Článek
Třeba jeden muž říká, že budhismus říká, že čím výše je daný člověk duchovně, tím víc vše přijímá a klidně se nechá i zabít, protože bude mít další život a jeho duchovní úroveň mu zůstane, zatímco kdyby začal bojovat, tak by jeho duchovní úroveň klesla a on by zase ji musel složitě získávat. A jako příklad dal Tibet.
Ale právě Tibet je příkladem, jak lidé praktikující tuto filozofii dopadli. Já osobně nechci být Tibetem, já daleko raději budu Bhútanem nebo Nepálem. Které kupodivu, i když jsou daleko menší a podobně bezbranní vůči obrovské Číně, tak dnes nejsou další provincií Číny, ale jsou samostatné. A Bhútánci tvoří většinu v Bhútanu, zatímco Tibeťané v Tibetu jsou už více či méně trpěnou menšinou, protože za minulých 50 let mnoho Tibeťanů zemřelo, další emigrovali a miliony Číňanů odešlo do Tibetu, protože čínská vláda jim platí, když žijí v Tibetu. Takže Tibet, i kdyby dnes byl osamostatněn, tak už by zůstal čínský.
Zdá se, že svou filozofií si Tibet přímo říkal o anexi. Zatímco třeba Bhútán si svou filozofií štěstí uchoval svou samostatnost. Tak Tibet svou duchovní filozofií nenásilí přímo pozval Čínu, aby ho zabrala.
Ale dobře. Rozumím tomu, že velký zastánce tibetského budhismu nevidí důsledky. Ale když daný muž má ženu, která podobně trpí tím, že se neumí zastat sama sebe proti něčemu, co ji ohrožuje, už bych svou filozofii zpochybnil.
Příklady nemocí, které znamenají, že se neumím bránit
Chronický únavový syndrom, autoimunitní choroby (tam se bráním, ale sám proti sobě, zatímco proti tomu, co mě ohrožuje, jsem bezmocný), jako třeba roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, systémový lupus, celiakie, vitiligo, lupénka, sklerodermie, reaktivní artróza, Hashimotova tyroitida, cukrovka I. typu, myastenia gravis, dermatomyositis, sjogrenův, reiterův syndrom a další. Jedna paní to nazvala zcela laicky: Že se ten člověk rozpadá.
Já sám jsem onemocněl polyradikuloneuritidou ve 20 letech a jako u každé autoimunitní choroby, lékaři neznají příčinu a mohou léčit jen následky. A pak jsem dělal zkoušku z neurologie, kdy jsem se navíc dozvěděl, že jsem léčbu dostal až v době, kdy už nebyla potřeba, takže jsem dostal jen její nežádoucí účinky. A ani teď medicína nezná důvod, proč někteří lidé autoimunitní chorobou nikdy neonemocní, někteří mají to štěstí, že jen jednorázově nebo její následky lze léčit (cukrovka), takže ti lidé pak žijí stejně dlouho a skoro stejně kvalitně jako by byli bez ní. A jiní lidé dostanou amyotrofickou laterální sklerózu, což je rozsudek smrti s odkladem několika měsíců či let. A proto jsem začal dělat to, z čeho nakonec vznikly hlubinné konstelace, abych měl šanci proti nemoci, která mě mohla klidně i zabít. A tak jsem vděčen své autoimunitní chorobě, protože můj život se velice zkvalitnil i díky ní. A naštěstí se už nikdy nedozvím, jestli by tato nemoc přišla znovu, kdybych zůstal pracovat jako lékař nebo ne. Ale jsem si jistý, že kdybych nevěděl nic o skutečných příčinách nemocí, moje deprese po mamince zkombinovaná s krátkým životem po tatínkovi by už vedla pravděpodobně k tomu, že bych byl v hrobě.
A proto mě nestačí papouškovat cizí filozofie nebo teorie
A díky tomu vidím velice často, jak lidé, kteří si velice potrpí na svém duchovním rozvoji, dělají vše pro to, aby jejich těla rychleji zamířila do hrobu. Pro mě je život člověka na tom nejvyšším místě. I když vím, že se narodím znovu, tak už to nebudu přesně já. Takže tento můj život je jedinečný. A duchovní rozvoj probíhá v souladu se životem, nikdy naopak. Takže když žije pravdivě „neznaboh“, který nic netuší o ezoterice, tak dělá pro svůj duchovní rozvoj daleko víc, než někdo, kdo se ve jménu duchovního rozvoje popírá. A když navíc ničí i své tělo, tak mu žádná filozofie nepomůže a nikdy se nikam nedostane.
Skutečná změna je v uzdravení emocí
Hlubinné konstelace to umí udělat téměř vždy. Jen je otázkou, jestli přijde za 5 minut nebo za 2 hodiny. Ale téměř vždy se daný člověk úlevně rozbrečí. A pak je mu dobře. Když konstelace nebo jiná terapie zůstane jen na úrovni slov, tak to má jen účinek slovní = téměř žádný. A že se i tito konstelatéři a psychologové uživí je dáno tím, že většina lidí nechce skutečnou změnu. A tak platí za setinu změny. Normální cenu. Ale hlavně platí svým životem. Který by se mohl skutečně změnit. Zatímco většina jiných cest jen lakuje život narůžovo. A proto většina mužů nechce pracovat na sobě. Protože proč by měli, když se nic nezmění a oni budou muset jen mluvit, platit za to a poslouchat, jak to všechno dělají špatně.
Naproti tomu můžete o věcech přemýšlet roky, spřádat filozofie o tom, jak to má být, obviňovat sebe nebo někoho jiného, psát nenávistné komentáře na facebooku a za 10 let je všechno stejné nebo horší.
Příčina nikdy není v tom, že člověk je špatný
Člověk je špatný, když ho ovládá jeho falešné já. A falešné já bude rádo, když toho člověka obviníme, protože pak bude mít ještě větší moc nad „svým“ otrokem.
Naopak když mu vysvětlíme, že za to může jeho falešné já, otrok se může vzbouřit a svrhnout své falešné já. Ale daleko častěji se člověk postaví za své falešné já a vzbouří se proti tomu, kdo mu chtěl pomoci. A otrok se stane ještě větším otrokem. Ale moje práce tím končí: Já jsem tomu člověku řekl, s čím má co do činění a rozhodnutí je jen na něm a jeho falešném já.
Jak poznat, kdy mě ovládá falešné já
Slouží vám vaše rozhodnutí? Pak byste měl být šťastný, spokojený, zdravý a finančně zabezpečený. Pokud to tak je, pak vám gratuluji.
Pokud to tak nemáte, pak sloužíte vašemu falešnému já. A buď si užijte vaše otroctví nebo si ho uzdravte. Protože to, že sloužíte vašemu falešnému já, přímo nepoznáte. To poznáte jen podle následků. Protože vaše falešné já vás okupovalo předtím, než vaše skutečné já mohlo vzniknout. Protože vaše skutečné já postupně vzniká v průběhu nitroděložního vývoje a později. Zatímco falešné já už vzniklo a už „dospělé“ vás okupovalo naráz v době, kdy jste ještě žádné „dospělé“ skutečné já neměli.
