Kurt Gerstein obstarával Zyklon B. Zároveň varoval před vražděním Židů

V srpnu 1942 cestoval švédský diplomat Göran von Otter vlakem z Varšavy do Berlína. Během cesty se setkal s německým důstojníkem SS, který mu začal vyprávět o událostech, jimž byl krátce předtím svědkem. Nešlo o běžné válečné informace ani o zprávy z fronty. Muž jménem Kurt Gerstein popisoval systematické vraždění Židů v nacistických vyhlazovacích táborech a naléhal, aby se o něm dozvěděl okolní svět.

Von Otter jeho svědectví vyslechl a informace předal do Stockholmu. K vládám válčících spojeneckých zemí se však touto cestou nedostaly. Gerstein mezitím pokračoval ve službě u Waffen-SS, kde měl na starosti technické a hygienické záležitosti včetně zajišťování dodávek jedovaté látky Zyklon B do koncentračních táborů.

Právě tento rozpor činí jeho životní příběh mimořádně obtížným k jednoduchému hodnocení. Gerstein pracoval v aparátu, který pomáhal uskutečňovat nacistické zločiny, a současně se je pokoušel odhalovat. Věděl, jak probíhá masové vraždění v plynových komorách, ale nedokázal mu zabránit. Když se na konci války přihlásil spojeneckým úřadům a nabídl své svědectví, ocitl se nakonec sám mezi podezřelými válečnými zločinci.

Jeho zpráva o tom, co spatřil ve vyhlazovacím táboře Bełżec, se později stala jedním z důležitých svědectví o holokaustu. Její autor se však okamžiku, kdy začala být využívána při vyšetřování nacistických zločinů, už nedožil.

Kurt Gerstein se narodil 11. srpna 1905 v Münsteru v západním Německu. Pocházel z početné protestantské rodiny, jeho otec Ludwig byl soudcem a později předsedou zemského soudu. Rodina se kvůli otcově zaměstnání několikrát stěhovala a Kurt vyrůstal postupně v Münsteru, Saarbrückenu, Halberstadtu a Neuruppinu.

Po maturitě v roce 1925 studoval na vysokých školách v Marburgu, Cáchách a Berlíně. Věnoval se přírodovědným a technickým oborům, především hornickému inženýrství, v němž roku 1931 získal diplom. Následně se připravoval na povolání báňského úředníka. Současně se intenzivně zapojoval do protestantského studentského a mládežnického hnutí, organizoval biblické skupiny a věnoval se práci s mladými lidmi.

Jeho politické postoje však nebyly od počátku protinacistické. Gerstein vyrůstal v nacionalisticky orientovaném prostředí a v květnu 1933 vstoupil do NSDAP. Učinil tak několik měsíců po Hitlerově jmenování říšským kancléřem, kdy se velká část německé společnosti přizpůsobovala novým mocenským poměrům.

Brzy se ale dostal do konfliktu s nacistickým režimem kvůli jeho zásahům do života protestantských církví a mládežnických organizací. Odmítal zejména snahy začlenit evangelické skupiny do Hitlerjugend a postupně se připojil k Vyznávající církvi, která vystupovala proti nacistickému ovládnutí německého protestantismu.

Jeho odpor měl konkrétní následky. V roce 1935 veřejně protestoval proti protikřesťanskému vyznění divadelního představení Wittekind a byl napaden příslušníky nacistického prostředí. O rok později jej gestapo zatklo za šíření materiálů Vyznávající církve. Několik týdnů strávil ve vazbě, přišel o místo ve státní službě a byl vyloučen z NSDAP.

Ani tím jeho problémy neskončily. V létě 1938 byl znovu zatčen a několik týdnů internován v táboře Welzheim. Vyšetřování pro podezření z protistátní činnosti však nevedlo k odsouzení a Gerstein byl propuštěn.

Přesto se pokoušel dosáhnout zmírnění svého stranického postihu. Jeho otec se rovněž snažil využít kontaktů, aby syn mohl znovu pracovat ve svém oboru. V roce 1939 nacistické stranické orgány jeho původní postih částečně zmírnily a Gerstein se mohl vrátit k zaměstnání v hornictví.

Jeho život už tehdy obsahoval rozpory, které se později ještě prohloubily. Byl německým nacionalistou, který vstoupil do nacistické strany, ale současně nábožensky založeným člověkem, jenž se dostal do konfliktu s její ideologií a bezpečnostními orgány.

