Depeche Mode: Should Be Higher zní jako vzlet, přitom varuje před pádem

Někdy stačí jediná sklenka vína, aby se člověk ocitl nebezpečně blízko minulosti, kterou se snažil nechat za sebou. Dave Gahan o takovém okamžiku vyprávěl v roce 2013 časopisu MOJO. Na Štědrý večer seděl v restauraci, kolem něj lidé popíjeli a on přemýšlel, proč by si také nemohl dát jednu sklenku. Vzápětí si připomněl, že právě u něj by jediná sklenka mohla otevřít cestu k něčemu mnohem horšímu.

Tato zdánlivě obyčejná situace nabízí překvapivě přesný klíč k pochopení skladby Should Be Higher. Písně, která na první poslech svádí k představě překonávání vlastních hranic, zatímco pod jejím podmanivým elektronickým povrchem se odehrává podstatně temnější příběh. Gahan zde nezpívá o bezstarostném dosažení vysněných výšin. Zpívá o přitažlivosti něčeho, co člověka může znovu stáhnout dolů.

Should Be Higher pochází z třináctého studiového alba Depeche Mode Delta Machine, vydaného v březnu 2013. Jako třetí singl po skladbách Heaven a Soothe My Soul se na britský trh dostala 14. října téhož roku. Dnešní třinácté výročí britského vydání je příležitostí připomenout nahrávku, která si zaslouží více pozornosti, než jí obvykle zbývá ve stínu největších hitů skupiny.

Důležitá je už samotná otázka autorství. Zatímco většinu klasického repertoáru Depeche Mode napsal Martin Gore, za Should Be Higher stojí Dave Gahan společně s hudebníkem a producentem Kurtem Uenalou. Nejde tedy o další případ, kdy Gahan svým hlasem interpretuje Goreovy představy o vině, hříchu a vykoupení. Tentokrát přináší vlastní zkušenost a vlastní pohled na vnitřní konflikt, který jej provází.

Gahan v rozhovoru pro MOJO výslovně spojil význam skladby se svou někdejší závislostí a s vědomím, že ani po letech není možné považovat pokušení za definitivně překonané. Jeho vysvětlení ovšem není nutné chápat jako jediný možný výklad celé písně. Text pracuje také s obrazy lásky, fyzické přitažlivosti, viny a odevzdání, takže může připomínat vztah, v němž člověk dobře ví, že mu druhá strana ubližuje, ale přesto ji nedokáže opustit.

Touha po omámení a touha po druhém člověku mohou mít podobnou psychologickou podobu. Obě slibují úlevu, blízkost nebo zapomnění. A v obou případech může být lež svůdnější než pravda, protože nabízí okamžité uspokojení bez nutnosti čelit následkům. Gahanův text tuto dvojznačnost ponechává otevřenou. Není to jen vzpomínka na období závislosti, ale také píseň o chvílích, kdy člověk přestává důvěřovat vlastnímu úsudku.

Hudebně patří Should Be Higher k výrazným momentům alba Delta Machine. Skladbu pohání pevný čtyřdobý rytmus s ostře vykreslenými perkusivními údery, pulzujícím elektronickým spodkem a temnými syntetickými vrstvami. Nejde o lehký taneční synthpop, který by posluchače vedl k bezstarostné euforii. Hudba má naléhavost a určitou tvrdost, přesto si zachovává překvapivě přístupnou melodickou podobu.

Rytmus postupuje neúprosně vpřed. Jeho pravidelnost vytváří dojem mechanismu, který se jednou rozběhl a nelze jej jednoduše zastavit. Nad ním se otevírá prostor pro Gahanův hlas, jenž postupně přebírá hlavní dramatickou úlohu. Syntetické zvuky nejsou samoúčelnou demonstrací studiové techniky. Jejich strohost umožňuje, aby v popředí vyniklo lidské napětí. Depeche Mode přitom nepřetěžují posluchače nepřetržitým proudem melodických nápadů. Základní rytmický motiv nechávají opakovaně působit a emocionální intenzitu postupně mění prostřednictvím vokálu a dalších zvukových vrstev.

Zajímavý je také kontrast mezi slokami a refrénem. V relativně sevřených slokách zůstává Gahanův projev pod kontrolou, jako by si zpěvák stále udržoval bezpečný odstup od toho, o čem vypráví. V refrénu se však melodie výrazně zvedá a společně s ní roste i naléhavost jeho hlasu. Hudba vytváří téměř fyzický pocit stoupání, zatímco text varuje před jeho skutečnou cenou. Nejprve posluchače drží v sevření a potom mu nabídne zdánlivé osvobození. Není však vůbec jisté, zda se skutečně jedná o cestu ven.

Nejsilnější stránkou Should Be Higher je podle mého názoru Gahanův pěvecký výkon. Zpěvák, jehož charakteristický hlubší hlas se stal jedním z poznávacích znamení Depeche Mode, zde výrazně pracuje s horní částí svého hlasového rozsahu. V nejvypjatějších momentech vystupuje do vysokých poloh, místy až na hranici falzetového zabarvení.

Podstatnější než samotná výška tónů je však kontrast mezi jeho obvyklou temnou barvou a téměř bolestnou naléhavostí refrénu. V nižších polohách působí zkušeně, sebejistě a kontrolovaně. Ve vyšších připomíná člověka, který se na okamžik přestává ovládat. Zoufale se snaží dosáhnout něčeho, o čem současně ví, že by po tom neměl toužit.

Tento způsob zpěvu je přesvědčivější než jakékoli přehnané dramatické gesto. Nejde o technickou exhibici, ale o výkon, který přímo souvisí s obsahem písně. V Gahanově podání se střetává zkušenost člověka, který poznal vlastní hranice, s nebezpečnou přitažlivostí jejich dalšího překračování.

Samotný refrén přitom stojí na velmi jednoduchém, opakovaném motivu a textově nenabízí takovou mnohovrstevnatost jako některé nejsilnější skladby Depeche Mode. Kdyby jej Gahan podal méně přesvědčivě nebo kdyby jej nepodporovalo tak napjaté aranžmá, mohl by působit poněkud jednotvárně. Zpěvák jej však dokáže proměnit v dramatický vrchol, který skladbě vtiskuje její vlastní identitu.

Na výsledné podobě nahrávky má výrazný podíl také její produkční zázemí. Delta Machine produkoval Ben Hillier, který s Depeche Mode spolupracoval již na albech Playing the Angel a Sounds of the Universe. Studiovou verzi Should Be Higher mixoval Flood, zatímco programování je v oficiálních kreditech připsáno Christofferu Bergovi. Kurt Uenala vedle spoluautorství zajistil také další programování a nahrávání vokálů.

Depeche Mode si ponechávají svou charakteristickou kombinaci elektronického rytmu, temné atmosféry a výrazného hlasu, ale zvuk neuhlazují do podoby bezpečné nostalgie po osmdesátých nebo devadesátých letech. Elektronické prvky jsou dostatečně tvrdé, aby skladba získala vlastní charakter, a současně ponechávají prostor pro melodii. Hudební napětí se nerozpouští v mohutných zvukových efektech, ale zůstává přítomné téměř po celou dobu.

Za pozornost stojí také rozdíl mezi albovou a singlovou verzí. Původní studiová nahrávka trvá přibližně pět minut, zatímco rozhlasový mix má tři a půl minuty. Ten připravil zvukový inženýr Mark „Spike“ Stent. Kratší verze lépe odpovídá požadavkům rozhlasového formátu, ale pro soustředěný poslech bych doporučil především albovou podobu. Její delší stopáž umožňuje plněji vnímat postupně budované napětí a vychutnat si vztah mezi rytmickou neústupností a hlasovou gradací.

Také množství oficiálních remixů ukazuje, jak otevřená byla elektronická konstrukce skladby dalším interpretacím. Mezi jejich autory se objevili například Maps, Jim Sclavunos nebo Nick Zinner pod označením Little Vampire. Přesto původní albová verze podle mého názoru nejlépe zachovává konflikt mezi přitažlivostí a hrozbou, na němž je píseň postavena.

Zajímavou součástí příběhu Should Be Higher je také videoklip režiséra Antona Corbijna. Na rozdíl od některých jeho výrazně stylizovaných filmových příběhů pro Depeche Mode tentokrát využil koncertní záběry z turné Delta Machine. Materiál pocházel mimo jiné z vystoupení v Berlíně, Lipsku a Mnichově. Video bylo zveřejněno již v srpnu 2013, tedy před samotným podzimním vydáním singlu.

Píseň, která ve studiové podobě připomíná soukromý zápas s vlastními slabostmi, se před tisícovkami lidí proměňuje v mohutnou koncertní výpověď. Refrén získává téměř hymnický charakter, zatímco obraz Gahana na velkém pódiu vytváří pozoruhodný kontrast mezi jeho veřejnou rolí charismatického frontmana a osobní zranitelností obsaženou v textu.

Úspěch samotného singlu přitom nelze jednoduše měřit velikostí stadionů. V hlavním britském singlovém žebříčku dosáhla skladba pouze na 81. místo, ačkoli v samostatném žebříčku fyzických singlů vystoupala až na první příčku. Nešlo tedy o další všeobecně známý hit srovnatelný s Enjoy the Silence, Personal Jesus nebo Precious. Na koncertním pódiu však dokázala obstát vedle zavedeného repertoáru.

S odstupem třinácti let je na Should Be Higher nejzajímavější skutečnost, že její ústřední konflikt nepůsobí jako uzavřená kapitola Gahanova života. V rozhovoru z roku 2013 nemluvil o minulosti pouze jako o něčem, co definitivně porazil. Připomínal, že i dlouho po nejhorších zkušenostech může zůstat přítomná touha po zakázaném pocitu. A právě tím skladba přesahuje konkrétní příběh drogové závislosti. Každý člověk může mít svou vlastní podobu pokušení, svůj způsob útěku před realitou nebo slabost, kvůli níž je ochoten ignorovat nepříjemnou pravdu.

Should Be Higher není nejdokonalejší skladbou Depeche Mode ani jejich nejpropracovanějším textařským dílem. Přesto patří k výrazným momentům pozdější tvorby skupiny. Má působivou elektronickou produkci, mimořádně naléhavý Gahanův hlas a především osobní výpověď, která nezůstává uzavřená v minulosti.

Vraťme se ještě k onomu Štědrému večeru v restauraci. Gahan tehdy věděl, že by mu jedna sklenka vína mohla připomenout příjemný pocit, který kdysi tak dobře znal. Současně ale věděl, kam by jej mohla zavést. A právě v tomto rozporu se skrývá skutečný význam Should Be Higher. Je to píseň o touze dostat se výš, která připomíná, že někdy je mnohem těžší, ale také důležitější, zůstat pevně na zemi.

Hodnocení: 10/10