Článek
Zní to jako včera, kdy se na české hudební scéně poprvé objevilo jméno, které mělo natrvalo změnit podobu našeho folku, country a bluegrassu. Když Robert Křesťan v roce 1991 zakládal Druhou trávu, málokdo tušil, že zrodí kapelu, která se stane naprostým fenoménem.
Pětatřicet let na scéně je úctyhodná řádka let. Zatímco mnohé jiné projekty z té doby dávno vyšuměly nebo hrají jen z nostalgie pro skalní pamětníky, Druhá tráva má za sebou období, kdy s lehkostí sobě vlastní vyprodává sály, spolupracuje se světovými jmény a dokazuje, že dobrá píseň v sobě sílu nosí bez ohledu na čas.
Když se bluegrass potká s poezií
Cesta Druhé trávy nikdy nebyla prošlapanou cestičkou pro nenáročné posluchače. Robert Křesťan vnesl do českého textařství nevídanou poetiku, literární přesah a hloubku, která čerpá z amerických tradic, ale mluví zcela přirozenou, suverénní češtinou.
Když kapela v devadesátých letech vydávala svá přelomová alba, ukázala, že žánrové škatulky jsou pro ni příliš těsné. Odmítla zůstat u táborákového folku a vydala se na cestu moderní akustické hudby, kde se snoubí dokonalá instrumentální virtuozita s melancholickým, zemitým rukopisem. Banjo Luboše Maliny, Křesťanův nezaměnitelný vokál a precizní souhra celé kapely vytvořily zvuk, který si s ničím jiným nespletete.
Pětatřicet let na scéně
Že jubileum k 35 letům existence není jen zajímavostí v kalendáři, ukazují i nadcházející koncertní zastávky. Kapela se představí 7. listopadu na největším koncertu v pražském O2 universu a hned 9. listopadu zamíří do brněnského Semilassa, kde fanoušci oslaví toto úctyhodné výročí v nabitém sále.
Hudba, která nepodléhá módě
Proč vlastně Druhá tráva ani po 35 letech nenudí? Odpověď je jednoduchá: protože nikdy nehrála o to, co je zrovna v kurzu. Její tvorba nestojí na čtyřakordových hitech, ale na silných příbězích, řemeslné čistotě a vzácné autorské integritě.
Pětatřicáté výročí tak není jen o ohlížení se zpět. Je to důkaz, že v Česku stále existuje prostor pro hudbu, která vyžaduje, abyste se na chvíli zastavili, zaposlouchali se do textu a nechali se unést atmosférou, v níž se míchá americký divoký západ s domácí melancholií.
Jakou píseň od Druhé trávy máte nejraději? Vracíte se raději k jejich starším deskám, nebo vás baví i současná tvorba? Napište svůj názor do diskuse!
