Hermann Fegelein: Velel masakrům a skončil před popravčí četou vlastního režimu

Koncem dubna 1945 zmizel z Hitlerova nejbližšího okolí generál SS Hermann Fegelein. Ještě před necelým rokem se účastnil vlastní svatby po boku nejmocnějších představitelů nacistického režimu, nyní po něm pátrali příslušníci téže organizace, v níž udělal závratnou kariéru. Když ho dopadli, nepomohly mu ani dlouholeté kontakty s Heinrichem Himmlerem, ani příbuzenství s rodinou Evy Braunové. Byl zastřelen. Okolnosti jeho smrti dodnes nejsou ve všech podrobnostech objasněné, mnohem závažnější část jeho příběhu se však odehrála o několik let dříve na okupovaných územích východní Evropy.

Otto Hermann Fegelein se narodil 30. října 1906 v bavorském Ansbachu. Jeho otec Hans byl bývalý důstojník a učitel jezdectví. Koně proto provázeli Hermannovo dětství i dospívání a postupně se stali základem jeho profesních ambicí. Mladý Fegelein se věnoval jezdeckému sportu, soutěžil a získal pověst schopného jezdce.

Právě jezdecké prostředí mu otevřelo cestu k lidem, kteří se pohybovali kolem tehdy rostoucího nacistického hnutí. Významnou roli sehrál mnichovský nacistický funkcionář Christian Weber. Fegeleinova rodinná jezdecká škola navíc poskytovala zázemí příslušníkům nacistických polovojenských organizací. Fegelein vstoupil do SA a v roce 1933 přešel do SS. Jeho sportovní zkušenosti, společenské kontakty i ochota působit ve službách nového režimu se začaly vzájemně doplňovat.

V roce 1937 se stal velitelem hlavní jezdecké školy SS v Mnichově. V jejím čele měl možnost upevňovat své postavení a získat přízeň Heinricha Himmlera. Nešlo pouze o sportovní záležitost. Jezdecké jednotky patřily k prostředí, v němž nacisté propojovali představy o vojenské disciplíně, elitářství a politické loajalitě. Fegelein v takovém systému dokázal postupovat rychle.

Historikové jej charakterizují jako mimořádně ambiciózního kariéristu. Jeho vzestup však nelze vysvětlovat jen touhou po hodnostech nebo společenském uznání. Dobrovolně se stal součástí SS, organizace budované na rasové ideologii, poslušnosti vůči Hitlerovi a politickém násilí. Nakolik jej v jednotlivých obdobích vedlo osobní přesvědčení a nakolik kariérní vypočítavost, nelze přesně určit. Doložené je především to, jakých úkolů se ujal a jak je vykonával.

Vypuknutí druhé světové války znamenalo zásadní proměnu Fegeleinovy kariéry. Jezdecké jednotky SS se zapojily do německé okupace Polska, kde vedle bezpečnostních a vojenských úkolů vykonávaly také násilné represe vůči obyvatelstvu. Fegelein v této době upevňoval své velitelské postavení a jednotky, jimž velel, se postupně stávaly součástí nacistického okupačního aparátu.

Nejtemnější kapitola jeho životopisu následovala po německém útoku na Sovětský svaz v červnu 1941. Jezdecká brigáda SS pod jeho velením působila mimo jiné v oblasti Pripjaťských bažin na území dnešního Běloruska. Německé velení zde organizovalo takzvané protipartyzánské operace. Pod tímto označením se však často skrývalo systematické vraždění židovských obyvatel a dalších civilistů, kteří nepředstavovali vojenskou hrozbu.

Historik Henning Pieper, jenž činnost brigády podrobně zkoumal na základě archivních materiálů, popisuje její proměnu v nástroj genocidního násilí. Himmlerovy rozkazy vedly k radikalizaci postupu jednotek a Fegelein se svými podřízenými důstojníky je převáděli do praxe. Mezi oběťmi byli muži, ženy i děti. Nešlo o ojedinělé excesy jednotlivých vojáků, ale o organizované operace, které odpovídaly vyhlazovací politice nacistického režimu.

Rozsah vraždění zachycují také vlastní hlášení SS. V souhrnné zprávě z 18. září 1941 Fegeleinova brigáda vykázala zabití 14 178 Židů, vedle nichž evidovala také 1 001 osob označených za partyzány a 699 příslušníků Rudé armády. Jde o údaje samotných pachatelů, které nelze automaticky považovat za úplnou a věrohodnou bilanci. Historický výzkum ukazuje, že skutečný počet zavražděných židovských obyvatel byl ještě vyšší.

Fegelein jako velitel nesl odpovědnost za činnost brigády a za způsob, jakým její příslušníci plnili rozkazy. Jeho úloha není založena pouze na pozdějších svědectvích, ale také na dochovaných velitelských dokumentech. Příběh schopného jezdce, který díky známostem pronikl mezi nacistickou elitu, tak dostává zásadně odlišný rozměr. Fegelein se aktivně podílel na fungování systému masového vraždění.

Po nasazení na východní frontě, kde jeho jednotky utrpěly značné ztráty a on sám byl opakovaně raněn, pokračoval Fegelein v kariéře. V roce 1943 se stal Himmlerovým spojovacím důstojníkem u Hitlerova hlavního stanu. Tato funkce mu poskytovala pravidelný přístup k nejvyšším představitelům režimu a současně možnost pohybovat se v prostředí, kde osobní vztahy hrály významnou roli.

Dne 3. června 1944 se v Salcburku oženil s Margarete, zvanou Gretl, Braunovou, mladší sestrou Hitlerovy dlouholeté partnerky Evy Braunové. Svatba nebyla obyčejnou soukromou událostí. Mezi přítomnými byli Heinrich Himmler, Martin Bormann i samotný Adolf Hitler, slavilo se také na Obersalzbergu. Dochované fotografie dokládají, jak významné postavení novomanželé v tehdejší nacistické společnosti měli.

Pro Fegeleina představoval sňatek další upevnění jeho vazeb na nejužší nacistické vedení. Historik Ian Kershaw upozorňuje na kariérní rozměr tohoto manželství, nelze však s jistotou tvrdit, že osobní prospěch byl jeho jedinou motivací. Fegelein byl každopádně nyní propojen také s rodinou ženy, která měla v Hitlerově soukromém životě výjimečné postavení.

Kontrast mezi jednotlivými etapami jeho kariéry je výrazný. V okupovaném Sovětském svazu velel jednotkám podílejícím se na vyvražďování civilního obyvatelstva, zatímco v Hitlerově okolí vystupoval jako host společenských setkání, účastník oslav a muž těžící z přízně mocných. Odpovědnost za masové zločiny mu v tomto prostředí nebránila ve společenském vzestupu.

Na jaře 1945 se postavení nacistického vedení rychle rozpadalo. Sovětská armáda pronikala do Berlína a Hitler se svými spolupracovníky setrvával v podzemním bunkru u říšského kancléřství. Fegelein patřil k lidem, kteří se v jeho okolí stále pohybovali. Koncem dubna však bez povolení opustil své služební místo.

Byl vypátrán v berlínském bytě. Podle části poválečných svědectví byl v civilním oblečení, pod vlivem alkoholu a měl u sebe peníze i cennosti. Okolnosti jeho zadržení se v jednotlivých výpovědích liší, v každém případě se však dostal do podezření z dezerce. Ještě nedávno se mohl opírat o přízeň nejvyšších představitelů SS, nyní čelil obvinění, za které v hroutícím se režimu hrozila smrt.

Jeho situaci dále zhoršila zpráva o pokusech Heinricha Himmlera jednat prostřednictvím prostředníků se západními Spojenci. Hitler tyto kroky považoval za zradu. Fegelein, dosavadní Himmlerův spojovací důstojník, tak ztratil svého nejdůležitějšího ochránce právě v okamžiku, kdy potřeboval pomoc.

Následovalo jeho potrestání a zastřelení, obvykle datované do 28. nebo 29. dubna 1945. Přesný průběh událostí však zůstává předmětem rozdílných svědectví. Hitlerova sekretářka Traudl Jungeová popisovala Fegeleinovu popravu v zahradě říšského kancléřství, zatímco někdejší člen Hitlerovy osobní stráže Rochus Misch později zpochybňoval některé okolnosti rozhodnutí o jeho smrti. Podle jeho výpovědi Hitler nenařídil popravu přímo, ale pouze Fegeleinovo degradování. Kdo přesně rozhodl o zastřelení a jak proběhly jeho poslední hodiny, proto nelze s úplnou jistotou rekonstruovat.

Jeho těhotná manželka Gretl se nacházela mimo obklíčený Berlín. Dne 5. května 1945 porodila dceru Evu Barbaru. Fegelein se narození svého dítěte nedožil. Hitler a Eva Braunová mezitím uzavřeli 29. dubna sňatek a následujícího dne spáchali sebevraždu. Často používané označení Fegeleina za Hitlerova švagra je proto historicky poněkud zjednodušující, protože Hitler se s Evou oženil až na samém konci svého života.

Fegelein zemřel ve věku 38 let. Jeho osud se někdy připomíná především v souvislosti s Hitlerovým bunkrem, sňatkem se sestrou Evy Braunové a popravou během posledních dnů třetí říše. Tyto události ale nesmějí zastínit to, co mu předcházelo. V létě 1941 velel v okupovaném Sovětském svazu jednotkám, které systematicky vraždily židovské obyvatelstvo. Právě v této části jeho životopisu se nachází nejzávažnější důvod, proč by jeho jméno nemělo zůstat jen poznámkou pod čarou dějin Hitlerova nejbližšího okolí.

Zdroje: