Článek
K tomuto článku mě vedou mé zkušenosti s váženými pány editory Seznamu (tímto se jim omlouvám za to, že mají se mnou potíže a budu se co nejvíce snažit, abych na Seznamu psal vy a ne „Vy“, i když je to pro mne velice proti srsti).
Oni mají pravdu. Z ryze češtinářského hlediska se má psát „Vy“, když to píšu v dopise, zatímco vy, když to píšu více lidem. Ale já se domnívám, že to, že tím chci vyjádřit hlubokou úctu k vám všem, mým čtenářům, by mělo mít přednost před tím, jak se na jazyk český dívají dnešní pravidla.
Dokonce moc hezký příklad toho, jak to má vypadat, uvádí ve svém článku paní Vintrová. A ta mě přivedla k jedinému důvodu, proč bych se měl zamyslet nad „Vy“ i na svém webu, který mám pod kontrolou já, takže tam můžu psát cokoliv.
Je to laciné, prolhané a podvodné, píše.
A to rozhodně nechci. Ale i přesto jsem se rozhodl zůstat u velkého písmena, když budu psát vy, kde to půjde. Proč?
Protože mně nejde jen o velké v
Mě jde o to, že jazyk vyjadřuje to, co jsme. A kdyby se podařilo, že by za 10 let v novém vydání spisovného jazyka byly obě varianty považovány za spisovné, věřím tomu, že o 1 promile by se automaticky s tím zvýšila i sebe-váženost a sebeúcta lidí českým jazykem mluvících.
Protože podle mě není náhoda, že angličtina má velkým písmenem slovo já. Tato drobnost má veliký vliv na schopnost se prosadit všech lidí, pro které je angličtina prvním jazykem. Je to samozřejmě možná jen shoda okolností. Ale podle mě i tato shoda okolností působila a kdyby to přispělo jen jednou setinou promile k tomu, že dnes je angličtina třetím nejdůležitějším jazykem světa, je to zajímavé.
Domnívám se, že „Vy“ by mohlo mít podobný účinek k posílení úcty mezi lidmi. Čeština se nestane důležitým jazykem i tak, ale kdyby to přispělo ke kultivaci naší komunikace, nestálo by to za to?
Když píšu do komentáře, vždy se snažím, aby to bylo „Vy“ a ne „vy“, protože většinou komentář píšu, abych dotyčnému sdělil, že se možná mýlí nebo aby doložil své tvrzení. A mýlit se je podle mě snazší, když vidím, že nějaký Daniel mě aspoň ctí nebo aspoň snaží ctít.
Vím, že jsem malý
na to, abych mohl změnit pravidla českého pravopisu. Ale rád si hraju se slovy, rád používám novotvary (zejména když „starotvary“ mají negativní nebo nežádoucí konotace nebo když žádné slovo přesně nevystihuje to, co chci říct).
Ale i přes své zkušenosti se nechci vzdát. Věřím tomu, že to má i tak smysl. Stejně jako jsem se nevzdal, když jsem měl mrtvičku a teď to nemůžete poznat z mého písemného projevu a snad to časem nikdo nepozná, ani když na něj budu mluvit. Stejně jako jsem se nevzdal, když mě bylo řečeno a sám jsem se to pak i učil, že nemoc, kterou jsem měl ve 20 letech, nikdo neví, proč jsem ji dostal. Tudíž je možné, že může přijít kdykoliv. Já jsem proto nakonec opustil medicínu a šel hledat tam, kde já můžu za všechno a tudíž také můžu všechno uzdravit. Bohužel to ještě neumím ani trochu v některých oblastech, ale aspoň ta trochu, co umím, může uzdravit lidi hlouběji, než kdybych byl pořád „jen doktor.“
A bohužel většina lidí nechce nic měnit
Takže rozumím tomu, že musím každý článek pro Seznam psát dvakrát. Jednou na svůj web, kde bude autentický a podruhé pro seznam, kde bude malé vy.
Takže vy, kteří čtete mé články, tak si prosím za každé vy, dosaďte velké písmeno. To stačí. A všímejte si, jak se změnil význam článku. Protože já každý článek píšu, jako by byl právě pro „Vás“ a ne jen pro vás. (Vidíte ten malinkatý rozdíl?).
A jestli mě chcete podpořit, tak používejte vy s velkým písmenem, kde můžete. A třeba podpořím nějakého velkého spisovatele, aby to tak začal používat a třeba za 10 let už bude v novém vydání pravidel českého pravopisu zmínka, že je to sice proti pravidlům, ale už to není úplně proti nim, protože nový Jirásek nebo Viewegh to používá se svém díle pravidelně.
A na Seznamu to prosím nedělejte, nechci přidělávat problémy, když už jich dost dělám já.
