Článek
Letošní říjen přinesl opravdové umělecké žně. Ne že by předchozí měsíce byly na kvalitní hudební počiny nějak chudé, ale právě v uplynulém měsíci přinesli posluchačům své studiové počiny dvě legendy domácí hudební a především textařské scény - Robert Křesťan a Michal Horáček.
Ačkoliv každý z nich přichází z trochu jiného světa a s odlišnou tvůrčí filozofií, spojuje je totéž: absolutní respekt ke slovu, nekompromisní nároky na hudební produkci a schopnost vyprávět příběhy, které nepomíjejí. Výsledkem jsou dvě desky, které se sice liší žánrem i formou, ale vnitřní sílou míří na samotný vrchol letošní produkce.
Podzim ve znamení dospělé hudby
Křesťan s Horáčkem nabízí přesný opak toho, čím se plní rádiové hitparády - hudbu, která nikam nespěchá, předpokládá pozorný poslech a s každým přehráním odkrývá nové vrstvy. Představují dvě různé cesty, jak se lze přiblížit k dokonalosti. Atmosféra amerického Memphisu a osobní zpověď na straně jedné, velkolepá mozaika plná nesmrtelných příběhů a aranžérské pestrosti na straně druhé. Oba projekty dokazují, že česká autorská tvorba má stále co říct a že do souboje o album roku se opět zapojí i autoři, kteří stojí mimo hlavní proud.
Memphis: americké kořeny, česká duše
Robert Křesťan už dávno dokázal, že český jazyk dokáže organicky naroubovat na americkou kořenovou muziku tak, jako málokdo jiný. Na novince Memphis však tuto disciplínu dovádí k dokonalosti. Název alba není náhodný – nahrávka se nese v duchu syrové atmosféry kolébky blues, soulu a rock’n’rollu, zároveň si však uchovává hlubokou poetiku, na kterou jsou Křesťanovi posluchači zvyklí.
Hudebně deska staví na neuvěřitelné chemii a instrumentální jistotě kapely Druhá tráva, přesto působí komorněji a osobněji než předchozí počiny. Křesťanův charakteristický, postupem let stále podmanivější hlas zde zraje jako dobré víno. V textové rovině nabízí Memphis mistrovskou práci s metaforou, melancholii i smíření s plynoucím časem. Je to poctivá, rukodělná deska bez jakýchkoliv zvukových příkras, která sází na čirou emoci a příběhy, jež vám zůstanou v hlavě ještě dlouho po odeznění posledního tónu.
Pozemský prach a boží dech: koncepční sevřenost a filosofický přesah
Na zcela odlišnou, mnohem dramatičtější a barvitější cestu vydává Michal Horáček na svém autorském projektu Pozemský prach a boží dech. Horáček zde opět potvrzuje roli vizionářského producenta a kurátora, který dokáže kolem svých textů vystavět monumentální hudební svět.
Jde o hluboce koncepční dílo, které se už ve svém názvu dotýká věčných biblických témat pomíjivosti, duchovna, lidské slabosti i naděje. Horáček nespoléhá na jednoho interpreta. Naopak sestavil pestrou mozaiku osobností a skladatelů, z nichž každý vnáší do celku unikátní barvu. Právě v tom spočívá Horáčkův největší triumf – z neuvěřitelně různorodých hlasů a žánrových odboček dokázal skout sevřený, katarzní příběh. Na nahrávce se podíleli třeba i Miroslav Donutil s Bolkem Polívkou, operní pěvec Roman Janál nebo kytarista Michal Pavlíček. Texty pak nepřipouštějí žádná klišé, pracují s bohatým jazykem a vedou posluchače k hluboké reflexi vlastní existence. Mnohdy jdou dál než samotné biblické předlohy, jimiž jsou verše inspirovány.
Dva různé světy, jedna liga
Postavit Memphis a Pozemský prach a boží dech vedle sebe znamená srovnávat dva zcela odlišné tvůrčí přístupy. Zatímco Robert Křesťan sází na intimitu, písničkářskou autonomii a dokonalou sehranost s jednou kapelou, Michal Horáček funguje jako stavitel chrámu, který skládá velký příběh z mnoha různých hlasů a aranžérských rukopisů.
Přesto mají obě nahrávky mocný společný jmenovatel. Je jím absolutní úcta k mateřskému jazyku. Ani jeden z autorů nedovolí, aby text sloužil jen jako vata pro melodii. Slovo je pro ně rovnocenným partnerem hudby, nástrojem přesného vyjádření a nositelem emoce. Obě desky se vyhýbají prvoplánové líbivosti i laciným autorským zkratkám. Ukazují tak, že zralá česká tvorba má obrovskou sílu a dokáže oslovit posluchače, kteří od hudby očekávají více než jen kulisu k všednímu dni.
Od studiové dokonalosti k živým pódiím
Oba projekty se brzy představí i živému publiku. Robert Křesťan s Druhou trávou neslaví v těchto dnech jen vydání nové desky, ale rovnou 35 let společné cesty na scéně. Jubilejní koncert spojený s oficiálním křtem desky hostí pražské O2 universum 7. listopadu 2026. Posluchači tak dostanou šanci zažít atmosféru nových skladeb v organickém spojení s legendárním repertoárem.
Michal Horáček zvolil pro svůj počin Pozemský prach a Boží dech rovnou scénu nejprestižnější. Po působivé komorní předpremiéře v Městské knihovně Praha zamíří projekt k plnému koncertnímu uvedení 2. listopadu 2026 do Státní opery. Zhudebněné biblické příběhy zde zazní v doprovodu Českého národního symfonického orchestru, kapely Iva Viktorina a výjimečné sestavy interpretů – v áriích a šansonech se představí například Michael Kocáb, Iva Bittová, či dokonce i Robert Křesťan jako Bůh v příběhu o hořícím keři.
