Herta Oberheuser dostala za pokusy na vězeňkyních dvacet let. Znovu ordinovala

Dne 20. prosince 1946 stála před americkým vojenským tribunálem v Norimberku polská přeživší Jadwiga Dzido. Před soudci ukázala zjizvenou nohu, na které nacističtí lékaři prováděli své pokusy. Mezi obžalovanými seděla také Herta Oberheuser, někdejší táborová lékařka z Ravensbrücku. Její účast na experimentech byla předmětem jednoho z nejvýznamnějších poválečných procesů s nacistickými lékaři. Přesto se o několik let později vrátila do ordinace.

Herta Oberheuser se narodila 15. května 1911 v Kolíně nad Rýnem. Vystudovala medicínu a specializovala se na dermatologii. V roce 1937 vstoupila do nacistické strany NSDAP a postupně se zapojila do dalších organizací spojených s režimem.

V roce 1940 se dobrovolně ucházela o místo táborové lékařky. Nastoupila do ženského koncentračního tábora Ravensbrück, přibližně 90 kilometrů severně od Berlína. Za jeho zdmi byly vězněny ženy z mnoha evropských zemí okupovaných nacistickým Německem. Řada z nich se do tábora dostala kvůli odbojové činnosti, jiné byly pronásledovány z rasových či politických důvodů.

V Ravensbrücku se Oberheuser zapojila do lékařských experimentů vedených chirurgem Karlem Gebhardtem za spolupráce lékaře Fritze Fischera. Pokusy měly údajně přispět k léčbě válečných poranění a těžkých infekcí. Nacistickým lékařům však jako nedobrovolné pokusné objekty sloužily vězeňkyně, které neměly možnost zákroky odmítnout.

Od léta 1942 nacističtí lékaři podrobovali vězeňkyně pokusům, při nichž jim chirurgicky vytvářeli poranění a úmyslně vyvolávali infekce. Do ran vpravovali bakterie, úlomky skla nebo kousky dřeva. Následně sledovali průběh zánětu a zkoušeli účinky sulfonamidových léčiv.

Další experimenty zahrnovaly zásahy do kostí, svalů a nervů. Některým ženám odstraňovali části tkání nebo jim opakovaně operovali končetiny. Oběti trpěly prudkými bolestmi, vysokými horečkami a dlouhodobými zdravotními následky. Některé pokusy nepřežily.

Zvlášť známý je případ 74 polských politických vězeňkyň, kterým se v táboře říkalo „králíci“. Označení odkazovalo na jejich postavení nedobrovolných pokusných objektů. Mnohé z nich byly mladé ženy, jejichž životy poznamenala nejen nacistická perzekuce, ale také trvalá zdravotní postižení způsobená experimenty.

Oberheuser nebyla pouhou přihlížející. Podle závěrů norimberského tribunálu se podílela na výběru vězeňkyň, jejich přípravě na zákroky i samotných experimentech. Soud konstatoval, že společně s dalšími lékaři úmyslně zanedbávala péči o operované ženy, aby bylo možné sledovat rozvoj infekce.

Jednou z přeživších byla právě Jadwiga Dzido. Před tribunálem popsala operaci z listopadu 1942, následné zdravotní komplikace i bolestivé převazy. Její svědectví spolu s lékařskými nálezy pomohlo doložit, co se v Ravensbrücku odehrávalo.

V červnu 1943 Oberheuser tábor opustila a přešla do léčebného zařízení Hohenlychen, kde pracovala pod vedením Karla Gebhardta. Po porážce nacistického Německa však musela za své předchozí činy stanout před soudem.

V prosinci 1946 začal v Norimberku proces s nacistickými lékaři. Herta Oberheuser byla jedinou ženou mezi 23 obžalovanými. Americký vojenský tribunál ji 20. srpna 1947 odsoudil za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti k dvaceti letům odnětí svobody.

Celý trest si neodpykala. Později byl snížen na deset let a 5. dubna 1952 byla Oberheuser předčasně propuštěna. Usadila se v západoněmeckém Stocksee, kde si otevřela soukromou lékařskou praxi.

Z historických dokumentů lékařského sdružení Šlesvicka-Holštýnska vyplývá, že mohla působit jako soukromá lékařka, přestože jí kvůli její minulosti nebylo uděleno oprávnění poskytovat péči hrazenou ze systému zdravotního pojištění. Ve Stocksee si přesto získala pacienty a její ordinace fungovala.

Žena, která se podílela na utrpení vězeňkyň v Ravensbrücku, se tak znovu starala o zdraví lidí. Mezitím její někdejší oběti žily s následky experimentů, které mnohým způsobily trvalá postižení.

V roce 1956 Oberheuser poznala jedna z bývalých vězeňkyň Ravensbrücku a podala na ni oznámení. Rozběhlo se další vyšetřování, které však v roce 1957 skončilo bez nového trestu. Úřady dospěly k závěru, že další trestní stíhání naráží na překážku předchozího odsouzení.

Případ ovšem neuzavřelo ani rozhodnutí justice. Proti tomu, aby Oberheuser nadále vykonávala lékařské povolání, se postavili přeživší nacistických experimentů i zástupci zahraničních lékařských organizací. Připojila se mezinárodní veřejnost a záležitost se dostala do britského i amerického tisku.

V srpnu 1958 jí úřady ve Šlesvicku-Holštýnsku odebraly lékařské oprávnění. Oberheuser se rozhodnutí bránila soudní cestou. Její žaloba však byla v prosinci 1960 zamítnuta a odebrání oprávnění bylo potvrzeno. Možnost pokračovat v lékařské praxi tím skončila.

Herta Oberheuser zemřela 24. ledna 1978 v německém Linci nad Rýnem. Bylo jí 66 let.

Případ někdejší lékařky z Ravensbrücku ukazuje rozpor mezi rozsudkem poválečné justice a skutečnými možnostmi návratu odsouzených nacistických zločinců do běžného života. Norimberský tribunál její účast na nelidských experimentech prokázal už v roce 1947. Přesto o pět let později znovu přijímala pacienty.

Definitivní konec její lékařské kariéry nepřineslo samotné odsouzení za válečné zločiny, ale až následné protesty, správní rozhodnutí a dlouhý právní spor. Právě v tom spočívá jedna z nejvýmluvnějších kapitol jejího poválečného osudu.

Historické prameny: