Článek
Je to paradox. Na jednu stranu máme v Česku špičkové nemocnice s moderními léčebnými postupy. Péči poskytuje erudovaný personál, který snese srovnání i s bohatšími státy, než jsme my. Na druhou stranu ze statistik vyplývá, že jsme stále nemocnější a s mnohými civilizačními chorobami prohráváme boj na celé čáře. Příčinu hledejme již na začátku v primární a preventivní péči, kde systém dle mého názoru moc nefunguje.
Již více než sedm let pracuji jako lékárník, takže jsem mnohdy první zdravotnický pracovník, kterého pacient vyhledá, pokud má nějaké obtíže či příznaky nemoci. Chtěl bych tedy v 5 bodech nastínit, co jsou (dle mých zkušeností) v systému primární a preventivní péče bolavá místa.
1. Neposuzujme pyramidu dle vrcholu
Mnohdy se díváme na naše zdravotnictví pouze optikou těch nejnáročnějších zákroků a nejsložitější péče. Je zcela na místě vyzdvihnout centra jako IKEM, kde provádějí operace a transplantace na světové úrovni. Ovšem to není péče, se kterou by přišel běžný pacient do kontaktu. Každodenní realitou pro mnohé je naprosto tristní přístup k primární zdravotní péči. Uvádí se, že až 5 % pojištěnců nemá praktického lékaře, u zubaře se jedná dokonce až o 17 %. V okrajových regionech a mimo větší města je situace ještě o poznání horší.
Primární péče je stejně jako u pomyslné pyramidy naprostý základ a pokud není dostatečně robustní, vede k většímu tlaku na navazující segmenty. Navíc všichni asi víme či tušíme, že primární péče a zejména screeningová vyšetření (o kterých budu psát ještě níže) jsou nejefektivnější a zároveň nejlevnější. Logicky pokud podchytíme nemoc v zárodku, nebo zcela zabráníme jejímu vypuknutí, je to výhodné jak pro pacienty, tak i pro celou společnost.
2. Efektivita není sprosté slovo
Když se diskutuje o zdravotnictví a potřebě reforem, většinou se skončí u toho, že chybí peníze. V Česku vynakládáme zhruba 8,5 % HDP, a to je prý v porovnání se zbytkem EU málo. Zdraví je přece prioritou pro každého, a proto bychom se neměli na nic ohlížet a přidávat. Tento přístup mi ovšem přijde s prominutím zvrácený. Ano, můžeme dávat každoročně 10 % HDP, ale asi těžko 20 nebo 30 %. Zkrátka vše má svůj strop. Proto bychom ke každé koruně, kterou vynaložíme, měli přistupovat jako k té poslední.
A vždy bychom si měli pokládat jednoduchou otázku: Vedou utracené peníze ke zlepšení dostupnosti či kvality zdravotní péče? Pokud bych měl odpovědět já, tak si upřímně myslím že nikoliv. Tolik let jsme jen navyšovali rozpočet. Začít bychom tedy měli u hloubkového inventury celé kapitoly. U každé zdravotní služby či hrazeného výkonu si říct, zda plní naše očekávání a zároveň, zda by se to nedalo dělat levněji či kvalitněji, zkrátka efektivněji. Nespokojme se pouze s tím, že to nějak funguje, protože to tak nemusí být navěky.
3. Proč to měnit, když to funguje?
No a doba, kdy to začne skřípat, možná není tak daleko. Ze statistik poměrně jednoznačně vyplývá, že naše populace stárne a co hůře, že lidé odchází do důchodu v čím dál horším zdravotním stavu. To je situace, která je společná pro spoustu západních zemí. Ovšem u nás je umocněna fenoménem tzv. Husákových dětí. O něm se mluví zejména s důchodovým systémem, ovšem daleko větší katastrofu může znamenat právě pro zdravotní systém.
V relativně krátkém čase (rozmezí asi 5 let) nám budou do důchodu odcházet velmi silné populační ročníky, takže přestanou odvádět na zdravotní pojištění. Právě kvůli horšímu zdravotnímu stavu se dá také očekávat i vyšší míra čerpání ze systému. Také se nám postupně prodlužuje délka dožití, takže budou čerpat déle. Kombinace všech tří faktorů tak může způsobit, že z roku na rok se to celé stane neufinancovatelné. A aby toho nebylo málo, spousta zdravotníků, včetně lékařů a zdravotních sester, náleží k této věkové kategorii a starším. Vše zmíněné zatíží nejen systém, ale i zbývající personál a bude velmi obtížné udržet dostupnost a kvalitu péče minimálně na stejné úrovni jako dnes.
