Článek
Rok 1984 patří v historii Depeche Mode k těm zásadním. Kapela měla za sebou úspěch singlu People Are People a postupně se zbavovala pověsti lehkého syntezátorového popu, kterou si nesla z počátku kariéry. Právě v této době se začal výrazněji formovat temnější, tvrdší a experimentálnější zvuk, jenž měl během následujících let vytvořit nezaměnitelnou tvář skupiny. Do tohoto období přesně zapadá i Master and Servant, britský singl vydaný 20. srpna 1984 na značce Mute. Ve Spojených státech se sedmipalcová verze podle oficiálního archivu kapely objevila už o několik dní dříve, 14. srpna.
Autorem skladby byl Martin Gore, hlavní vokál nazpíval Dave Gahan a na produkci se vedle samotné kapely podíleli Daniel Miller a Gareth Jones. Na B-straně singlu se objevila skladba (Set Me Free) Remotivate Me. O něco více než měsíc později, 24. září 1984, následovalo čtvrté studiové album Some Great Reward, na němž se Master and Servant zařadil mezi nejvýraznější skladby celé desky.
Sex byl jen jednou vrstvou příběhu
Název Master and Servant, tedy Pán a služebník, působil v polovině osmdesátých let dostatečně provokativně už sám o sobě. Text pracoval s dominancí, podřízeností, poslušností a mocenskou nerovnováhou mezi dvěma lidmi, přičemž sexuální symbolika byla natolik zřetelná, že se skladba nevyhnula diskusím o své vhodnosti pro rozhlasové vysílání. Martin Gore ale opakovaně vysvětloval, že mu nešlo pouze o sex. Sexuální vztah byl podle něj především snadno pochopitelnou metaforou dominance a vykořisťování, které se objevují v zaměstnání, partnerských vztazích i ve společnosti obecně.
Právě tato víceznačnost se později stala jednou ze silných zbraní Depeche Mode. Skupina dokázala vytvořit písně, které fungovaly jako chytlavé elektronické hity, ale zároveň se pod jejich povrchem skrývala témata víry, smrti, manipulace, viny, závislosti nebo moci. Master and Servant patřil k prvním skladbám, kde byl tento princip tak výrazný. Posluchač mohl tančit na přímočarý rytmus, ale zároveň poslouchal text o tom, kdo rozhoduje, kdo se podřizuje a jak snadno se mohou podobné role přenést z intimního vztahu do každodenního života.
Studio se proměnilo ve zvukovou laboratoř
Neméně zajímavý než samotný text byl způsob, jakým skladba vznikala. Depeche Mode tehdy naplno objevovali možnosti samplerů, které jim dovolovaly zaznamenat prakticky jakýkoli zvuk a následně jej přetvořit v hudební prvek. Martin Gore později v archivním rozhovoru vzpomínal, že kapela v tomto období samplovala téměř všechno, co jí přišlo pod ruku. Tradiční nástroje přestávaly být jediným zdrojem zvuku a studio se postupně měnilo v laboratoř, v níž mohlo mít hudební význam prakticky cokoli.
Dobové rozhovory citované archivem DM Live Wiki popisují u Master and Servant skutečně neobvyklou paletu zvuků. Dave Gahan tehdy mluvil například o biči, vzduchovém kompresoru z nastřelovací pistole, kapce vody nebo dětském pianu. Mezi použitými zvuky měl být dokonce i záznam Andyho Fletchera, kterého plácl Martin Gore. Pokus zaznamenat skutečné švihnutí bičem údajně nedopadl podle představ, a tak se některé podobné efekty vyráběly mnohem jednodušeji. Daniel Miller měl před mikrofonem syčet a plivat, aby vznikl zvuk, který se nakonec do výsledné nahrávky hodil lépe než skutečný bič.
Dnes mohou podobné historky působit úsměvně, ve své době ale šlo o velmi důležitou součást vývoje kapely. Právě kombinace elektroniky, samplů, kovových ruchů, nehudebních zvuků a chladně přesného rytmu postupně vytvořila charakteristickou estetiku Depeche Mode poloviny osmdesátých let.
Nekonečný mix a chyba, kterou už nikdo neopravoval
Práce na Master and Servant byla náročná také při závěrečném mixování. Alan Wilder později uváděl, že mix skladby zabral přibližně sedm dní, zatímco Daniel Miller vzpomínal dokonce na zhruba deset dní intenzivní práce. Po tak dlouhém procesu ale přišel okamžik, který by dokázal vyděsit téměř každého producenta. Když si členové týmu hotovou nahrávku před dokončením znovu pustili, zjistili, že v posledním refrénu chybí virbl, protože jeho stopa zůstala omylem vypnutá.
Po několika dnech komplikovaného mixování se jim nechtělo celý proces znovu otevírat a vracet se na začátek. Podle Millerovy pozdější vzpomínky se nakonec shodli, že si toho stejně nikdo nevšimne. Chyba proto zůstala součástí finálního mixu a miliony posluchačů ji slyší dodnes. Právě takové detaily dávají starým nahrávkám zvláštní lidský rozměr. Za výsledkem, který dnes působí jako pevně daná klasika, stojí často únava, náhoda, technická omezení a rozhodnutí učiněná ve chvíli, kdy už nikdo neměl chuť začínat znovu.
S mixem souvisí i další známá vzpomínka Alana Wildera. Kapela toužila po mohutném basovém zvuku podobném tehdejšímu hitu Relax skupiny Frankie Goes To Hollywood. Daniel Miller a Gareth Jones proto vzali testovací verzi Master and Servant do berlínského klubu, kde chtěli zjistit, jak bude znít na velké zvukové aparatuře. Podle Wildera měla jejich nahrávka přijít na řadu bezprostředně po Relax a srovnání nedopadlo příliš povzbudivě. Taneční parket se měl vyprázdnit a oba producenti údajně odcházeli s pocitem, že skladbě něco zásadního chybí. Historie je však rychle vyvedla z omylu.
Při natáčení klipu už byly nervy na hraně
Napětí se nepřenášelo jen do studia. Videoklip k Master and Servant režíroval Clive Richardson a jeho natáčení probíhalo ve chvíli, kdy už měla kapela za sebou dlouhé měsíce práce a vyčerpání. Martin Gore v archivním rozhovoru z roku 1990, který později zveřejnila australská veřejnoprávní stanice ABC, popisoval atmosféru během dokončování Some Great Reward jako velmi vypjatou.
Právě během natáčení videoklipu se Gore dostal do konfliktu s Andym Fletcherem. Fletcher mu podle Goreových vzpomínek vyčítal, že během natáčení příliš pije, a běžná hádka nakonec přerostla ve fyzickou potyčku. Oba přitom byli dlouholetými přáteli a znali se už z mládí. Několik následujících dnů spolu téměř nemluvili, nakonec ale spor urovnali. Gore později celý incident vysvětloval především enormním tlakem, pod kterým kapela v té době pracovala.
Také videoklip samotný dobře odpovídal širšímu významu skladby. Neomezoval se pouze na sexuální provokaci, ale pracoval také s obrazy práce, společnosti a politické moci. Téma pána a služebníka tak přenesl z intimní roviny do mnohem širšího kontextu, což odpovídalo i tomu, jak skladbu vysvětloval její autor.
Z provokativního singlu se stal velký evropský hit
Přes všechny komplikace se Master and Servant prosadil velmi výrazně. Podle Official Charts Company vstoupil do britské hitparády 1. září 1984 na 24. místě a postupně stoupal. Dne 22. září dosáhl maxima na 9. příčce a v britském žebříčku vydržel celkem devět týdnů. Ještě větší úspěch zaznamenal v tehdejším západním Německu, kde se dostal až na 2. místo a v hitparádě strávil 17 týdnů. Právě Německo se v následujících letech stalo jedním z nejdůležitějších evropských trhů Depeche Mode.
Singl vyšel v několika verzích a formátech, což bylo pro Depeche Mode typické. Dvanáctipalcové vydání nabídlo mimo jiné téměř desetiminutový Slavery Whip Mix, zatímco limitované edice přinesly další experimentální remixy včetně práce Adriana Sherwooda. Pro kapelu se remixy postupně stávaly důležitou součástí identity a jednotlivé singlové verze dnes patří k vyhledávaným položkám mezi sběrateli.
Master and Servant si následně udržel významné místo i v koncertním repertoáru skupiny a objevil se rovněž na slavném živém albu 101, zaznamenaném během turné Music for the Masses. Z písně, která v roce 1984 působila provokativně a místy kontroverzně, se postupně stala jedna z nejvýraznějších skladeb klasické éry Depeche Mode.
Jedna otázka zůstává aktuální i po 42 letech
Dnes je Master and Servant především dokumentem chvíle, kdy se Depeche Mode definitivně začali měnit v kapelu, která se nebála spojovat popovou přístupnost s temnějšími tématy a nekonvenčními zvukovými postupy. Na povrchu je stále především nakažlivým elektronickým singlem, pod ním ale leží mnohem širší téma moci, dominance a závislosti mezi lidmi.
Dne 20. srpna 2026 uplynulo přesně 42 let od britského vydání singlu. Studiová technika, s níž kapela tehdy pracovala, je dnes dávno překonaná a způsob hudební produkce se změnil k nepoznání. Otázka, kterou Martin Gore do písně ukryl, ale nezestárla téměř vůbec: kdo je v lidských vztazích, práci a společnosti pánem a kdo služebníkem?
Možná právě proto Master and Servant po více než čtyřech desetiletích nepůsobí jen jako nostalgická připomínka osmdesátých let. Je to skladba své doby, která dokázala otevřít téma, jež se od té doby příliš nezměnilo.
Zdroje
Depeche Mode – oficiální archiv, vydání singlu Master and Servant
https://archives.depechemode.com/specials/august_20_1984.html
Depeche Mode – oficiální diskografie Master and Servant
https://archives.depechemode.com/discography/singles/11_masterandservant.html
Depeche Mode – oficiální archiv alba Some Great Reward
https://archives.depechemode.com/discography/albums/05_somegreatreward.html
Official Charts Company – Master and Servant
https://www.officialcharts.com/songs/depeche-mode-master-and-servant/
Offizielle Deutsche Charts – Master and Servant
https://www.offiziellecharts.de/charts/titel-details-1158
ABC / Double J – archivní rozhovor s Martinem Gorem
https://www.abc.net.au/listen/doublej/music-reads/features/depeche-mode-interview-1990-martin-gore-triple-j-richard-kingsmi/102358788
DM Live Wiki – Master and Servant, archiv dobových rozhovorů a materiálů
https://dmlive.wiki/wiki/Master_And_Servant
