Před 35 lety vyšla Smells Like Teen Spirit. Nikdo nečekal, co způsobí

Někdy hudební svět nezmění dokonale naplánovaný megahit, ale několik jednoduchých akordů, syrová energie a píseň, která začne žít vlastním životem. Přesně to se stalo Nirvaně. Když kapela 10. září 1991 vydala ve Spojených státech singl Smells Like Teen Spirit, nebyla ještě globální senzací. Seattle už měl svoji alternativní scénu, Nirvana za sebou debut Bleach a mezi zasvěcenými určité jméno, pro běžného posluchače ale stále představovala spíš neznámou kapelu z amerického severozápadu.

Ani lidé kolem skupiny podle dobových vzpomínek neočekávali, že právě tato skladba bude obrovským crossoverovým hitem. Větší komerční potenciál se spojoval spíš s pozdějším singlem Come As You Are. Jenže rozhlas začal Smells Like Teen Spirithrát, MTV nasadila videoklip a posluchači chtěli vědět, kdo jsou ti tři neupravení mladíci, kteří znějí současně agresivně, melodicky, špinavě a překvapivě přístupně. Během několika měsíců už hudební průmysl vypadal jinak než předtím.

Jedna z nejslavnějších rockových skladeb devadesátých let přitom dostala název způsobem, který zní téměř absurdně. Důležitou roli sehrála Kathleen Hanna, zpěvačka Bikini Kill, která se tehdy přátelila s Kurtem Cobainem a jeho partnerkou Tobi Vail. Jednoho večera napsala na zeď Cobainova bytu větu „Kurt smells like Teen Spirit“.

Cobain její význam pochopil úplně jinak, než byl zamýšlen. Myslel si, že „Teen Spirit“ označuje jakéhosi ducha teenagerské vzpoury, a věta se mu zalíbila natolik, že Hannu později požádal o svolení použít ji jako název skladby. Jenže Teen Spirit nebyla žádná revoluční myšlenka. Šlo o značku deodorantu, který používala Tobi Vail. Cobain podle pozdějších vzpomínek zjistil skutečný význam celé poznámky až později. Z obyčejného vtípku tak vznikl název písně, která se stala symbolem celé hudební éry.

Smells Like Teen Spirit je dnes často vnímána jako hymna vzpoury proti uhlazenému mainstreamu, jenže Kurt Cobain při jejím psaní uvažoval překvapivě popově. Později otevřeně přiznával, že chtěl napsat co nejdokonalejší popovou skladbu. Zároveň se netajil obdivem ke skupině Pixies a jejich způsobu práce s dynamikou.

Princip byl jednoduchý, ale mimořádně účinný. Tiché, relativně klidné sloky vytvářejí napětí, po kterém přichází exploze hlasitého refrénu. Právě střídání klidu a hluku se stalo jedním z nejvýraznějších rysů skladby. Ani samotní členové Nirvany přitom zpočátku nemuseli tušit, jak silný materiál mají v rukou. Krist Novoselic později vzpomínal, že raná podoba skladby na něj působila téměř směšně, a kapela ji během zkoušení postupně přetvářela.

Cobainův riff přitom není nijak komplikovaný. Právě naopak. Jeho síla spočívá v jednoduchosti, okamžité zapamatovatelnosti a drtivé energii, kterou skladbě dodaly bicí Davea Grohla.

Na časové ose celého příběhu je fascinující ještě jedna věc. Když Smells Like Teen Spirit vyšlo jako singl, album Nevermind ještě nebylo na trhu. Do obchodů dorazilo až 24. září 1991, tedy o dva týdny později.

Na obalu plavalo nahé dítě v bazénu za bankovkou zavěšenou na háčku a uvnitř bylo dvanáct skladeb, mezi nimi Come As You Are, Lithium, In Bloom, Something in the Way nebo Breed. První skladbou bylo právě Smells Like Teen Spirit.

Nikdo tehdy nemohl s jistotou vědět, že se Nevermindza několik měsíců dostane až na vrchol amerického albového žebříčku. V lednu 1992 se album skutečně vyšplhalo na první místo Billboard 200 a předstihlo i Dangerous Michaela Jacksona. Neznamenalo to, že by popové megahvězdy ze dne na den zmizely, ale ukázalo se, že hudba, která ještě krátce předtím patřila především do klubů, alternativních rádií a nezávislé scény, se najednou dokázala dostat do samotného centra mainstreamu.

Obrovskou roli v úspěchu skladby sehrál také videoklip. Režisér Samuel Bayer vytvořil obraz školní pep rally, která se postupně rozpadá v chaos. Nirvana hraje v potemnělé tělocvičně, na tribunách sedí studenti, roztleskávačky mají na uniformách anarchistické symboly a atmosféra se pomalu mění z kontrolovaného školního programu v koncertní vzpouru.