V roce 1941 se tento někdejší vězeň gestapa stal příslušníkem Waffen-SS.

Gersteinovo rozhodnutí vstoupit do SS patří k nejvíce diskutovaným okamžikům jeho života. Podle jeho vlastních pozdějších vysvětlení chtěl proniknout do nacistického aparátu, zjistit pravdu o utajovaných vražedných akcích a případně je sabotovat.

Důležitou roli sehrály zprávy o takzvaném eutanazijním programu, při němž nacisté systematicky vraždili pacienty psychiatrických léčeben a další lidi považované za nevhodné pro život. V lednu 1941 se obětí tohoto programu stala také Gersteinova švagrová Bertha Ebelingová, která zemřela v zařízení Hadamar.

Je však třeba upozornit na jednu podstatnou chronologickou okolnost. Gerstein začal projevovat zájem o službu v německých ozbrojených složkách a navazovat kontakty související s SS již během roku 1940. Jeho rozhodnutí proto nelze vysvětlovat výhradně smrtí švagrové. Historické práce připouštějí vedle snahy získat informace o vraždění také osobní a kariérní motivy, včetně možnosti zlepšit své postavení vůči nacistickým úřadům.

V březnu 1941 nastoupil k Waffen-SS a prošel vojenským a zdravotnickým výcvikem. Jeho technické vzdělání mu otevřelo cestu do Hygienického ústavu Waffen-SS v Berlíně, kam byl přidělen v červnu téhož roku. Zabýval se především zásobováním pitnou vodou, dezinfekčními postupy a technickými zařízeními určenými k potírání infekčních nemocí.

V lednu 1942 byl jmenován vedoucím oddělení zdravotnické techniky. Měl odborné znalosti potřebné pro používání dezinfekčních prostředků a organizaci hygienických opatření ve vojenských jednotkách i v táborech. Tím se dostal do oblasti, kde se zdravotnická technika prolínala s nacistickým vyhlazovacím programem.

Jednou z látek, s nimiž jeho pracoviště nakládalo, byl Zyklon B. Původně šlo o prostředek používaný k hubení škůdců a dezinfekci. Uvolňoval kyanovodík, vysoce jedovatou látku, kterou nacisté využívali také k masovému vraždění v plynových komorách.

Dne 8. června 1942 dostal Gerstein úkol obstarat jedovatý přípravek a zajistit jeho dopravu do vyhlazovacího tábora Bełżec v okupovaném Polsku. Nacistické vedení tam zvažovalo technické možnosti změny dosavadního způsobu usmrcování lidí.

Při služební cestě, která se uskutečnila v srpnu, se Gerstein dostal do bezprostředního kontaktu s vyhlazovacím aparátem operace Reinhard, zaměřené na vraždění Židů především v táborech Bełżec, Sobibór a Treblinka.

V polovině srpna 1942 přijel Gerstein do okupovaného Polska. V Lublinu se setkal s Odilem Globocnikem, vysokým představitelem SS, který nesl významnou odpovědnost za organizaci operace Reinhard. Společně s dalšími důstojníky, mezi nimiž byl také lékař Wilhelm Pfannenstiel, navštívil zařízení spojená s nacistickým vyhlazovacím programem.

Nejdůležitější část jeho svědectví se vztahuje k návštěvě tábora Bełżec. Gerstein zde sledoval příjezd transportu Židů, jejich vyvádění z vagonů, odebírání osobních věcí a následné odvádění do plynových komor.

Je důležité zdůraznit, že v Bełżci tehdy nacisté nepoužívali k masovému vraždění Zyklon B. Oběti usmrcovali oxidem uhelnatým z motorového zařízení. Gerstein byl jako odborník na dezinfekci přizván mimo jiné proto, aby posoudil možnost nahrazení této metody jinou jedovatou látkou.

Ve svém pozdějším písemném svědectví popsal průběh jedné z vražedných akcí s mimořádnou podrobností. Podle jeho zápisu se motor, který měl přivádět jedovaté výfukové plyny do komor, opakovaně nedařilo nastartovat. Lidé uzavření uvnitř proto dlouhou dobu čekali na svůj osud. Gerstein uvedl, že od okamžiku uzavření komor do spuštění motoru uplynuly dvě hodiny a čtyřicet devět minut.

