Článek
Moje hypotéza zní, že oni nesmí uvěřit pravdě.
Protože pak by se jejich svět zhroutil. Typickým příkladem byli vídeňští profesoři, kteří raději nechali zavřít svého kolegu Ignáce Filipa Semmelweise do blázince, než by přiznali, že to byli oni, kdo by mohli za to, že tisíce žen zemřely na horečku omladnic.
A přestože byl efekt mytí rukou zřejmý, tak trvalo ještě další půlstoletí, než věda objevila mikroorganismy a pak se to stalo jedním ze základních principů medicíny, kterému dnes říkáme antisepse a asepse.
Ze stejného důvodu jsou tady tisíce rusofilů. A nejméně jeden se z tohoto bludu dostal. Stačilo, aby utekl do Ruska.
Inteligence nebrání životu ve lži
Výše zmínění profesoři patřili mezi nejvzdělanější a nejinteligentnější lidi na světě. A přesto byla informace, kterou propagoval jejich kolega tak nová, že pro jejich vnitřní svět byla nepřijatelná.
Zatímco normální ženy, mezi nimi i ty nejméně inteligentní, si mezi sebou šuškaly, které porodnici se vyhnout. Zatímco ty s nejvzdělanějšími muži tomu nemusely věřit, protože přece „já nebudu věřit klevetnicím.“
Pocit viny
V případě zmíněných profesorů jim bránil pocit viny v přijetí pravdy. A co když to je obecný rys?
Co když lidé, kteří jsou na straně Ruska proti Ukrajincům jen prostě nemohou přijmout myšlenku, že se spletli? Že dokonce byli oklamáni?
Ale já mám ještě horší možnost.
Co když je předem jasné, ke kterému názoru se přikloníme? A jen někteří z nás jsou schopni se řídit fakty a přehodnocovat své názory úměrně novým faktům.
Co když naše názory jsou jako emoce? Které také nezměníme. Ledaže si je uzdravíme. A když to uděláme, tak najednou necítíme to, co jsme cítili předtím a místo toho cítíme radost? Nevím, jestli to tak je. Spíš doufám, že nemám pravdu. Ale toto vysvětlení by vysvětlovalo zatím všechno, s čím si nevím rady.
Určitě je to pravda pro schizofreniky. A pro nás ostatní?
Hledám dobrovolníka
Který věří něčemu jinému než já. A je ochoten si svou víru ověřit. Jestli je jeho součástí v užším slova smyslu (tedy je skutečně jeho), nebo není.
Jestli ta víra je skutečně jeho, dostane se jí všeho, co potřebuje. Dokud nedospěje do současnosti, ve které se spojí se svým majitelem. A pokud se názor daného člověka nezmění, budu nucen přehodnotit svůj názor.
Zatímco kdyby nebyla jeho, dostane možnost odejít do světla, kam patří. A až odejde do světla, uvidíme, jak bude daný člověk vidět svůj názor nyní.