Byla to vizuální obdoba samotné skladby. Nejprve klid a kontrola, potom napětí a nakonec exploze. MTV zpočátku klip vysílala v alternativně zaměřeném pořadu 120 Minutes, ale zájem rostl tak rychle, že se video brzy dostalo do výraznější rotace stanice. V době, kdy hudební televize dokázala zásadně ovlivňovat kariéry interpretů, šlo o klíčový moment.

Od té chvíle už Smells Like Teen Spirit nebyla jen písní. Měla vlastní obraz, atmosféru a identitu, kterou dokázali rozpoznat i lidé, kteří do té doby o Nirvaně nikdy neslyšeli.

Nirvana samozřejmě grunge nevynalezla. Seattle měl už před Nevermind skupiny jako Soundgarden, Mudhoney nebo Green River a kolem vydavatelství Sub Pop existovala svébytná hudební scéna. Smells Like Teen Spirit ale dokázala něco, co předchozí nahrávky v takové míře nedokázaly – otevřela dveře masovému publiku.

Hudbu, která ještě nedávno působila jako underground, začali poslouchat teenageři po celém světě. Velká vydavatelství začala hledat další kapely ze Seattlu a alternativní rock se stal součástí hlavního proudu. Pearl Jam, Soundgarden, Alice in Chains a další skupiny se ocitly před publikem, jehož velikost by ještě několik let předtím působila nepravděpodobně.

Současně se začalo mluvit o generaci X, grungeové módě, kostkovaných košilích a odporu vůči naleštěné estetice osmdesátých let. Pro samotného Cobaina ale tato proměna nebyla jednoznačně příjemná. Kapela, která vyrostla z punkového prostředí a nedůvěry k hudebnímu establishmentu, se prakticky přes noc stala jeho součástí.

Úspěch Smells Like Teen Spirit byl působivý i čistě hitparádově. V americkém Billboard Hot 100 se skladba dostala až na šesté místo, ve Velké Británii na sedmou příčku. To je pozoruhodné už proto, že nešlo o typický rádiový pop své doby. Skladba byla hlučná, Cobainův zpěv místy téměř nesrozumitelný a její energie působila ve srovnání s velkou částí tehdejšího mainstreamu téměř násilně.

Přesto fungovala. Možná právě proto.

V rádiích samozřejmě dál zněli Bryan Adams, Michael Jackson, Mariah Carey a další dominantní interpreti začátku devadesátých let. Vedle nich se ale najednou objevilo něco, co tam ještě krátce předtím téměř nemělo místo. A posluchači to přijali.

Z undergroundové kapely se stala světová senzace.

S obrovským úspěchem ale přišel i problém. Jakmile nějaká píseň překročí určitou hranici popularity, přestane patřit jen svému autorovi.

Smells Like Teen Spirit začali novináři označovat za hymnu generace a z Cobaina se postupně stal mluvčí lidí, o jejichž reprezentování nikdy výslovně neusiloval. Pro člověka, který měl komplikovaný vztah ke slávě, celebritám a hudebnímu průmyslu, to nebyla jednoduchá role.

Nirvana přitom měla mnoho dalších skladeb, jenže právě Teen Spirit se pro miliony lidí stala vstupní branou do její hudby. Čím slavnější byla, tím obtížnější bylo od ní uniknout.

To je možná jeden z největších paradoxů celého příběhu. Cobain chtěl napsat skvělou popovou píseň. Povedlo se mu to až příliš dobře.

Dnes už Smells Like Teen Spirit nepotřebuje dlouhé představování. Stačí první kytarový riff a většina posluchačů okamžitě ví, co přijde.

Člověk může mít raději Come As You Are, Lithium, In Bloom nebo syrovější skladby z počátků Nirvany. Může dokonce tvrdit, že Teen Spirit je kvůli své obrovské popularitě přeceňovaná. Její historický význam se tím ale příliš nemění.

Dne 10. září 2026 uplyne přesně 35 let od amerického vydání singlu Smells Like Teen Spirit. Za tu dobu zemřel Kurt Cobain, Nirvana se stala historií a hudební průmysl prošel revolucí od CD přes MP3 až ke streamovacím službám.

Ta skladba ale zůstala.

A na začátku přitom nebyla žádná dokonale promyšlená marketingová strategie. Byla tam kapela ze Seattlu, několik jednoduchých akordů, věta načmáraná na zdi a deodorant, o jehož skutečném významu Kurt Cobain údajně vůbec nevěděl.

Z toho všeho vznikla píseň, po níž už začátek devadesátých let nikdy nezněl úplně stejně.