Mnichov měl přinést mír. O osm dní později Čecha odvlekli za hranici a umučili

Když se řekne Mnichov 1938, většině z nás se vybaví podpis dohody, odstoupené Sudety, odcházející českoslovenští vojáci a slavná Chamberlainova slova o míru. Na mapě pak můžeme sledovat, jak se hranice republiky během několika dnů posunula hluboko do vnitrozemí. Jenže mapa nedokáže zachytit, co se na nové hranici skutečně dělo.

Pouhých osm dní po podpisu Mnichovské dohody stál desátník v záloze Vojtěch Rett ve strážní hlídce na Domažlicku. Bylo 8. října 1938 a jeho úkolem bylo hlídat prostor mezi Novou Vsí a Hyršovem na nově vznikající demarkační čáře. Večer se ozvala střelba. Rett byl zasažen do nohy, zajat a odvlečen na druhou stranu linie. Živý se už nevrátil.

Když jsem se s jeho příběhem poprvé setkal, právě ten časový odstup na mě zapůsobil nejsilněji. Mnichov už byl podepsán, československá vláda ustoupila a evropské mocnosti měly za to, že zabránily válce. Přesto na československém pohraničí dál létaly kulky a lidé umírali.

Podzim roku 1938 vytvořil na československém pohraničí mimořádně nebezpečnou situaci. Po Mnichovské dohodě začalo postupné obsazování odstoupených území Německem a jednotky československé armády se stahovaly. Nová demarkační čára však nevznikla během jediné noci jako přesná linie namalovaná na mapě. Jednotlivé oblasti se předávaly postupně a příslušníci bezpečnostních složek stále drželi službu v místech, kde se situace mohla změnit během několika hodin.

Jednou z jednotek, které byly v těchto dnech na první ráně, byla Stráž obrany státu, známá pod zkratkou SOS. Vznikla už v roce 1936 a tvořili ji především četníci, příslušníci finanční stráže, policisté a vojenští záložníci. V krizových týdnech roku 1938 měli tito muži střežit hranice, komunikace a důležité objekty.

Vojtěch Rett byl jedním z vojenských záložníků přidělených k SOS. Narodil se 25. února 1900 v Radonicích a v osudném říjnu mu bylo osmatřicet let.

Dne 8. října vykonával společně se štábním strážmistrem Sklípkou strážní službu na komunikaci mezi Novou Vsí a Hyršovem. Nebyla to už stará československo-německá hranice, jakou znali ještě před několika týdny. Stáli na demarkační čáře vzniklé v důsledku Mnichova, když proti nim byla ve večerních hodinách zahájena palba.

Rett byl zasažen do nohy. Jeho kolegovi se podařilo ustoupit do Nové Vsi, zraněného desátníka však útočníci dostihli a odvlekli z československého území směrem k samotě označované jako Na Spáleném.

Co následovalo, známe z pozdějších svědectví a popisů stavu jeho těla. Rett byl vyslýchán a brutálně týrán. Historické prameny jeho smrt popisují jako umučení.

Ještě několik hodin předtím přitom vykonával běžnou strážní službu. Nyní se ocitl v rukou ozbrojenců za hranicí, která ještě před několika dny vůbec neexistovala.

Když se nevrátil, jeho kolegové se vydali pátrat. Netušili, že během téže noci přijdou o dalšího muže.

Po zmizelém Rettovi byla vyslána další hlídka Stráže obrany státu. Ani její členové se však v prostoru nepohybovali bezpečně. Také proti nim byla zahájena palba a hlídka musela ustoupit.

Při střelbě zahynul četnický štábní strážmistr Jaroslav Louda, narozený 5. srpna 1907.

Během jednoho večera tak československé bezpečnostní složky přišly u Nové Vsi o dva muže. Louda byl smrtelně postřelen při pátrání po zmizelém kolegovi, zatímco Rett se nacházel na druhé straně demarkační linie.

Jejich osudy od sebe nelze oddělit. Rettovo zmizení vyvolalo pátrací akci, během níž přišel o život další člen jednotky, která měla na nové hranici udržovat pořádek a bezpečnost.

Rettovo tělo bylo československým úřadům předáno až následující den, 9. října 1938. Stalo se tak ve 13 hodin na demarkační čáře u Nové Vsi. Předání se účastnil také člen britské pozorovací mise.

Právě u tohoto údaje jsem se při čtení historických materiálů zastavil. Pouhých několik dnů předtím stáli britští představitelé u dohody, která měla evropskou krizi vyřešit bez války. Nyní britský pozorovatel přihlížel předávání těla československého vojáka, jenž byl po podpisu této dohody odvlečen a zabit.

Je to až krutě symbolický obraz rozdílu mezi diplomatickou dohodou podepsanou u jednacího stolu a tím, co její důsledky znamenaly pro lidi přímo v terénu. Na jedné straně státnické projevy o zachování míru, na druhé mrtvý voják předávaný na hranici, která vznikla teprve před několika dny.

Rettův případ navíc nebyl jediným násilným střetem po Mnichovu. Historické přehledy zaznamenávají další útoky na československé příslušníky ozbrojených a bezpečnostních složek i po 30. září 1938. Předávání pohraničí tedy rozhodně neprobíhalo všude jako klidný přesun jednotek podle připraveného harmonogramu.

Pro členy Stráže obrany státu znamenaly poslední zářijové a první říjnové dny službu na izolovaných stanovištích, v prostředí ozbrojených skupin a nejistých hranic. Někdy ani nevěděli, zda místo, které hlídají, zůstane za několik hodin ještě součástí jejich republiky.

Vojtěch Rett byl 11. října 1938 pohřben ve Kdyni. Jaroslav Louda našel místo posledního odpočinku v Klatovech.

Rettovu smrt dnes připomíná několik pietních míst na Domažlicku. U Brůdku stojí pomník s jeho jménem a připomínkou, že jako příslušník Stráže obrany státu zahynul 8. října 1938. V prostoru u samoty Na Spáleném se nachází také kříž připomínající místo, kde bylo nalezeno jeho tělo.

Kolem podobných pomníků člověk snadno projede, aniž by znal příběh, který se za několika vytesanými slovy skrývá. U Retta přitom stačí několik údajů – 8. říjen 1938, postřelení, odvlečení za demarkační čáru, smrt druhého člena SOS při pátrání a předání těla následující den – aby se před námi otevřela úplně jiná podoba dnů po Mnichovu.

A za těmito údaji zůstává také jeho rodina. Podle vzpomínky vnučky Marie Růžkové měl Rett ve Kdyni manželku a dvě malé děti. Jednomu bylo osm let, druhému teprve čtrnáct měsíců. Pro ně nebyla tragédie na demarkační čáře historickou událostí, ale ztrátou otce a manžela.

Dnes od Rettovy smrti uplynulo 88 let.

Když o Mnichovu čteme v učebnicích, jsou to především data, politici a mapy. Mně osobně podobné příběhy připomínají, že za historickými rozhodnutími stojí také konkrétní lidské osudy. Osudy těch, kteří o podobě nových hranic nerozhodovali, ale přesto za ně platili životem.

Vojtěch Rett stál 8. října 1938 na hranici republiky, kterou měl stále povinnost chránit. O den později se jeho tělo vracelo přes stejnou demarkační čáru.

Právě na tenhle obraz bychom při dnešním výročí neměli zapomenout.