Článek
Dnes jsem asi poprvé v našem vztahu použil slovo kompromis. A moje žena se naježila a uvědomila si: Já jsem slovo kompromis nenáviděla. Protože můj muž používal kompromis takhle: „Uděláme kompromis. Teď to uděláme podle mě. A příště to bude podle tebe.“ Ale příště to bylo zase podle něj.
Takhle dopadla žena, které se nikdy rodiče nezastali
Pro mě je úplně nepochopitelné, že na to moje žena přistupovala. Já jsem sice byl obětí šikany, ale v dospělosti se umím zastat sám sebe docela dobře a díky tomu jsem totéž byl schopen dát i své ženě.
Její rodiče ji mají rádi, jsou to úžasní lidé, vždycky jsem si říkal, jaké ohromné štěstí moje žena má, že jsou tak báječní a tak krásně mi mou ženu vychovali.
Jen v okamžiku konfliktu se ukáže, že se nedokážou postavit na její stranu proti někomu, koho mají také rádi, ale jednoznačně udělal chybu. A stačilo by té osobě jen říct: „Tohle naší holce nedělej.“ A bylo by po problémech. Ale protože to neuměli, tak moje žena tím trpěla až do svých 53 let a teď je už konečně dospělá i tahle její část. Protože to dostala poprvé v životě aspoň ode mě.
Ale protože tohle neuměli, tak moje žena měla problémy s muži a odejít od prvního muže dokázala, až když si uvědomila, že když zůstane, tak bude nas..ná a tyhle její pocity odnesou její děti. Takže se sice nedokázala postavit za sebe, ale za své děti ano.
„Ale od tebe mi to slovo nevadí“
Protože já když řeknu slovo kompromis, tak to znamená skutečný kompromis.
Ale hlavní důvod, proč jsem poprvé za 5 let řekl slovo kompromis? Byl ten, že jsme se láskyplně hádali o to, jestli mám já větší štěstí, že mám ji (jsem říkal já) a nebo ona má větší štěstí, že má mě (říkala ona). A v tom případě jsem ochoten nabídnout kompromis, že totiž oba se máme dobře, že máme toho druhého.
Kompromis podle mě do vztahu nepatří
Kompromis totiž znamená, že musíme ustoupit oba. A oba nemůžeme být spokojení. Proto téměř nikdy nedělám kompromisy.
Naopak v obchodním vyjednávání jsem mistr kompromisů. Protože mám právo si říct o maximální slevu a ten druhý mi ji nemusí dát. A když ten daný výrobek chci hodně a nemá konkurenci, tak se mírním, zatímco když vím, že ho nekoupím, když nebude za mou cenu, tak neustoupím a klidně ho nekoupím. A nevadí mi, když mi ten druhý řekne, že se dohaduju o cenu jako na tureckém trhu.
Ale ve vztahu nedělám kompromisy, protože chci udělat to nejlepší pro oba. A to je docela snadné, když znáte konstelace a umíte se díky nim podívat na to, co doopravdy chci já (protože to skutečně důležité je většinou skryté) a co doopravdy chce má žena.
A tak je velmi snadné dát maximum mé ženě a současně i sobě. A protože jsem muž, tak mi nedělá problém ustoupit a když je potřeba kompromis, tak nejdřív dám ženě, co ona potřebuje.
To je rozdíl mezi mužem, který si na muže jen hraje a mezi mužem, který je moudrý vládce a snaží se o dobro pro všechny. A protože to moje žena ví, tak ráda nechává rozhodnutí na mě.
A když jsem chtěl, aby něco nedělala a ona to hodně chtěla, tak jsem neměl šanci a musel jsem ustoupit. Ale zatím se to stalo asi jen 2×, ale jedno rozhodnutí nás oba ovlivnilo na 6 let.
Když uděláte klasický kompromis, nenajde štěstí ani jeden z vás
Proto doporučuji dělat aspoň kompromisy, kde je vždy aspoň jeden spokojený. Pak je jistá šance, že v ½ případů budu spokojený já a v druhé má partnerka. A když se oba smíříte s tímto stavem, tak je to to nejlepší, co můžete díky kompromisům dosáhnout.
A ujasněte, jestli vám ½ bude stačit. Když dopředu víte, že nebude, řekněte to svému partnerovi/partnerce. Jestli je ochoten se spokojit s méně, je to v pořádku. Jestli ne, je vaše partnerství předem odsouzeno ke zkáze.
A je potřeba buď uzdravit svou potřebu mít víc, než půlku nebo to udělat tak, jak to děláme my.