Po uvedení zařízení do provozu následovalo usmrcení lidí uvnitř. Gerstein ve své zprávě zachytil také následnou práci vězňů, kteří byli nuceni odstraňovat mrtvá těla.

Jeho svědectví patří k nejpodrobnějším dochovaným popisům vraždění v Bełżci od člověka, který se do tábora dostal jako příslušník SS. Historici však upozorňují, že některé číselné odhady a technické podrobnosti v různých verzích Gersteinovy zprávy nelze přebírat bez kritického porovnání s dalšími prameny.

Samotný vyhlazovací program v Bełżci je přitom doložen řadou dalších dokumentů, svědectví a historických výzkumů. Kritické hodnocení Gersteinovy zprávy se týká přesnosti jednotlivých údajů a také jeho vlastní role v popisovaných událostech.

Zvlášť důležité je, co Gerstein tvrdil o přivezené jedovaté látce. Podle svého poválečného svědectví zabránil jejímu použití k vraždění tím, že ji prohlásil za znehodnocenou a nechal ji odstranit. Pokoušel se tím podle vlastního vysvětlení sabotovat zavedení dalšího způsobu usmrcování.

Historici připouštějí, že se Gersteinovi mohlo podařit některé dodávky skutečně odklonit nebo sabotovat. Přesný rozsah těchto zásahů ani jejich skutečný dopad však nelze s jistotou doložit. Vraždění v Bełżci každopádně pokračovalo a Gerstein se po návratu z inspekce nadále podílel na činnosti Hygienického ústavu Waffen-SS.

Krátce po návštěvě Bełżce se Gerstein během cesty vlakem z Varšavy do Berlína setkal se švédským diplomatem Göranem von Otterem. Podle odborné biografie k rozhovoru došlo 20. srpna 1942.

Gerstein mu podrobně popsal nacistické vyhlazovací tábory a naléhal, aby se informace dostaly do zahraničí. Von Otter jeho svědectví předal švédským diplomatickým nadřízeným, avšak informace nebyly prostřednictvím švédské diplomacie předány vládám zemí bojujících proti nacistickému Německu.

Gerstein se neomezil na jediný pokus. Po návratu do Berlína hledal další možnosti, jak informace předat. Pokusil se kontaktovat představitele papežské diplomacie, ale jeho snaha nevedla k očekávanému výsledku. O nacistickém vraždění hovořil také s evangelickými církevními představiteli, mezi nimiž byl Otto Dibelius, a se švýcarským diplomatickým pracovníkem Paulem Hochstrasserem.

Prostřednictvím dalších kontaktů se snažil informace předávat také lidem spojeným s nizozemským odbojem. Jeho cílem bylo podle vlastních výpovědí přimět zahraniční vlády a církevní autority k veřejnému odsouzení nacistických zločinů.

Žádný z těchto pokusů však nevedl k zásahu, který by masové vraždění zastavil.

Pro posouzení Gersteinova jednání je podstatné také to, že v dalších letech zůstal zaměstnán ve zdravotnickém aparátu Waffen-SS. V letech 1943 a 1944 se jeho oddělení podílelo na obstarávání a skladování větších množství Zyklonu B, který byl dodáván mimo jiné do Auschwitz.

Zyklon B měl v nacistických táborech dvojí využití. Sloužil k dezinfekci a hubení škůdců, ale v Osvětimi byl používán také k vraždění lidí. Z pouhé evidence každé jednotlivé dodávky proto nelze automaticky určit její konkrétní účel. Gersteinova služební odpovědnost za nákupy a přepravu látky je však doložená.

Podle vlastních tvrzení se snažil některé dodávky zmařit nebo odklonit k jinému použití. Současně pokračoval ve službě u instituce, která zásobování koncentračních táborů zajišťovala.

Právě tato okolnost dlouhodobě komplikuje hodnocení jeho skutečné odpovědnosti. Pokusy informovat zahraniční diplomaty a církevní představitele jsou doložené, ale Gersteinovo pracovní postavení a činnost v SS nelze při posuzování jeho života pominout.

V dubnu 1945, kdy se nacistické Německo nacházelo před porážkou, se Gerstein přihlásil francouzským vojenským úřadům v jihozápadním Německu. Nabídl jim své znalosti fungování nacistických vyhlazovacích táborů a chtěl vystupovat jako svědek při vyšetřování válečných zločinů.

