Článek
Sexuální, psychické či duchovní násilí není problémem pouze „někde v zahraničí“ nebo minulosti. Jak ukazují svědectví zveřejněná na webu organizace Někdo Ti uvěří, k násilí docházelo a dochází i v českém prostředí, včetně řeholních komunit. Právě zde je téma obzvlášť citlivé – kombinuje totiž autoritu, víru, závislost a často i izolaci obětí.
Specifikem násilí v náboženských komunitách je nerovnováha moci. Pachatel bývá vnímán jako duchovní autorita, průvodce nebo „zástupce Boha“. Oběť se tak ocitá v situaci, kdy nejen že pochybuje o sobě, ale zároveň má strach, že zpochybněním násilí zpochybní i svou víru, komunitu nebo samotného Boha. Mlčení pak není výrazem souhlasu, ale přežití.
Dalším problémem je dlouhodobé bagatelizování těchto zkušeností. Oběti se často setkávají s nepochopením, relativizací („to přece nebylo tak hrozné“) nebo s tlakem na odpuštění bez uznání viny. To může vést k sekundární viktimizaci a prohlubování traumatu.
Veřejná diskuse o násilí v řeholních komunitách není útokem na víru ani na církev jako takovou. Naopak – je nezbytným krokem k ochraně důstojnosti člověka a k obnově důvěry. Naslouchání obětem, pojmenování zneužívání moci a vytvoření bezpečných mechanismů pomoci jsou základními předpoklady skutečné odpovědnosti.
Organizace jako Někdo Ti uvěří ukazují, že mlčení není řešením. Otevřenost, empatie a odvaha mluvit o nepohodlných tématech jsou cestou, jak zabránit dalšímu ubližování a dát hlas těm, kteří o něj byli dlouho připraveni.
