Článek
A dlouho se zdálo, že sen o postupu mezi nejlepší čtyři je reálnější, než si kdokoliv mohl před turnajem představit.
Začátek utkání v řeckém Pireu patřil českému výběru. I bez podpory brněnského publika, které hráčkám dodávalo sílu v předchozích duelech, působily sebevědomě a velmi organizovaně. Agresivní obrana a odvaha v útoku přinesly ovoce. Češky se nebály hrát aktivně, tlačily se do zakončení a postupně si vybudovaly náskok, který působil až nečekaně jistě.
Jenže s postupem času přicházely známé trhliny, které se v zápasech s velkými soupeři často trestají. Osobní chyby začaly limitovat české možnosti, zatímco Španělky se z trestných hodů nenápadně přibližovaly. Stačily dvě přesné střely zpoza trojkového oblouku a výhoda byla rázem tenčí. Přesto Češky v první půli dominovaly – jak výsledkově, tak herně.
Zlom však přišel ve druhé části. Soupeřky z Pyrenejského poloostrova ukázaly, proč patří mezi elitu. Věděly, kde udeřit, a dokázaly využít každé slabší chvíle českého týmu. Ztráta koncentrace, několik zbytečných chyb a fauly klíčových hráček znamenaly, že taktické varianty se zúžily, a s nimi i schopnost reagovat na rostoucí tlak.
Španělky zkušeně obrátily vývoj a převzaly kontrolu. Byly trpělivé, důsledné a nezalekly se ani chvíle, kdy se český tým znovu přiblížil. V závěrečných minutách se ukázalo, co často rozhoduje takové zápasy – schopnost zvládat klíčové okamžiky bez chyb, proměnit trestné hody, ubránit bez faulu. A právě tam Češky zaostaly.
Přesto zůstává z jejich výkonu něco víc než jen statistika. Zůstává dojem týmu, který bojoval s velkým soupeřem rovnocenně. Týmu, který neuhnul, když šlo do tuhého. A týmu, který má potenciál. Zápas proti Španělsku byl připomínkou, jak tenká je hranice mezi výhrou a porážkou. Jak i dobrý výkon může skončit zklamáním, pokud v klíčových chvílích chybí malý kousek.
Španělsko zdolalo Česko v poměru 88:81.
Češky však turnajem nekončí. Čeká je ještě duel o páté místo proti Litvě – a s ním i šance napravit smutek z vyřazení. Možná nepřijedou domů s medailí, ale mohou odjet se vztyčenou hlavou. A někdy je právě to největším vítězstvím.
