil/a
- pokud se rozcházíte a vlastně nevíte proč
- pokud jste se nikdy neuměla odevzdat svému partnerovi
- pokud jste si neuměl partnerku naplno vzít (tím nemyslím svatbu, to je jen formalita)
- pokud máte potřebu zahýbat
- pokud vás něco táhne k bývalému
Po přečtení: Je to krásný a přínosný článek. Zveřejněte ho klidně i na viditelné místo. Jen ať ho každý najde. Myslím totiž, že tenhle trabl není jen můj, mohl by pomocí více lidem.
