Článek
Mezi těmi, které jsem víceméně předpokládal, byly obavy o moje bezpečí, které mi adresovali jak moji blízcí, tak lidé, které jsem ani neznal. Volali mi ale i někteří novináři a ověřovali si moje zdroje a poznatky. To už jsem očekával o něco méně.
Na rozhovor s paní Bobošíkovou v Aby bylo jasno, jsem při tvorbě zmíněného schématu také ani nepomyslel a na předžalobní výzvu od středočeské hejtmanky, která ke mně doputovala, už vůbec ne. Obojí se ale stalo realitou.
Co mi ale doslova vyrazilo dech, byla zpráva od detektiva z Národní centrály proti organizovanému zločinu. Slovo dalo slovo a ke mně se dostal materiál, který nejen vrhá podezření na samotného ministra vnitra, ale také na některé vyšetřovací praktiky a argumenty, které mohou budit dojem, že při vyšetřování možného Rakušanova trestného činu došlo k nadržování, nebo že nebyly brány do úvahy všechny okolnosti.
Celé záležitosti se hodlám věnovat podrobně a posbírat všechen dostupný materiál, o který se poté samozřejmě podělím. Na úvod tedy jen základní informace.
Na Víta Rakušana bylo podáno trestní oznámení v souvislosti s tím, že měl informace o možném páchání trestné činnosti, které neoznámil a tím se mohl dopustit trestného činu.
Z toho, co jsem měl možnost prozatím vidět, je jasné, že se případ táhl poměrně dlouho a že na něm pracovali jak policisté, tak lidé z NCOZ a také státní zástupci na různých úrovních.
Jasné také je, že byl případ nakonec odložen, tedy zainteresovanými lidmi nebylo shledáno nic, čeho by se ministr Rakušan dopustil nezákonně. A to ze dvou důvodů, jak jsem pochopil.
Jedním z nich byl podle vyšetřovatelů fakt, že se Rakušan o páchání trestného činu nedozvěděl z hodnověrného zdroje, což je podmínka pro jeho oznámení orgánům činným v trestním řízení.
To se ale jeví poněkud podivně, když si uvědomíme, že člověkem, který Rakušanovi možnou trestnou činnost oznámil, byla Hana Marvanová.
Určitě si vzpomínáte, jak Hana Marvanová vystoupila ze STAN a důvody odchodu objasnila Rakušanovi v dopise, kde zmiňuje Hlubučka a Polčáka v souvislosti s tlakem, který na ni vyvíjeli v rozporu s principy transparentnosti a boji proti klientelismu a korupci.
Dopis Hany Marvanové Vítu Rakušanovi
Doslova Rakušanovi píše: „Jednání výše uvedených hlavních představitelů pražského STAN je v zásadním rozporu s těmito principy a dochází k neprůhlednému jednání ve prospěch nikoli veřejného zájmu, ale ve prospěch soukromých subjektů.“
Dále píše, že o praktikách Hlubučka a Polčáka informovala i samotného Rakušana, ale bez výsledku, protože: „nikdo nebyl ochoten se tím zabývat a nebyla připuštěna žádná diskuze“.
Z uvedeného tedy jasně vyplývá, že Rakušan byl zcela prokazatelně informován o tom, že v rámci STAN a ve spojitosti s Hlubučkem a Polčákem dochází k jednání, které vede k obohacování soukromých subjektů na úkor veřejného zájmu. Tuto informaci mu prokazatelně poskytla osoba s právním vzděláním, radní Hlavního města Prahy a známá advokátka a to na základě svých zkušeností.
Lze se tedy oprávněně ptát, jaký zdroj považují OČTR za hodnověrný, když jim nestačí ani bývalá náměstkyně ministra spravedlnosti, právnička a zakladatelka iniciativy Veřejnost proti korupci.
Dalším důvodem, proč bylo trestní oznámení ve kterém je Rakušanovi kladeno za vinu, že neoznámil korupční a další trestné jednání, o kterém se dozvěděl, odloženo, bylo podle NCOZ to, že toto jednání není přímo taxativně vymezeno mezi trestnými činy, které je povinnost oznámit.
Vyrozumění NCOZ
Jenže v dalším textu svého vyrozumění NCOZ uvádí, že „předmětné Usnesení o zahájení trestního stíhání obsahuje i trestné činy, které jsou taxativně vymezeny ve zmíněném paragrafu, nicméně z uvedených mediálních článků (těch, které oznamovatel přiložil k trestnímu oznámení) nikterak nevyplývá, že by Mgr. Bc. Vít Rakušan měl konkrétní povědomí o této korupční trestné činnosti, nebo o protiprávním jednání jakýchkoli osob.
Tedy jinými slovy: v článcích, které oznamovatel přiložil k trestnímu oznámení NCOZ nenašli nic, co by nasvědčovalo, že by Rakušan měl povědomí o korupční trestné činnosti, či jiném protiprávním jednání.
To je zajímavé především s ohledem na konstatování NCOZ v závěru dokumentu, kde se píše, že je NCOZ se zpravodajským obsahem který oznamovatel uvádí jako podklad pro svoje podání seznámena.
„Rovněž je policejní orgán seznámen i s jakýmkoliv jiným zpravodajským obsahem, který se týká jeho činnosti na úseku trestního řízení. Je trvalým úkolem zdejšího policejního orgánu se takto zjištěnými skutečnostmi z úřední povinnosti zabývat, i bez příslušného oznámení z řad veřejnosti.“
Z toho tedy vyplývá, že argumentace tím, že z článků přiložených k trestnímu oznámení něco nevyplývá, je lichá, neboť NCOZ sama uvádí, že má i informace z jiných zdrojů.
Navíc si vzpomeňme na text z úvodu článku, kdy Hana Marvanová v dopisu zmiňuje Hlubučka a Polčáka v souvislosti s „tlakem, který na ni vyvíjeli v rozporu s principy transparentnosti a boji proti klientelismu a korupci.“
Dále uvedla, že: „jednání výše uvedených hlavních představitelů pražského STAN je v zásadním rozporu s těmito principy a dochází k neprůhlednému jednání ve prospěch nikoli veřejného zájmu, ale ve prospěch soukromých subjektů.“
Tedy upozornila na klientelismus, korupci a protěžování soukromých subjektů na úkor těch veřejných. A o čem že je DOZIMETR? Není náhodou o klientelismu, korupci a protěžování soukromých subjektů?
To ale zdaleka není všechno. O tom, jak státní zastupitelství shledalo šetření NCOZ jako neúplné a závěr o odložení věci bez opatření pak jako předčasný a o tom, jak z toho vykrystalizovalo další trestní oznámení, tentokrát pro nadržování, až příště.
Stejně jako o tom, jak bylo letos spuštěna akce na rozvázání služebního poměru s dotyčným detektivem, který měl tu „drzost“ a podal trestní oznámení na ministra vnitra.
Zdroj: Vyrozumění o tom, že nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin (NCOZ, 9.9.2023, Č. j. NCOZ-6329-34/ČJ-2022-412100)
