Článek
Protože mým cílem je najít pravdu, tak nechci zneužívat k získání laciných bodů to, že lidé argumentují Occamovou břitvou a přitom vůbec neví, jaký je její účel.
Jedna z (modernějších) verzí Occamovy břitvy zní:
Pokud nějaká část teorie není pro dosažení výsledků nezbytná, do teorie nepatří.
Například k Newtonovu gravitačnímu zákonu lze formulovat alternativní teorii, která říká, že gravitační síla je ve skutečnosti poloviční než podle Newtonova zákona, a zbytek způsobují jinak neviditelní a neměřitelní trpaslíci, kteří tělesa postrkují tak, aby se zdánlivě chovala podle Newtonova zákona. Occamova břitva z nespočetného množství takových alternativních teorií vybírá právě Newtonův zákon, který žádné trpaslíky nepotřebuje.
Ale pozor! Occamova břitva ve skutečnosti nemůže popřít existenci trpaslíků. Takže kdyby někdo chtěl věřit, že půlku práce konají trpaslíci, tak musí najít situaci, kdy se výsledky Newtonova gravitačního zákonu a verze s trpaslíky budou lišit. A pak experimentální fyzici mohou najít, která z těchto dvou teorií platí v této situaci. A ani když se potvrdí, že platila vždy vlastně ta verze s trpaslíky, tak dokud nebudou trpaslíci jednoznačně nalezeni a odhaleni, tak je pořád daleko pravděpodobnější verze bez trpaslíků, ale s „něčím“, co se chová jako trpaslíci.
Věříte tomu, že píšu nesmysly? Právě nedávno jsem slyšel přednášku, kdy odlišným způsobem došel jeden fyzik ke stejné teorii, k jaké přišel Albert Einstein. Ale až našel situaci, kdy jeho „jiná teorie relativity“ dávala jiné výsledky než teorie relativity, tak až tehdy se stala jinou teorií. A nyní se čeká, která teorie se potvrdí jako pravdivá.
Současná věda má také víru v trpaslíky. Jen jim říká temná hmota a temná energie. Ale v podstatě to jsou stejní trpaslíci, vůči jejichž existenci „každý rozumný člověk“ bojuje. Ale když se trpaslíci přejmenují, tak je najednou stejně ošidná teorie v současném stavu poznání ta „nejbližší pravdě v současném stavu poznání.“
V žádném případě ale neplatí, že jednodušší teorie je pravdivější
Jeden z mnoha příkladů: Einsteinova teorie je složitější než Newtonova.
Hlavně neplatí, že když slyším dusot koní,
že se nemůže blížit stádo zeber. Occamova břitva nemá pravděpodobnostní charakter. Buď platí, nebo ne. A až když platí, tak teprve slouží k jistému předpokladu, zda teorie platí nebo ne. Ale definitivní odpověď dá až experiment.
A když neplatí Occamova břitva, tak pořád experiment rozhoduje o pravdivosti. Takže by se dalo říct, že
Occamova břitva je vědecký způsob myšlení z 12. století,
jak odlišit pravdu od smyšlenky.
