Článek
Třeba já měřím 170cm. A nemám šanci mít víc. A přitom je dokázáno, že každý cm výšky přidává nejen na atraktivitě, ale také zvyšuje šance, že dotyčný bude zvolen prezidentem. Proč? Protože vyšší člověk je automaticky považován za alfa samce. Takže je víc důvěryhodný a víc se mu přisuzují pozitivní hodnoty. Zatímco my menší muži musíme o to víc pracovat na podstatě. Takže vlastně moje malá výška je v podstatě výhoda?
Zatímco některé stránky mé osobnosti mohu změnit, jiné jsou nezměnitelné.
Proto mohu usilovat o spravedlnost. Ale hypotéza, že spravedlnosti lze docílit, je od počátku chybná. Protože už třeba to, komu se narodím, už předem o mé budoucnosti rozhoduje víc, než možná cokoliv dalšího.
Když chci spravedlnost, honím se za chimérou
Místo toho mohu pracovat na tom, abych se s kartami, který jsem dostal na začátku hry (tedy života) byl co nejšťastnější.
A to se mi povedlo. Mám úžasnou ženu. Mám úžasnou práci, která mě baví. Mám dokonce i koníček (teď je to psaní těchto článků), který mě baví a až mě přestane bavit, tak si buď budu užívat jiných stránek mého života nebo si najdu nový koníček.
A totéž může mít každý z Vás. I pán, který mě k tomuto článku inspiroval.
Je to velice chudý muž, který si stěžuje na to, že z jeho Mercedesu (asi nějaká podřadná značka, když si ho může dovolit tak chudý muž :)) Ukrajinci ukradli katalyzátor. Ale to není podepřeno důkazem, ale jistotou, že to tak musí být, když přece Ukrajinci přes zimu nedělají. Ale pak zase nerozumím, jak je možné, že Ukrajinci dostávají za svou práci víc, než on s maturitou.
Takže jsem mu popřál, aby se zase vrátil svět spravedlivý. Ale pak mi došlo, kdy naposledy byl svět spravedlivý. V pohádkách. Ale i tam byl spravedlivý jen proto, že známe pohádku jen z jedné strany. Ale jak víme, že zlá královna je zlá, když pohádka popisuje svět jen z pohledu druhé strany?
Z touhy po spravedlnosti vznikají revoluce.
A ty většinou vedou k destrukci a snížení životní úrovně všech. Kromě pár vůdců revoluce. Zatímco snaha zahrát se svými kartami co nejlepší hru, vede k zlepšení života daného člověka i lidí kolem něj.
Jediná spravedlnost
je možná, kdyby všichni spravedlivě se dostali do úplně nejvyšší bídy. Ale právě tehdy by se velice rychle ukázalo, že ani sebehorší spravedlnost nemůžeme mít navěky. Protože když se klepete zimou a nic nemáte, tak buď umrznete nebo si poradíte.
A já budu radši největší chudák v bohaté společnosti, než abych byl největším boháčem ve společnosti, kde umřou na zimu všichni za 5 minut, zatímco já mám jednu rukavici a díky tomu jsem nejbohatší a umřu díky tomu až za 10 minut.
Takže zbývá jediná spravedlnost.
Že každý musíme umřít. Ale zase je nespravedlivé, že někdo v 90 a šťastný a do poslední chvíle byl plný sil. A někdo jiný třeba ještě před narozením.
