AI za vás udělá polovinu práce. Výplata ale může zůstat stejná

Umělá inteligence dokáže během několika minut zvládnout práci, která člověku dříve zabrala hodiny. Firmy díky tomu mohou výrazně ušetřit a zaměstnanci pracovat efektivněji. Jenže vyšší produktivita automaticky neznamená vyšší výplatu. A možná právě to bude jeden z největších problémů, které umělá inteligence na pracovním trhu otevře.

Představte si Janu, která pracuje v administrativě menší firmy. Každý den zpracovává objednávky, odpovídá na zákaznické e-maily, kontroluje faktury a připravuje podklady pro své kolegy. Práci zná dobře, ale velkou část dne tráví činnostmi, které se neustále opakují. Pak její zaměstnavatel zavede umělou inteligenci, která dokáže některé úkoly provádět automaticky.

Najednou Jana nemusí ručně pročítat desítky zpráv. Systém je roztřídí, připraví návrhy odpovědí a z faktur vytáhne potřebné údaje. Jana výsledky zkontroluje a řeší především případy, se kterými si automatizace neporadí. Práce, která jí dříve zabrala celé dopoledne, je hotová za dvě hodiny.

Pro zaměstnavatele je to výborná zpráva. Jana je produktivnější, zákazníci dostávají odpovědi rychleji a firma může zvládnout více práce bez dalších nákladů na zaměstnance.

Ale co z toho má samotná Jana?

Dostane vyšší mzdu, protože zvládá více práce? Bude mít kratší pracovní dobu? Nebo jí zaměstnavatel jednoduše přidělí další úkoly, protože má najednou volnou kapacitu?

A co když vedení za nějakou dobu zjistí, že práci celého oddělení zvládne menší počet lidí?

Jana je samozřejmě smyšlená. Situace, do které jsem ji postavil, ale dobře ilustruje otázku, kterou si v souvislosti s umělou inteligencí podle mě stále pokládáme příliš málo.

Když se mluví o umělé inteligenci a zaměstnanosti, často se debata točí kolem toho, které profese zaniknou. Účetní, programátoři, překladatelé nebo zaměstnanci zákaznických center bývají zmiňováni jako jedni z nejohroženějších. Jenže změna nemusí přijít tak, že zaměstnavatel jednoho dne propustí polovinu firmy a nahradí ji počítačem.

Může být mnohem nenápadnější.

Firma například odejde od ručního vyřizování zákaznických požadavků. Umělá inteligence začne e-maily rozpoznávat podle obsahu, vyhledávat potřebné informace v interních systémech a připravovat odpovědi. Zaměstnancům zůstanou složitější případy, reklamace nebo situace, ve kterých je potřeba lidské rozhodnutí. Takový systém sice musí být správně nastavený a kontrolovaný, ale část rutinní práce skutečně dokáže převzít.

Původně měla firma v plánu přijmout další dva zaměstnance, protože stávající tým nestíhal. Po zavedení automatizace ale zjistí, že je zatím nepotřebuje. Nikdo nedostal výpověď, přesto právě zmizely dvě potenciální pracovní příležitosti.

A pokud se podobné rozhodnutí odehraje ve stovkách nebo tisících firem, může se postupně projevit na celém pracovním trhu.

Mezinárodní organizace práce (ILO) ve své studii z roku 2025 odhaduje, že přibližně každý čtvrtý pracovník na světě působí v profesi, která je do určité míry vystavena generativní AI. To ale neznamená, že čtvrtina lidí přijde o zaměstnání. Podle organizace je u většiny těchto profesí pravděpodobnější změna pracovní náplně než úplné nahrazení člověka.

Pro zaměstnance to může být dobrá zpráva. Pro člověka, který si právě hledá práci, už ale nemusí.

Jako IT konzultant používám umělou inteligenci při řešení technických problémů, analýzách i návrhu firemních řešení. Nedávno jsem například připravoval pro zákazníka návrh systému, který mu má pomoci lépe sledovat provozní výsledky. Dříve bych jednotlivé části řešil postupně, od analýzy dat přes technické zpracování až po přípravu podkladů pro zákazníka. Díky AI jsem mohl rychleji procházet různé varianty, připravovat návrhy a soustředit se na samotné řešení problému.

Neznamená to, že by umělá inteligence všechno udělala za mě. Stále musím vědět, co zákazník potřebuje, rozumět technickému návrhu a kontrolovat, jestli výsledky dávají smysl. Když AI udělá chybu, nemohu se před zákazníkem vymluvit na to, že mi špatně poradila. Odpovědnost za vlastní práci zůstává na mně.

Podobné zkušenosti mě vedou k přesvědčení, že se mění nejen rychlost práce, ale také to, za co budou firmy ochotné lidem platit. Rutinní vytvoření podkladů postupně ztrácí část své hodnoty. Schopnost pochopit problém, rozhodnout se správně a dodat použitelný výsledek ale zůstává důležitá.

Jenže ani odborník, který díky AI zvládne více práce, nemá zaručeno, že se jeho vyšší produktivita promítne do odměny.

Zkusme jednoduchý příklad. Zaměstnanec má mzdu 40 tisíc korun a díky novým nástrojům začne zvládat výrazně více práce. Jeho zaměstnavatel tak může přijímat další zakázky, aniž by musel rozšiřovat tým. Produktivita roste a výsledky firmy se zlepšují.

Znamená to, že zaměstnanci automaticky vzroste mzda na 50 nebo 60 tisíc? Samozřejmě ne. Může se to stát, pokud si firma chce zkušeného člověka udržet nebo jeho výsledky odpovídajícím způsobem ocenit. Stejně tak ale může větší část ekonomického přínosu zůstat zaměstnavateli. Anebo se úspora promítne do nižších cen pro zákazníky.

O této nejistotě mluví také Evropská centrální banka. Její ekonom Philip Lane v říjnu 2026 upozornil, že možnost nahrazovat některé pracovníky pomocí AI může oslabovat jejich vyjednávací pozici a tlumit růst mezd.

To je nepříjemná představa. Člověk se naučí využívat nové technologie, pracuje rychleji a vytváří více hodnoty, ale jeho schopnost vyjednat si lepší podmínky může být paradoxně slabší. Zvlášť pokud stejná technologie současně usnadňuje zaměstnavateli jeho práci nahradit nebo rozdělit mezi ostatní.

Nemyslím si, že je správné automaticky stavět zaměstnance proti firmám. Bez ekonomického přínosu by mnoho automatizací vůbec nevzniklo a firmy potřebují vydělávat, aby mohly investovat a růst. Jen bychom neměli předpokládat, že se technologický pokrok sám od sebe spravedlivě rozdělí mezi všechny, kteří se na něm podílejí.

Umělá inteligence má ještě jednu zajímavou vlastnost. Dokáže současně zvyšovat hodnotu některých pracovníků a snižovat náročnost práce jiných.

Podle analýzy společnosti PwC z června 2026 vykazují pracovní nabídky požadující specifické znalosti AI v průměru mzdovou prémii 62 procent. To rozhodně neznamená, že se každému zaměstnanci, který se naučí pracovat s ChatGPT, zvýší výplata o více než polovinu. Jde o výsledek analýzy pracovních nabídek, nikoliv o zaručený růst mzdy konkrétního člověka.

Číslo ale dobře ukazuje, že zaměstnavatelé dokážou určité schopnosti ocenit výrazně lépe než jiné.

Představme si zkušenou účetní, která nejen rozumí účetnictví, ale dokáže také navrhnout, jak část rutinní agendy zautomatizovat a kde nastavit kontrolní mechanismy. Pro svého zaměstnavatele může být mimořádně cenná. Na druhé straně člověk, jehož práce spočívá převážně v přepisování údajů z dokumentů do systému, může čelit stále silnější konkurenci automatizace.

A nejde pouze o administrativu. Podobné změny mohou zasáhnout marketing, zákaznickou podporu, překladatelství nebo některé oblasti IT. Rozdíl bude často v tom, zda technologie člověku pomáhá vytvářet větší hodnotu, nebo přebírá samotnou podstatu jeho dosavadní práce.

Při debatách o budoucnosti zaměstnanosti se často zapomíná na jednu skupinu. Na mladé lidi, kteří právě dokončují školu a hledají první zaměstnání.

Představme si začínajícího programátora. Ještě před několika lety mohl dostat jednodušší úkol, například upravit část aplikace, opravit drobnou chybu nebo připravit základní funkci. Nešlo o nic převratného, ale právě na podobných úkolech získával zkušenosti. Postupně se učil přemýšlet nad složitějšími problémy a po několika letech z něj mohl vyrůst zkušený odborník.

