Článek
Jedna paní napsala na sebekritiku Seznamu: „Viníci střelby jsou právě média a politici věčným strašením lidí, covidem, inflací, válkou. Ne každý to vydrží a občas někomu rupne v hlavě. To vám nestačí, co jste provedli, jste spolupachatelé střelby na filozofické fakultě. Doufám, že trestu se nevyhnete.“
Paní věří, že média jsou spolupachateli střelby.
A hned v další větě vyhrožuje: Doufám, že trestu se nevyhnete.
Ale tím už na energetické úrovni spouští další masakr. Jí nestačilo celkem 18 mrtvých, ona chce, aby mrtvých bylo daleko víc. Kolik novinářů a politiků právě proklela?
A stejně jako D.K. chtěl, aby po něm zůstalo co nejvíc bolesti, tak i tato žena dělá totéž. Sice zatím jen energeticky. Ale její nenávist je podobná. Jen naštěstí ona nemá snad zvrácenou odvahu, aby to udělala stejně jako skutečný pachatel. Ale k šíření nenávisti má odvahy dost. A nenávist se nemůže ztratit. Žádná energie se nemůže ztratit.
Takže buď budeme nenávist šířit, anebo ji uzdravíme.
Když ji uzdravíme, energie zůstane, ale bude nám sloužit, protože uzdravením nenávisti vzniká láska. Zatímco v opačném případě se bude kumulovat jako nenávist, až nakonec se někomu usadí v hlavě. A všimněte si něčeho: V některém z článků je napsáno, že si pachatel stěžoval na pocity v hlavě, které ve mně, jako v bývalém psychiatrovi, se hned spustilo světýlko „schizofrenie“.
Nenávist měl v hlavě určitě. Takže je jen druhá otázka, jestli nenávist byla spojena se schizofrenií, což nevíme nebo jestli to byla nenávist „bez duševní nemoci“. Ale bohužel já na rozdíl od psychiatrů si myslím, že samotná nenávist je už porucha. Která by se měla léčit, ale protože není pilulka na nenávist, tak zatím není uznána jako nemoc. A lidí, kteří vám jsou schopni pomoct s vaší nenávistí, je velmi málo.
Dokud my všichni nepochopíme, že nenávist je třeba léčit,
a to nejdříve u sebe, tak máme jistotu, že podobné strašné věci, jako se přihodily na filozofické fakultě, se budou opakovat. Snad to bude 1× za dvacet let. Ale klidně je možné, že se zařadíme po bok USA a Ruska (tam se to děje také a dokonce ještě častěji) a pak se to bude dít často. Ale protože příčina není nikde, kde ji máme tendenci hledat, tak víc nenávisti (včetně nenávisti k pachatelům) vede jen k posílení následků nenávisti, takže k více zabíjení.
Realita je pro dospělé
Paní se zlobí na novináře, že informují o covidu, inflaci, válce a o střelbě. Paní by se chtěla vrátit do časů, kdy se o ničem nesmělo mluvit. Protože tehdy se děly ještě horší věci, ale nemluvilo se o nich. Takže nositelé špatných zpráv za ty špatné zprávy mohou? Takovou blbost snad nemůže vymyslet dospělý člověk. Ale i podle dalších známek:
Já totiž vidím maličkou holčičku, která si neví rady s dospělým světem. A místo špatných zpráv chce raději pohádku. O tom, jak je každé zlo potrestáno. Ale neuvědomuje si své vlastní zlo.
Za každým zlem je bolest
Ale snášet bolest je těžké. Proto je lepší se na druhé zlobit. Ale když se na druhé zlobím, tak působím bolest jim. A tady začíná bludný kruh. Na jehož konci může být i takový čin, jaký se stal na filozofické fakultě. Takže prosím, jestli nechcete pomáhat k dalšímu masakru, uvědomte si svou bolest a uzdravte si ji.
A když uvidíte komentář plný nenávisti, tak ji nepodporujte další nenávistí. Místo toho dotyčnému popřejte krásný den a soucítění. Což neznamená, že s ním budete souhlasit. Naopak. Takže dnes bych paní napsal něco jako „Přeji vám krásný den a snad nikdy nebudete muset být nositelkou špatných zpráv, abyste zjistila, že nositel je něco úplně jiného, než pachatel. Přeju vám, abyste si uzdravila vaši bolest a mohla vnímat svět i jinak, než skrze odplatu. A chci vám říct, že vaši bolest ctím a respektuji.“
