Super Mario Bros má 41 let. U nás kraloval na žlutých kazetách

Stačilo zapnout televizi, přepnout správný kanál a zasunout kazetu. Na obrazovce se objevila modrá obloha, několik hnědých bloků a malý kníratý muž v čepici. Z pravé strany se k němu pomalu blížil první Goomba a během několika sekund člověk pochopil, co má dělat. Běžet doprava, přeskočit nepřítele, rozbít blok, sebrat houbu, spadnout do první propasti a začít znovu. Pro mnoho dnešních čtyřicátníků a padesátníků je právě podobný obraz jednou z nejsilnějších herních vzpomínek devadesátých let. Konzole se jmenovaly různě, kazety bývaly často žluté a číslo her uvedené na obalu někdy dosahovalo naprosto fantastických hodnot. Vedle Tanků, Contry nebo Duck Hunt se objevoval také Mario. V době, kdy jej ale české děti začínaly ve větším objevovat, byl Super Mario Bros. už několik let světovou legendou.

Hra vyšla v Japonsku 13. září 1985 pro konzoli Nintendo Family Computer, známou především jako Famicom. Samotný Mario byl ještě starší. Jeho předchůdce se objevil už v arkádovém Donkey Kongu z roku 1981, kde byl známý jako Jumpman, a o dva roky později přišla hra Mario Bros. s Mariem a jeho bratrem Luigim. Teprve Super Mario Bros. ale vytvořil podobu světa, kterou poznávají další generace dodnes. Úkol přitom nemohl být jednodušší – projít Houbovým královstvím, překonat nepřátele a zachránit princeznu Peach před Bowserem. Žádná dlouhá vysvětlení, žádné mapy přeplněné desítkami vedlejších úkolů. Hráč zmáčkl tlačítko a během několika okamžiků věděl, co po něm hra chce.

Právě jednoduchost patřila k největším přednostem Super Mario Bros. Dnes legendární první úroveň World 1-1 totiž není jen několik náhodně rozmístěných bloků, nepřátel a trubek. Vývojáři ji pečlivě skládali tak, aby hráče naučila základní pravidla, aniž by museli na obrazovku umístit jediný odstavec návodu. Mario stojí vlevo a prázdný prostor ho přirozeně vybízí vydat se doprava. První Goomba hráče naučí skákat, bloky vzbudí zvědavost a první houba ukáže, že některé předměty přinášejí výhodu. Tvůrci později vzpomínali, že první úroveň opakovaně upravovali právě proto, aby začátečník pochopil princip hry přirozeně. Super Mario Bros. tak učilo hráče tím nejjednodušším způsobem – nechalo je hrát.

Podobně důležitá se stala hudba. Kódži Kondó vytvořil melodii, která se za více než čtyři desetiletí proměnila v jeden z nejznámějších motivů historie videoher. Ani ona přitom nevznikla napoprvé. Kondó později vzpomínal, že první verze příliš připomínala poklidnou procházku a neodpovídala rychlosti, s jakou Mario běhal a skákal. Hudbu proto přepracoval tak, aby se přirozeně spojila s pohybem postavy. Výsledek funguje dodnes. Stačí několik prvních tónů a řada lidí ani nemusí vidět obrazovku, aby si okamžitě vybavila modrou oblohu, zelené trubky, mince a pobíhajícího instalatéra.

V Československu a později v České republice měl Mario trochu jinou cestu než v Japonsku nebo Spojených státech. Po změně režimu se na trhu začaly objevovat nejrůznější levnější konzole kompatibilní s Famicomem, dnes obecně označované jako famiclony. Prodávaly se přístroje pod názvy Terminator, Micro Genius, Pegasus i řada dalších variant. S nimi přišly také typické kazety, často právě ve žlutém plastu. Některé obsahovaly několik skutečně odlišných her, jiné lákaly na stovky nebo dokonce tisíce titulů, přestože šlo mnohdy jen o opakované nebo drobně upravené verze několika základních her. Dítěti sedícímu před televizí to ale bylo většinou úplně jedno. Důležité bylo, že po zapnutí se na obrazovce rozběhl Mario.

Z dnešního pohledu může tehdejší hraní působit skoro archaicky. Grafika byla jednoduchá, televizory malé, obraz někdy rozmazaný a ovladače rozhodně nenabízely komfort současných gamepadů. Přesto právě tyto hry dokázaly zabavit na celé odpoledne. Nebyly potřeba aktualizace o desítkách gigabajtů, internetové účty ani nekonečná nabídka dodatečného obsahu. Člověk měl jednu kazetu, několik her a často také kamaráda, se kterým se střídal po každém ztraceném životě.

Úspěch původního Super Mario Bros. byl mimořádný. Podle Guinnessovy knihy rekordů se hry prodalo přibližně 40,24 milionu kusů, přičemž její obrovské rozšíření podpořilo také dodávání společně s konzolemi Nintendo Entertainment System. Mario se postupně stal jednou z nejznámějších postav nejen ve videohrách, ale v celé populární kultuře. Následovaly Super Mario Bros. 3, Super Mario World, revoluční trojrozměrné Super Mario 64 a desítky dalších pokračování. Konzole se měnily, grafika se posunula od několika barevných pixelů k rozsáhlým trojrozměrným světům a hry se několikrát technologicky proměnily. Mario však zůstal.

Možná právě v tom spočívá jeho největší úspěch. Super Mario Bros. dnes vypadá ve srovnání s moderními tituly neuvěřitelně prostě, ale stále funguje. Stačí vidět první obrazovku World 1-1 nebo slyšet několik známých tónů a člověk okamžitě ví, kde je. Pro část českých hráčů se k tomu přidá ještě vzpomínka na žlutou kazetu, starou televizi a odpoledne, kdy ke štěstí nebylo potřeba o mnoho víc.

Od vydání Super Mario Bros. uplynulo 41 let. Mario zestárl, herní průmysl se změnil k nepoznání a zestárli jsme samozřejmě i my. Jen první Goomba pořád přichází z pravé strany.

Zdroje: