Článek
Ministr tvrdí, že šlo o tvrdé politické vyjednávání. Prezident tvrdí, že o nepřijatelný nátlak. Pravda bude někde mezi: zpráva, která se neměla poslat, byla poslána. A zpráva, která se neměla zveřejnit, zveřejněna byla. Vítěz? Mobilní operátor.
Spor odhalil hlavně to, že část politiků si plete sílu funkce se silou tónu. Prezident odmítl hrát roli tlačítka „souhlasím“ a připomněl, že hlava státu není položka v koaličním chatu. Ministr se naopak tváří překvapeně, že soukromá komunikace přestala být soukromá ve chvíli, kdy začala připomínat výhrůžku.
Česká politika tak opět posunula hranice. Už nejde o to, kdo má pravdu, ale kdo co napsal a kdo to ukázal. A hlavní poučení?
V zemi, kde se státní krize vejde do jedné konverzace, je nejmocnějším ústavním činitelem tlačítko „odeslat“.
