Článek
Česká politická scéna dostala zprávu, jakou Andrej Babiš dlouho nepamatuje. Poslední volební model agentury Kantar CZ ukázal to, co ještě před pár měsíci znělo jako sci-fi. Hnutí STAN se s 23,5 procenta výrazně přiblížilo vedoucímu hnutí ANO (29,5 %). Zatímco Babišova mašinerie narazila na strop a lidé začínají být zklamaní z nesplněných slibů a spojenectví s radikály, Starostové zažívají nevídaný vzestup.
Pohled na tento trend ale okamžitě otevírá palčivou otázku: Jak je možné, že lidé hromadně utíkají ke STANu, i když má hnutí za sebou řadu vlastních nepříjemných kauz? Odpověď ukazuje na hlubokou únavu české společnosti z politického stylu Andreje Babiše.
Babišova politika křiku a prázdných slibů už lidem nestačí
Andrej Babiš postavil svůj politický model na neustálém kňučení, obviňování všech ostatních a rozdávání slibů, které nikdy neplní. Je to vláda jednoho muže, která z politiky udělala permanentní marketingové cvičení, kde na lidech ve skutečnosti vůbec nezáleží.
Když se k tomu přidá fakt, že se ANO v zoufalé snaze udržet moc opírá o extremistické a populistické síly, řada voličů začíná mít jasno. Babiš už nenabízí stabilitu ani řešení, ale jen nekonečnou konfrontaci a toxické prostředí. Lidé mají plné zuby permanentního vzteku, urážek politických oponentů a divadla, které se z Poslanecké sněmovny stalo.
Proč lidé volí STAN? Kouzlo „slušné tváře“
A tady se dostáváme k jádru věci a velkému paradoxu české politiky. STAN má za sebou vlastní kostlivce ve skříni a skandály, které by politické strany v jiných zemích dokázaly výrazně potrápit. Voliči o nich vědí. Přesto jim je v tuto chvíli dokáží odpustit. Proč?
Zásadní roli v tom hraje kontrast v politické kultuře.
Zatímco Andrej Babiš a jeho okolí komunikují stylem uličníků, urážejí novináře, křičí na oponenty a chrlí lži, představitelé STANu – navzdory všem výhradám – působí civilizovaně. Dokáží mluvit klidně, bez hysterických výstupů, nevytvářejí kolem sebe atmosféru neustálé nejistoty. Voliči, kteří už jsou vyčerpaní babišovským křikem, hledají alternativu, která v nich nevyvolává pocit, že se stát hroutí do autoritářského chaosu.
Hnutí STAN navíc dokázalo mobilizovat regiony a nabídnout pevnou strukturu starostů a politiků, kteří mluví lidem z duše, aniž by u toho museli bouchat do stolu nebo lhát v přímém přenosu.
Varování pro politickou scénu
Růst Starostů na 23,5 % není jen úspěchem jednoho hnutí, ale především hlasitým vzkazem voličů Andreji Babišovi. Ukazuje se, že věčně uřvaný populismus má svůj limit. Lidé začínají toužit po tom, aby politice opět dominovala alespoň základní míra slušnosti, kultivovanosti a normální lidské řeči.
Pokud Babiš nezmění svůj styl (což u něj vzhledem k jeho povaze hrozí asi jako sněhová bouře v červenci), může se stát, že tenhle průzkum nebyl jen chvilkovým výkyvem, ale začátkem konce jeho politické nedotknutelnosti.