Dnes dokáže část podobné práce připravit umělá inteligence během několika minut. Zkušený programátor její návrh zkontroluje, upraví a pokračuje dál. Firma díky tomu nepotřebuje na některé jednodušší úkoly tolik začátečníků jako dříve.

Stanford Digital Economy Lab v srpnu 2026 zveřejnil aktualizovanou studii, podle které zaměstnanost Američanů ve věku 22 až 25 let v profesích silně vystavených AI zaostávala přibližně o 19 procent za tím, kde by byla, pokud by se vyvíjela stejně jako zaměstnanost jejich vrstevníků v méně vystavených profesích.

Autoři výslovně upozorňují, že jde o pozorovanou souvislost, nikoliv důkaz, že celý rozdíl způsobila umělá inteligence. Zároveň ale zjistili, že se problém projevuje především omezeným přijímáním mladých pracovníků, nikoliv hromadným propouštěním těch stávajících.

Pro Česko z těchto amerických dat nemůžeme automaticky vyvozovat stejný vývoj. Přesto bychom měli podobný signál brát vážně.

Pokud firmy přestanou mladým lidem nabízet jednodušší práci, na které se mají učit, odkud budou za deset let brát zkušené odborníky? A jak se má člověk stát seniorem, když nedostane příležitost začít jako junior?

Možná bude potřeba změnit samotný způsob zaučování zaměstnanců. Umělá inteligence může být výborným pomocníkem při učení, ale zkušenosti s odpovědností, chybami a skutečnými problémy zákazníků se získávají obtížněji.

Nemyslím si, že každý musí začít programovat nebo se stát odborníkem na umělou inteligenci. Ostatně velká část zaměstnanců ani nepotřebuje vědět, jak fungují neuronové sítě nebo jazykové modely. Stejně jako řidič nemusí rozumět konstrukci motoru, aby dokázal dobře řídit automobil.

Důležitější bude pochopit, kde nám technologie skutečně pomáhá a kde ji naopak musíme kontrolovat.

Pokud pracujete v administrativě, může vám AI pomoci s dokumenty, e-maily nebo přípravou podkladů. V obchodě může urychlit analýzu zákaznických požadavků. Učitelům může pomáhat s přípravou materiálů a lékařům s některými administrativními činnostmi. Všude ale zůstává důležité rozpoznat chybu, posoudit souvislosti a rozhodnout, co s výsledkem udělat.

Z pohledu zaměstnance bych se proto nesoustředil jen na otázku, jak používat konkrétní nástroj. Snažil bych se především pochopit, jak díky němu dělat svou práci lépe a jak tuto hodnotu dokázat zaměstnavateli vysvětlit.

A zaměstnavatelé by si možná měli začít klást podobně nepříjemnou otázku. Pokud zaměstnancům dají nástroje, které jim umožní odvádět výrazně více práce, jakým způsobem je budou motivovat, aby tuto hodnotu skutečně vytvářeli?

Protože pokud jedinou odměnou za vyšší produktivitu bude další práce, nadšení z technologického pokroku může rychle vyprchat.

Umělá inteligence podle mě přinese do pracovního života mnoho pozitivních změn. Může omezit rutinní činnosti, zpřístupnit odborné znalosti a umožnit lidem věnovat se práci, která vyžaduje více přemýšlení a méně mechanického opakování. Některým profesím otevře nové příležitosti a firmám umožní růst rychleji než dříve.

Současně ale může změnit hodnotu lidské práce způsobem, na který nejsme úplně připraveni. Ne všichni zaměstnanci získají stejně a některé pracovní pozice mohou být postupně vytlačovány bez toho, aby docházelo k nápadným vlnám propouštění.

Technologie sama nerozhodne o tom, zda budeme mít vyšší mzdy, kratší pracovní dobu nebo více pracovních příležitostí. O tom budou rozhodovat firmy, zaměstnanci, zákazníci a způsob, jakým se pracovní trh novým podmínkám přizpůsobí.

Až tedy příště uslyšíme, že umělá inteligence dokáže ušetřit polovinu pracovního času, možná bychom se měli zajímat ještě o jednu věc.

Kdo si nakonec ponechá hodnotu těch hodin, které už díky ní nemusíme odpracovat?

Protože pokud budeme díky AI pracovat dvakrát rychleji, ale za stejné peníze a pod větším tlakem, nemusí být technologický pokrok pro každého takovou výhrou, jak se dnes zdá.