Gestapo prchalo z Hradce. Jeho šéf ještě zastavil popravu lékaře

Dne 7. května 1945 se příslušníci gestapa připravovali opustit Hradec Králové. Než odjeli, přišli si pro vězeňského lékaře Ladislava Vančuru. Odvlekli ho z domova a postavili ke zdi. Muž, který za okupace pomáhal pronásledovaným Čechům, se ocitl tváří v tvář smrti. Popravě nakonec zabránil člověk, od něhož by takový zásah očekával málokdo. Samotný velitel hradeckého gestapa Albert Hardtke.

Albert Hardtke přišel do východních Čech krátce po německé okupaci v březnu 1939. Za sebou měl policejní kariéru v Německu, členství v nacistické straně a působení u gestapa v Kielu. V červnu 1939 převzal vedení hradecké služebny po Ludwigu Schröderovi a v jejím čele zůstal až do posledních dnů války. Během své kariéry dosáhl hodnosti SS-Hauptsturmführera.

Pod Hardtkeho vedením se gestapo podílelo na pronásledování členů odboje, sokolů, bývalých legionářů i dalších odpůrců nacistického režimu. Jeho příslušníci organizovali také deportace místních Židů do Terezína. Významnou součástí represivního systému byla věznice krajského soudu, v níž vzniklo samostatné oddělení pro vězně gestapa. Podle dochovaných dokumentů jím během okupace prošlo více než 4 500 lidí.

Co se za zdmi věznice odehrávalo, přibližují poválečné výpovědi. Dozorce Jan Kubát vzpomínal, jak bylo z přízemní strážnice slyšet křik vyslýchajících gestapáků, pláč a volání zatčených. Historik Petr Fišer při studiu archivních materiálů zjistil, že Hardtke nebyl pouze úředníkem vydávajícím rozkazy od pracovního stolu. Osobně se účastnil výslechů a podle svědectví svého bývalého podřízeného Ludwiga Schrödera dohlížel také na týrání vězňů.

Jeho postavení uvnitř nacistického aparátu mu dávalo značnou moc. Právě této skutečnosti se rozhodl využít český lékař, který s ním navázal neobvyklý vztah.

Ladislav Vančura působil jako vězeňský lékař a již od počátku okupace se snažil zatčeným pomáhat. Zásadní příležitost dostal v únoru 1940, kdy byl přivolán k vážně nemocnému Hardtkemu. Velitel gestapa trpěl ledvinovými kameny a silnou infekcí močových cest. Vančura mu společně s chirurgem Janem Bedrnou zajistil úspěšnou léčbu.

Hardtke byl českému lékaři vděčný. Vančura pochopil, že právě tento osobní vztah může představovat možnost, jak pomoci lidem, které nacistická policie držela ve vězení. Podle historika Petra Fišera proto po Hardtkeho uzdravení dokonce předstíral pokračování léčby. V injekčních stříkačkách mu podával destilovanou vodu, aby si zachoval pravidelný kontakt s mocným pacientem.

Přístup k veliteli gestapa využíval k přímluvám za vězně. Zprostředkovával zprávy, předával potraviny a léky nebo pomáhal zajistit převoz zatčených do civilní nemocnice. Některým tak umožnil kontakt s rodinou a odbojem, jiným pomohl vyhnout se dalšímu pronásledování. Podle Fišerova výzkumu zachránil nejméně tři stovky lidí.

Jeho jednání však nezůstalo bez povšimnutí. Část příslušníků gestapa proti němu vystupovala otevřeně nepřátelsky. Vančura přesto pokračoval v pomoci vězněným a využíval svého vlivu na Hardtkeho, kdykoliv se naskytla příležitost.

Na začátku května 1945 se situace v Hradci Králové rychle měnila. Německá moc se rozpadala a gestapo připravovalo útěk. Dne 7. května se několik jeho příslušníků rozhodlo s nepohodlným lékařem vypořádat. Odvedli Vančuru z domu a chystali se ho zastřelit.

Podle historika Petra Fišera si incidentu všiml inženýr Němeček, který vyhledal Hardtkeho a upozornil ho, že jeho osobnímu lékaři hrozí poprava. Velitel gestapa zasáhl a Vančurův život zachránil.

Muž, pod jehož vedením byli lidé vězněni a mučeni, tak na samém konci války zabránil smrti člověka, který obětem jeho vlastního úřadu dlouhodobě pomáhal.

Hradec Králové mezitím prožíval poslední dny okupace. Revoluční národní výbor usiloval o převzetí moci, ale přímému ozbrojenému střetu s německými jednotkami se snažil vyhnout. Dne 7. května město opustili příslušníci gestapa a během následující noci uprchl také německý starosta Franz Heger.

O den později začal revoluční národní výbor postupně přebírat správu nad městem. Hradcem dvakrát projela menší americká vojenská kolona směřující do Velichovek a zpět. Sovětské jednotky dorazily 9. května.

Hardtke se pokusil uniknout do Krkonoš. Jeho útěk však netrval dlouho. Právě 9. května 1945 byl československými orgány zadržen ve Špindlerově Mlýně. Následovalo vyšetřování jeho činnosti za okupace a soudní řízení před Mimořádným lidovým soudem v Hradci Králové.

Soud ho odsoudil k trestu smrti. Poprava se uskutečnila 22. února 1947 na dvoře hradecké věznice. Dochovaný soudní záznam, z něhož cituje historik Petr Fišer, zachycuje také Hardtkeho poslední slova: „Ich liebe Deutschland“ a „Ich habe meine Pflicht getan.“ Tedy „Miluji Německo“ a „Splnil jsem svou povinnost“.

Zemřel ve 13 hodin a 7 minut. Popravě přihlíželo přibližně osmdesát lidí.

Zcela jiný poválečný osud čekal Ladislava Vančuru. Za svou pomoc vězňům byl po osvobození vyznamenán, v červnu 1946 obdržel Československou medaili za zásluhy I. stupně. Jenže po komunistickém převratu se jeho kontakty s bývalým velitelem gestapa obrátily proti němu.

Dne 6. června 1948 Vančuru zatkla Státní bezpečnost. Čelil obvinění ze spolupráce s nacisty i ze zpronevěry majetku. Ve skutečnosti však právě kontakt s Hardtkem využíval k záchraně vězněných lidí. Před soudem na jeho obranu vystoupily desítky svědků. Dochovaný spis obsahuje 62 svědeckých výpovědí a soud nakonec Vančuru v plném rozsahu zprostil viny.

Ani osvobozující rozsudek mu však nezajistil klid. V následujících letech čelil dalšímu pronásledování, přišel o práci i část majetku. Zemřel v roce 1960.

Lékař, kterého chtěli gestapáci v posledních hodinách okupace zastřelit, tak musel o tři roky později před československým soudem obhajovat právě ty kontakty, díky nimž dokázal zachránit stovky jejich vězňů.