Článek
Dne 29. srpna 1940 se před budovou muzea v Hradci Králové odehrál incident, který by za běžných okolností musel mít pro pachatele vážné následky. Opilý příslušník gestapa Franz Liebl napadl kolemjdoucího Františka Budínského. Tím však útok neskončil. Nedaleko Tyršova mostu Liebl vytáhl pistoli a Budínského postřelil do zad. Zraněný muž skončil v nemocnici, kde musel podstoupit chirurgické ošetření. Lieblův nadřízený Albert Hardtke proti útočníkovi podle poválečných zjištění nevyvodil žádné důsledky.
Případ, který na základě soudních dokumentů popsala historička Marie Gruntová, nebyl v Lieblově kariéře ojedinělým projevem násilí. Bývalý československý četník působil v nacistické tajné policii jako vyšetřovatel a podílel se na pronásledování odbojářů. Znalost češtiny mu navíc umožňovala vydávat se za jejich spolupracovníka. Jeho rodinné vazby sahaly až k Adolfu Eichmannovi, jednomu z hlavních organizátorů deportací evropských Židů do vyhlazovacích táborů.
Československý četník, který přešel ke gestapu
Franz Liebl se narodil 30. listopadu 1907 v Mladém u Českých Budějovic, dnešní součásti krajského města. Pocházel z německé zemědělské rodiny a od dubna 1931 sloužil na různých místech u československého četnictva. Po německé okupaci vstoupil do služeb nacistické tajné policie. Dne 1. září 1939 nastoupil ke gestapu v Hradci Králové.
Jeho sestra Veronika Lieblová, známá také jako Vera, se v roce 1935 provdala za Adolfa Eichmanna. Ten postupně získal významné postavení v nacistickém aparátu odpovědném za pronásledování a deportace židovského obyvatelstva. Rodina Lieblových tak byla příbuzensky spojena s mužem, jehož jméno se později stalo jedním ze symbolů holokaustu.

Pohled na centrum Hradce Králové a Tyršův most, v jehož blízkosti postřelil v roce 1940 příslušník gestapa Franz Liebl civilistu Františka Budínského.
Franz Liebl však nebyl pouze Eichmannovým příbuzným. Sám se aktivně podílel na represích proti obyvatelům okupovaných českých zemí. O jeho postupech vypovídají mimo jiné dokumenty Mimořádného lidového soudu v Hradci Králové.
Z výňatku poválečného rozsudku, který zveřejnila historička Marie Gruntová, vyplývá, že Liebl v letech 1940 až 1944 prováděl zatýkání a výslechy členů ilegálních komunistických a sociálnědemokratických organizací i dalších odpůrců nacismu. Při výsleších používal fyzické násilí, bití obuškem či rákoskou a nechával vězně vystavovat proudu ledové vody.
V rozsudku se objevují desítky jmen lidí, kterým způsobil vážná zranění. Mezi nimi také František Budínský, postřelený u Tyršova mostu. Soudní dokumenty uvádějí střelnou ránu pod lopatkou a přibližně měsíční neschopnost k výkonu služby.
Další obětí Lieblových výslechových metod byl Josef Hetfleš, kterého podle rozsudku bil obuškem až do bezvědomí. Právě jeho jméno se objevuje také v příběhu odbojové organizace na Úpicku, kterou gestapo v roce 1943 rozbilo.
Před odbojáři vystupoval jako československý důstojník
Při pronásledování odpůrců okupace gestapo nespoléhalo pouze na násilné výslechy. Důležitou součástí jeho práce bylo pronikání do ilegálních organizací prostřednictvím konfidentů a provokatérů. Franz Liebl k tomu měl zvláštní předpoklad. Jako bývalý československý četník dokonale ovládal češtinu a mohl vystupovat jako člověk, kterému odbojáři důvěřovali.
Konkrétní případ zachycuje svědectví Milady Sedláčkové. Dne 13. února 1940 ji Liebl navštívil a vydával se za československého důstojníka. Ve skutečnosti však pracoval pro gestapo. Podle dochovaných historických zpracování používal podobnou taktiku opakovaně.
