Pet Shop Boys se naštvali a napsali jeden ze svých nejvtipnějších singlů

Existují písně o životě na turné, které vyprávějí o hotelových pokojích, nekonečných cestách a osamělosti daleko od domova. Pet Shop Boys na to šli jinak. Neil Tennant a Chris Lowe vzali zákulisí koncertního života, zbavili ho romantiky a místo ní nabídli něco mnohem zábavnějšího: falešné komplimenty, uraženou ješitnost, hotelové hádky, podezíravost a úsměv člověka, který právě poslouchá pochvalu, jež vlastně pochvalou vůbec není.

Yesterday, When I Was Mad je proto jednou z těch skladeb Pet Shop Boys, u nichž se naplno ukazuje, proč jejich tvorbu nelze redukovat na elegantní synthpop. Pod tanečním povrchem se odehrává drobná psychologická komedie. Je v ní vztek, ale především sebeironie – a Tennant se jejím prostřednictvím vysmívá okolí téměř stejně intenzivně jako sám sobě.

Jako singl skladba vyšla podle oficiálního webu Pet Shop Boys 29. srpna 1994 na značce Parlophone, tedy téměř rok po vydání alba Very, kde se objevila v původní podobě jako šestá skladba. Pro singlové vydání vznikla nová verze remixovaná Pet Shop Boys a Julianem Mendelsohnem.

Skutečný příběh skladby je možná ještě zajímavější než její textová nadsázka.

Neil Tennant vysvětloval, že slova začal psát během turné. Na cestách se dostával do stavu, kdy bylo obtížné věřit upřímnosti lidí, kteří přicházeli po koncertě do zákulisí. Místo jednoznačné pochvaly totiž často následovaly věty, které působily jako dokonale zabalené urážky.

Tennant to popsal jako „damning with faint praise“ – tedy přibližně pochvalu, která člověka ve skutečnosti shazuje.

V rozhovoru z roku 2004 už význam skladby popsal ještě jednoznačněji: je o jejich koncertování, konkrétně o období kolem ambiciózního turné Performance z počátku devadesátých let a reakcích lidí, kteří po představeních přicházeli za kapelou. Tennant připomněl, jak slýchával výroky typu „já vám rozumím, i když ostatní ne“, což v něm místo vděčnosti vyvolávalo otázku, čemu přesně má být vlastně tak složité rozumět.

A právě zde začíná skutečná brilance textu.

Yesterday, When I Was Mad není útokem uražené popové hvězdy na okolní svět. Je to karikatura uražené popové hvězdy.

Tennant dobře ví, že jeho podrážděnost může být směšná. Proto ji nezakrývá, ale naopak přehání do komediální podoby.

Text staví na sérii zdánlivě přátelských poznámek. Někdo umělce pochválí, vzápětí však dodá něco, čím předchozí kompliment prakticky zruší. Výsledkem je společenská situace známá daleko za hranicemi hudebního průmyslu: člověk se musí usmívat na někoho, koho by nejraději neposlouchal ani o sekundu déle.

Tennant tuto situaci dovádí k černému humoru. Navenek zdvořilost, uvnitř vztek.

Právě proto zde nelze výraz „mad“ chápat jen jako doslovné šílenství. Mnohem přesněji vystihuje momentální stav podráždění, rozčilení a téměř paranoidního přesvědčení, že žádnému komplimentu už nelze věřit.

Refrén přitom otevírá hlubší rovinu. Vypravěč připouští, že přestal věřit v upřímnost ostatních. Najednou už nejde pouze o několik protivných lidí v zákulisí. Dlouhé cestování, koncertní rutina a neustálý kontakt s lidmi vytvořily prostředí, v němž začíná pochybovat o motivech každého kolem sebe.

Tennant však skladbu nenechá utopit v sebelítosti.

V určitém okamžiku přichází vystřízlivění: když zůstane sám, svůj postoj znovu promyslí a změní názor. Je to drobný detail, ale pro celou píseň zásadní. Vypravěč připouští vlastní přehnanost.

Včera jsem byl naštvaný. Dnes už se tomu možná dokážu smát.

A právě tento odstup dělá skladbu inteligentnější než obyčejnou pomstu kritikům.

Další část textu už připomíná sérii fotografických momentek.

Focení s vítězi soutěží. Spory o hotelové pokoje. Rozhodování, kam se půjde na večeři. A nakonec další zdánlivě nevinná poznámka, která interprety pochválí za to, že se svou kariérou vlastně vydrželi překvapivě dlouho.

Tennant sám spojoval tyto obrazy s koncertní zkušeností zachycenou také v knize Pet Shop Boys versus America.

Je to velmi typický způsob jeho psaní. Velké emoce nevysvětluje velkými abstraktními větami. Raději předloží několik konkrétních situací, z nichž si posluchač složí celý psychologický obraz.

A zároveň zde funguje další úroveň humoru: Pet Shop Boys si utahují z mechanismu vlastní slávy.

Za pódiem není žádná mystická říše popových hvězd. Jsou tam hotelové pokoje, večeře, fotografie a podráždění dvou lidí, kteří spolu tráví příliš mnoho času.

Kdyby měl tentýž text pomalý klavírní doprovod, mohl by znít hořce nebo dokonce sebelítostivě.

Pet Shop Boys však zvolili přesný opak.

Hudební základ je energický, syntetický a výrazně taneční. Napětí mezi textem a hudbou je jedním z hlavních důvodů, proč skladba funguje tak dobře. Zatímco vypravěč tvrdí, že přestal věřit lidské upřímnosti a byl připraven všechno zahodit, elektronický podklad jako by odmítal brát jeho melodrama úplně vážně.

Skladba patří do barevného, záměrně výrazného zvukového světa alba Very. Pet Shop Boys jej sami charakterizovali jako velmi popové, taneční, romantické, smutné a zároveň místy velmi vtipné album. Po zdrženlivějším Behaviour chtěli vytvořit mnohem energičtější popovou desku. Základní tracky vznikaly v Hertfordshiru s programátorem Petem Gleadallem, další práce probíhaly v londýnském Sarm West a na výsledné produkční podobě se podílel také Stephen Hague.

Právě Yesterday, When I Was Mad tuto estetiku kondenzuje do několika minut.

Elektronická rytmika žene skladbu dopředu, syntetické vrstvy se střídají a aranžmá se nesnaží vytvářet realistickou podobu rockové kapely. Zvuk otevřeně přiznává svou programovanou povahu.

A to je důležité i ve vztahu k textu.

V jedné ze sarkastických poznámek totiž píseň naráží právě na představu, že hudba Pet Shop Boys je předprogramovaná a „všechno je na pásku“. To, co by mohlo být použito jako výtka proti elektronické skupině, duo s typickou elegancí zabuduje přímo do vlastní písně.

Místo obhajoby přichází vtip.

Hudebně je skladba zajímavější, než může při povrchním poslechu naznačovat její okamžitě přístupný charakter.

V komentářích k období Very Tennant popisoval, jak s Lowem diskutovali o starém progresivním rocku, v němž kapely rády měnily rytmická metra. U Yesterday, When I Was Mad proto pracovali s přechodem mezi odlišnými rytmickými pocity; zároveň připomínal jejich tehdejší zájem o techno. Hudba podle něj vznikla před textem.

A právě tím se potvrzuje jedna podstatná vlastnost Pet Shop Boys: jednoduchost výsledného popového efektu často zakrývá poměrně promyšlenou konstrukci.

Posluchač nemusí počítat doby ani analyzovat harmonii. Vnímá pouze změnu nálady. Hudba na okamžik povolí sevření pravidelného tanečního pohybu a vytvoří prostor pro pochybnost a změnu postoje vypravěče.

Forma tak není jen dekorací.

Rytmická změna přichází v okamžiku, kdy se mění také psychologie textu.

Neil Tennant nikdy nepotřeboval velká vokální gesta k tomu, aby působil dramaticky.

U Yesterday, When I Was Mad je jeho relativně chladný způsob zpěvu prakticky ideální. Kdyby text vykřikoval, ironie by se rozpadla. Tennant jej místo toho podává s odstupem člověka, který si uvědomuje absurdnost celé situace.

Jeho charakteristická zdrženlivost umožňuje posluchači slyšet několik emocí najednou.

Je otrávený.

Je pobavený.

Je uražený.

A současně ví, že je trochu směšný.

Taková kombinace je pro Pet Shop Boys typická. Jejich nejlepší skladby často nediktují jedinou emoci. Radost může být melancholická, smutek taneční a vztek komický.

Yesterday, When I Was Mad je přesně takovým případem.

Album Very vyšlo 27. září 1993, ale na singl přišla skladba až téměř o rok později. Singlové vydání dostalo novou podobu remixovanou Pet Shop Boys a Julianem Mendelsohnem. Dostupné credits dále uvádějí Boba Kraushaara jako zvukového inženýra, Petea Gleadalla u programování a Stevea Pigotta u programování remixu.

Smyslem těchto jmen není vytvářet technický katalog. Podstatný je výsledek.

Singlová podoba působí jako verze připravená ještě přesvědčivěji obstát mimo album. Je soustředěná, úderná a zvýrazňuje taneční charakter skladby, aniž by ztratila její zvláštní strukturu a komediální význam.

Vydání navíc doprovázela mimořádně bohatá remixová nabídka. Na britských CD se objevily například verze Jam & Spoon, Coconut 1, Junior Vasquez či R.A.F.; součástí vydání byly také skladby Some Speculation, interpretace Noël Cowardovy If Love Were All a swingová podoba Can You Forgive Her?

Také to dobře vypovídá o tehdejší kultuře Pet Shop Boys: singl nebyl pouze jednou skladbou z alba zmenšenou na několik minut pro rádio. Byl samostatným objektem s remixy, alternativními verzemi a další hudbou.

V britské singlové hitparádě se Yesterday, When I Was Mad dostala na 13. místo. V Top 100 strávila čtyři týdny.

Na poměry Pet Shop Boys tedy nešlo o jeden z jejich absolutně největších komerčních triumfů. To je ale zároveň dobrý příklad rozdílu mezi velikostí hitu a kvalitou skladby.

Yesterday, When I Was Mad nemá monumentální hymničnost Go West, emocionální tíhu Being Boring ani historickou všudypřítomnost West End Girls.

Její kvalita leží někde jinde.

Je komornější ve svém tématu, přestože její hudba rozhodně komorní není. Zachycuje velmi konkrétní situaci a pomocí ní ukazuje mnohem obecnější lidskou zkušenost: chvíli, kdy člověk přestane rozeznávat upřímnou pochvalu od společenské zdvořilosti a ve své podrážděnosti začne podezírat prakticky všechny kolem sebe.

Dobová reakce navíc nebyla jednotná. Některé recenze oceňovaly především jedovatý humor a text, jiné považovaly skladbu za méně melodicky výraznou než nejlepší práce dua. Právě takový rozpor je pochopitelný: její hlavní kouzlo neleží v jednom monumentálním refrénu, ale ve spojení slov, rytmu, ironie a detailů.

Vizuální stránku singlu dostal na starost Howard Greenhalgh, který v této éře vytvořil několik výrazných videoklipů Pet Shop Boys. Oficiální web skupiny jeho autorství potvrzuje a v roce 2023 zveřejnil informaci o nové HD verzi klipu.

Jeho vizuální pojetí pracuje s motivem šílenství mnohem doslovněji než samotný text. To však dává smysl. Hudba i slova už stojí na nadsázce, takže obraz může celou metaforu posunout do groteskní, surrealistické polohy.

Je to velmi „Very“: výrazné barvy, umělost, stylizace a realita proměněná v pop-artovou karikaturu.

Na Yesterday, When I Was Mad je dnes možná nejzajímavější, jak málo potřebuje nostalgii.

Produkce samozřejmě nese otisk elektronického popu první poloviny devadesátých let. To ale není totéž jako zastaralost. Pet Shop Boys se nesnažili imitovat přirozenou kapelu, takže jejich tehdejší záměrně syntetický zvuk dnes nemusí soutěžit s modernější verzí něčeho „realistického“.

Je to elektronický artefakt své doby – a otevřeně jím chce být.

Ještě méně zestárl text.

Falešně zdvořilé komplimenty, potřeba lidí přesvědčovat umělce, že právě oni mu „opravdu rozumějí“, nejistota kolem kritiky a pochvaly nebo pocit, že veřejná osobnost musí reagovat mile i na poznámky, které ji ve skutečnosti urážejí, jsou témata velmi snadno přenositelná i do současnosti.

Sociální sítě by Tennantově vypravěči patrně neposkytly mnoho klidu.

Yesterday, When I Was Mad není nejznámější skladbou Pet Shop Boys. Právě proto však stojí za návrat.

Obsahuje totiž mimořádně čistou koncentraci toho, co dělá Tennantovo a Loweovo skladatelství tak osobité.

Chytrý text bez potřeby dokazovat svou chytrost.

Elektronickou hudbu, která nepůsobí jako pouhý doprovod slov.

Humor, pod nímž zůstává skutečná emoce.

Melancholii, která se odmítá vzdát tanečního rytmu.

A především schopnost napsat píseň o vlastní podrážděnosti tak, aby největším terčem vtipu nakonec nebyli pouze lidé kolem nich, ale částečně také samotní Pet Shop Boys.

To je její nejsilnější vlastnost.

Místo aby Tennant po letech dokazoval, jak byli všichni ti lidé v zákulisí nesnesitelní, vytvořil elegantní popovou připomínku mnohem lidštějšího poznání: někdy nás okolí skutečně rozčiluje – a někdy jsme zároveň trochu nesnesitelní i my sami.

A z takového napětí dokázali Pet Shop Boys vytvořit skvělý pop.

Hodnocení: 9/10