4. Spolupráce je nutnost
Pokud se zajímáte o zdravotnictví, možná jste zaznamenali spor, který se rozhořel mezi lékaři a nelékařským personálem (včetně nás lékárníků) o kompetence ve zdravotnictví. Někteří lékaři se cítí ohroženi a odmítají jakékoliv diskuse na toto téma. Jak jsem ale již zmínil, čeká nás ohromná výzva a abychom se s ní popasovali, budeme potřebovat zapojit, pokud možno všechen personál. A také se zamyslet, zda je efektivní a účelné, aby vše vykonával pouze lékař.
Zdravotnictví a používané technologie se vyvíjí, ovšem legislativa zůstává spíše rigidní. Mnohé činnosti, které dříve musel nezbytně vykonávat lékař, už mohou (a měli by být!) delegovány na další personál. Ne proto, že bychom chtěli někomu „šlapat do zelí“, ale proto, abychom práci lékaře využili na činnosti, kde bude pro pacienty přínosnější.
5. Posilme prevenci! Ale co od toho vlastně chceme?
Dnes je v kurzu investovat do prevence. A dává to smysl. Jak jsem již zmínil, lepší než léčit nějakou nemoc, je jí nedostat. Takže každá koruna utracená za prevenci se vyplatí a mnohokrát se vrátí. Skutečně tomu tak ale je?
Problém podle mě spočívá v tom, že nejsme schopni (nebo ochotni) jasně definovat, co od těchto investic očekáváme. Například dochází průběžně k navyšování úhrad za preventivní prohlídky, rozšiřují se i screeningové programy a vyšetření. No dobře ale jak to tedy v reálu poznáme? O kolik a kdy klesne například počet civilizačních chorob (diabetes II. typu, vysoký tlak či cholesterol)?
Správně bychom měli deklarovat třeba toto: „Do včasného screeningu krevního cukru budeme vynakládat o čtvrtinu více. Po deseti letech úplné zastavení nových diagnostikovaný případů.“ Trend a jednotlivé dílčí kroky by byly pravidelně porovnávány s reálnými daty od statistiků. Na konci celého procesu (i v průběhu) bychom mohli jasně konstatovat, zda jsme uspěli či nikoliv a strategii případně upravit. Jinak se totiž jedná o krásné, ale zcela vyprázdněné proklamace.
Každý z bodů by si jistě zasloužil detailnější rozbor (možná se k tomu v nějakém z dalších článků vrátím 😉). Já jsem v tuto chvíli chtěl pouze poukázat na systémové chyby, které by v budoucnu mohli znamenat velký problém.
Jsme teď ve stejné pozici majitele domu, kterému statik řekl, že je potřeba dům strhnout, protože jsou narušené základy. Ten se tomu diví, protože mu dům připadá krásný a bez sebemenší vady. Ovšem my máme stále ještě čas tyto základy opravit. Tak si jen přejme, ať se to stane dříve, než nám to spadne na hlavu.
Zdroje:
https://mzd.gov.cz/tiskove-centrum-mz/ministerstvo-zdravotnictvi-predstavilo-aktualni-data-z-primarni-pece-a-kroky-na-podporu-jeji-dostupnosti/#:~:text=Aktu%C3%A1ln%C3%AD%20data%20zdravotn%C3%ADch%20poji%C5%A1%C5%A5oven%20ukazuj%C3%AD,co%C5%BE%20p%C5%99edstavuje%205%20%25%20v%C5%A1ech%20poji%C5%A1t%C4%9Bnc%C5%AF.
https://www.denik.cz/zdravi/zubare-nema-17-procent-cechu-20230517.html#:~:text=Zuba%C5%99e%20nem%C3%A1%2017%20procent%20%C4%8Cech%C5%AF.%20Nejv%C3%ADc%20v%20Praze%20a%20Karlovarsk%C3%A9m%20kraji%20%2D%20Den%C3%ADk.cz.
https://health.ec.europa.eu/system/files/2024-01/2023_chp_cz_czech.pdf#:~:text=Zdravotn%C3%AD%20syst%C3%A9m%20V%20roce%202021%20vynalo%C5%BEilo%20%C4%8Cesko,ne%C5%BE%205%20procentn%C3%ADch%20bod%C5%AF%20nad%20pr%C5%AFm%C4%9Brem%20EU.
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/starnoucimu-cesku-dojdou-mladi-lide-ukazuji-velka-data-369048