Zpočátku byl internován v Rottweilu, kde měl určitou možnost pohybu a práce. Právě zde začal zapisovat své zkušenosti z let služby u Waffen-SS. Vzniklo několik francouzských a německých verzí textu, který je dnes znám jako Gersteinova zpráva.

Jedna z prvních verzí nese datum 26. dubna 1945, další německý text vznikl začátkem května. Gerstein popisoval nejen svůj životopis a službu v hygienickém ústavu, ale především události v Bełżci, své rozhovory s nacistickými představiteli a pokusy informovat zahraničí o vyhlazování Židů.

Jde o významný historický pramen, ale také o dokument psaný člověkem, který věděl, že bude muset vysvětlovat svou vlastní minulost. Gerstein v něm zdůrazňoval snahu zabránit vraždění a své působení v SS představoval jako prostředek k odhalování zločinů. Historici proto jeho text porovnávají s dalšími svědectvími, archivními dokumenty a dochovanými záznamy o dodávkách jedovatých látek.

Po prvních výsleších se Gersteinovo postavení výrazně zhoršilo. Francouzské orgány jej začaly vyšetřovat nejen jako svědka, ale také jako možného účastníka nacistických válečných zločinů. Na konci května 1945 se dostal do přísnější vazby a následně byl převezen do pařížské vojenské věznice Cherche-Midi.

Pro vyšetřovatele představoval obtížný případ. Na jedné straně poskytoval podrobné informace o nacistickém vyhlazovacím systému a prokazatelně se pokoušel varovat některé zahraniční a církevní představitele. Na druhé straně existovaly dokumenty potvrzující jeho službu v SS a podíl na zajišťování Zyklonu B.

Dne 25. července 1945 byl Kurt Gerstein nalezen oběšený ve své vězeňské cele. Bylo mu 39 let.

Nejčastěji přijímaným vysvětlením je sebevražda, ale okolnosti jeho smrti nebyly nikdy zcela objasněny. Objevily se rovněž spekulace, že mohl být zavražděn jinými vězni. Pro tuto verzi však neexistují důkazy umožňující ji přijmout jako prokázanou skutečnost.

Gerstein se tak nedožil hlavních norimberských procesů, při nichž jeho zpráva posloužila jako důkazní materiál o nacistickém vyhlazovacím systému.

Jeho poválečný příběh však pokračoval i po smrti. Dne 17. srpna 1950 jej denacifikační komise v Tübingenu zařadila mezi osoby zatížené nacistickou minulostí, německy Belastete. Významnou roli v rozhodnutí sehrála jeho účast na obstarávání jedovaté látky používané ve vyhlazovacích táborech. Rozhodnutí mělo dopady také na postavení jeho vdovy Elfriede a její nároky na zabezpečení.

Postupně však přibývalo svědectví lidí, kteří potvrzovali Gersteinovy pokusy o odpor. V červnu 1965 byl na základě rozhodnutí bádensko-württemberského ministerského předsedy Kurta Georga Kiesingera posmrtně přeřazen do kategorie Entlastete, tedy osob zproštěných přisuzované nacistické zátěže.

Ani toto rozhodnutí neodstranilo všechny otázky spojené s jeho životem. Historici považují jeho zprávu za důležitý pramen o nacistickém masovém vraždění, zatímco rozsah jeho skutečných sabotáží a motivy některých rozhodnutí zůstávají předmětem odborného hodnocení.

Na Gersteinově osudu mě nejvíce zaujala skutečnost, že se pokoušel předat informace o vyhlazování Židů v době, kdy vraždění ještě pokračovalo. Současně však zůstával důstojníkem SS a jeho vlastní vysvětlení nestačilo k tomu, aby jej francouzské úřady přijaly pouze jako svědka.

Dochovala se zpráva, kterou po sobě zanechal. Díky ní známe mimořádně podrobný popis toho, co se odehrávalo za zdmi vyhlazovacího tábora Bełżec. Její historická hodnota přitom nezávisí na tom, zda Gerstein dokázal svou službu v nacistickém aparátu přesvědčivě ospravedlnit.

Kurt Gerstein zemřel ve vězení jako člověk podezřelý z účasti na nacistických zločinech. Jeho svědectví se však stalo jedním z dokumentů, které pomohly tyto zločiny dokazovat.