Odhalení odbojové organizace mohlo začít zdánlivě nevinným rozhovorem. Člověk, který se představil jako bývalý voják nebo spolupracovník ilegálního hnutí, mohl ve skutečnosti shromažďovat informace potřebné k následnému zatýkání.
Pro mnoho lidí znamenalo prozrazení mnohaleté věznění nebo smrt. Jedním z nejzávažnějších případů, s nimiž je Lieblovo jméno spojováno, bylo rozbití sokolského odboje v Úpici.
Patnáct zatčených a jedenáct rozsudků smrti
Na Úpicku působila za okupace odbojová organizace, jejíž členové udržovali kontakty s dalšími skupinami ve východních Čechách. Shromažďovali informace, ukrývali zbraně a připravovali se na případný ozbrojený odpor proti nacistům.
V červenci 1943 se však její činnost dostala do hledáčku gestapa. Podle historické práce Romana Prokopa z Univerzity Hradec Králové začalo odhalování skupiny po zatčení Miroslava Hrušky z Červeného Kostelce. Ten při výslechu uvedl jméno Josefa Hetfleše, jednoho z lidí zapojených do úpického odboje. Gestapo jej následně zatklo a postupně získávalo informace o dalších členech organizace.
Vyšetřování vedl Franz Liebl. Mezi 21. a 31. červencem 1943 bylo na jeho rozkaz zatčeno patnáct lidí z Úpice a odvezeno k hradeckému gestapu.
Dva zadržení byli později propuštěni. Zbývajících třináct prošlo dalšími věznicemi a 23. listopadu 1943 stanulo před nacistickým lidovým soudem v Norimberku. Jedenáct z nich bylo odsouzeno k smrti. Josef Bárta dostal dvanáctiletý trest vězení a Karel Šmíd osmiletý. Oba válku přežili a po osvobození se vrátili domů.
Úpická sokolská odbojová organizace byla zásahem prakticky zničena. Její činnost se už do konce okupace nepodařilo obnovit.
Pro Lieblův příběh představuje tato událost podstatný moment. Nešlo pouze o úředníka, který v opilosti postřelil člověka na ulici. Jeho každodenní práce pro gestapo měla tragické následky pro konkrétní lidi i celé odbojové skupiny.
Po válce se ze svého jednání musel zodpovídat před československým soudem. Mimořádný lidový soud v Hradci Králové jej odsoudil k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 22. února 1947. V oficiální evidenci popravených figuruje pod českou podobou jména František Liebl. Ve stejný den byl v Hradci Králové popraven také někdejší velitel místního gestapa Albert Hardtke.
Adolf Eichmann naopak po válce unikl do Argentiny. Izraelská tajná služba jej dopadla až v roce 1960. Po procesu v Jeruzalémě byl v roce 1962 popraven.
Franz Liebl se tak konce války dožil, ale spravedlnosti neunikl. Příbuzenský vztah s Eichmannem je pozoruhodnou součástí jeho životopisu, nikoli však tím, co nejlépe vypovídá o jeho působení za okupace. Podstatnější jsou jména lidí z poválečného rozsudku, střelba u hradeckého Tyršova mostu a osudy patnácti obyvatel Úpice, které nechal zatknout. Právě za vlastní činy stanul před soudem.
Použité prameny a odborná literatura
- Marie Gruntová: Gestapo ve východních Čechách. Historická práce vycházející také z dokumentů Mimořádného lidového soudu v Hradci Králové, spis Ls 840/46.
- Jiří Martínek: Eichmannová Veronika (1909–1997). Biografický slovník českých zemí, Historický ústav Akademie věd ČR.
- Roman Prokop: Město Úpice v Protektorátu Čechy a Morava, 1939–1945. Bakalářská práce, Univerzita Hradec Králové, 2023, zejména strany 46–47.
- Otakar Liška a kolektiv: Vykonané tresty smrti. Československo 1918–1989. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, evidence č. 600.
- Český svaz protifašistických bojovníků: Gestapo ve východních Čechách. Historické zpracování, včetně svědectví o Lieblově vystupování pod falešnou identitou.






