Článek
Z Itálie do Británie
V roce 58 př. n. l. se kmen Helvétů ze Švýcarska rozhodl přesídlit hlouběji do Galie (především dnešní Francie). Caesar se jakožto místodržící provincie Narbonská Galie (část jižní Francie) rozhodl proti tomuto stěhování zasáhnout a Helvétie se svými legiemi vypudil zpět do Švýcarska, kde následně sloužili jako nárazový pás mezi barbary a Římskou republikou.
Caesar nechal svoje jednotky přezimovat na území Galie, čímž naznačil svoje pohnutky k dalším vojenským výbojům. Ty se samozřejmě potvrdily následujícího roku, kdy vytáhl se svými jednotkami proti kmenu Belgů, o kterém se tradovalo, že byl nejsilnější ze všech galských kmenů.
Samotné Galské války (které sám Caesar popisoval ve svých Zápiscích o válce galské) pak pokračovaly za velké podpory dvou triumvirů (triumvirát byla domluva Caesara a dvou mocných hodnostářů Pompeia a Crassa). Roku 54 př. n. l. však zemřela Caesarova dcera Julia, která byla provdána za Pompeia, a udržovala mezi oběma poměrně přátelský vztah. Crassus padnul během tažení proti Parthii na východě, kde se snažil o získání vojenské prestiže. Triumvirát se začal pomalu rozkládat.
Občanská válka
Spor mezi Caesarem a Pompeiem (a války samotné) trval dalších 5 let. Během této doby se senát Římské republiky rozdělil na dva neslučitelné tábory podporující svého favorita. K žádnému kompromisu se nedošlo, a to ani poté, co se Marcus Antonius (Caesarův dobrý přítel a zástupce) stal tribunem lidu. Julius Caesar se rozhodl namísto vyčkávání jednat.
V noci na 10. leden 49 př. n. l. s armádou překročil hraniční řeku Rubikon na severu Itálie. Tento jednoduchý akt měl ale dalekosáhlé následky, neboť bylo místodržícím zakázáno opustit území provincie s vojskem. Caesar tím spáchal velezradu. Mimo jiné také pronesl slavný citát „alea iacta est“, tedy „kostky jsou vrženy“.
Caesarovo velezradou začala občanská válka, která trvala 4 roky a na jejím konci se stal diktátorem Říma. Jak je všem známo, o rok později byl Gaius Julius Caesar zavražděn před zasedáním senátu. Po pár letech se pak moci ve státě ujal jeho adoptivní syn Octavianus, který se stal prvním římským císařem. Římská republika tak oficiálně zanikla a začala několikasetletá vláda císařů.
