Článek
Odpovědnost za vlastní politické kroky ale tato vláda nikdy příliš necítila – a tak místo sebereflexe přichází zoufalá snaha zamést stopy. Fakta jsou však neúprosná: Fialova vláda během českého předsednictví EU rezignovala na hájení českých zájmů. Servilně přijímala bruselskou agendu, podpořila likvidační regulace Green Dealu, a nyní, když se ukazuje, jaké budou jejich důsledky, se snaží předstírat, že s tím nemá nic společného.
Zpackané předsednictví: Když loajalita k Bruselu zvítězila nad českými zájmy
Evropský automobilový průmysl čelí jedné z největších výzev své historie. Emisní limity se zpřísňují, elektromobilita se prosazuje direktivně, bez ohledu na technologické a ekonomické dopady. A česká vláda? Místo aby bojovala za realistický přístup a ochranu klíčového odvětví naší ekonomiky, pomohla přitvrdit pravidla, která teď ohrožují desetitisíce pracovních míst.
Samotné české předsednictví EU bylo pro kabinet Petra Fialy zkouškou, kterou nezvládl. Namísto pragmatického vyjednávání se vláda stylizovala do role „premiantů evropské třídy“ – aktivně prosazovala bruselskou agendu a ještě se za to plácala po ramenou. Výsledek? Série rozhodnutí, která poškodí české firmy i domácnosti:
- Červen 2022: Ministryně Hubáčková představuje priority českého předsednictví v oblasti klimatu. Namísto obhajoby českého průmyslu vláda přebírá unijní zelené cíle bez jakékoli snahy o kompromis.
- Říjen 2022: Rada a Parlament dosáhly v rámci trialogu dohody o souboru „Emise CO2 pro osobní a dodávkové automobily“, která de facto zakazuje od roku 2035 nové automobily se spalovacími motory, což se rovná facce českému automobilovému průmyslu.
- Říjen 2022: V Radě byl přijat obecný přístup jako vyjednávací pozice, která se stala konečným výsledkem jednání. Musí být všechny nové budovy od roku 2030 „bezemisní“, nové budovy obsazené nebo vlastněné veřejným sektorem by měly být bezemisní od roku 2028.
- Listopad 2022: Evropská komise představuje normu Euro 7 – nová regulace, která dramaticky zdraží výrobu automobilů. Česká vláda mlčí. Ministr Kupka sice veřejnost ujišťuje, že „Česko bude hájit své zájmy“, ale realita? Opačná. Vláda poslušně odkývne, co se po ní chce.
- Prosinec 2022: Uzavřena trialogová dohoda o mechanismu pro přizpůsobení se emisím oxidu uhličitého (CBAM) - byrokratické monstrum, které není v souladu s pravidly WTO, nechrání naše podniky, ale zvyšuje jejich administrativní zátěž.
- Prosinec 2022: Revize systému EU pro obchodování s emisemi v letectví, která výrazně zvýší ceny letenek, což znamená, že mnoho rodin již brzy nebude moci letět na dovolenou do Řecka nebo Španělska.
- Prosinec 2022: Fialova vláda odsouhlasí rozšíření systému emisních povolenek (ETS2). To znamená jediné – zdražení dopravy a energií. Opět bez jakékoli výjimky pro české firmy či domácnosti.
A jaký byl závěr českého předsednictví? Frans Timmermans, hlavní architekt Green Dealu, nadšeně děkuje české vládě za „jedno z nejlepších předsednictví v historii“. Jinými slovy: „děkujeme, že jste nekladli odpor“. Ideologické nesmysly jako je zákaz spalovacích motorů nebo rozšíření povolenek na domácnosti, schváleno těsně před předsednictvím. Ministři z pětikoalice hlasovali pro tato opatření a nyní říkají, že jsou špatně.
Ty cíle, které jsme si nastavili, bychom tedy měli upravit. Snažíme se totiž jeden z nejčistších průmyslů na světě udělat ještě čistější, zatímco jinde ve světě takhle rychle nejdou. Naše firmy na to doplatí, protože se pak nejrůznější věci vyplatí vyrábět jinde a do Evropy se budou jen dovážet
Nyní přichází fáze popírání reality
Dnes, když už i české firmy bijí na poplach a voliči jasně dávají najevo svou nespokojenost, přichází nová strategie – zamlžit, překroutit fakta a hodit odpovědnost na někoho jiného. Premiér Fiala i ministr Kupka rádi zdůrazňují, že Green Deal „vyjednal Andrej Babiš“. Ano, politická dohoda vznikla už dříve, ale klíčové zákony a detaily se schvalovaly až za této vlády. A ta nejenže nevyužila příležitost k jejich zmírnění, ale naopak aktivně podporovala jejich zpřísnění.
Ve snaze zakrýt důsledky této devastační politiky pak Fialova vláda neváhala sehrát potupné divadlo s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen, která do Prahy přijela předstírat zájem o osud českého průmyslu. Výsledek? Místo podpory v podobě revize klimatického balíčku přišly jen další restrikce a byrokratická opatření, která ještě prohloubila krizi českých firem i domácností.
Nyní se však celá Evropa pomalu probouzí ze zeleného rauše a přichází probuzení. Na stole je bolestné zjištění, že starý kontinent dávno ztratil konkurenceschopnost na úkor Číny a USA. Rozplynul se i sen o klesajících emisích, které paradoxně spíše rostou. Úspěšné české firmy přesidlují do zemí, kde nemusí bojovat s předraženými energiemi a množstvím nesmyslných regulací. Místo slibované prosperity, která měla jít ruku v ruce s ochranou klimatu, lidé čelí čím dál tím vyšším životním nákladům a ztrátě pracovních míst.
Fialova vláda tak nyní zjišťuje, že volič není hloupý. A když mu rostou účty za energie, vidí hrozící úpadek automobilového průmyslu a pozoruje, jak se z Evropy stává stále méně konkurenceschopný ekonomický prostor, nechce slyšet výmluvy. Chce vidět akci.
Česko musí přestat být pouhým vykonavatelem bruselských rozhodnutí
Nejde o to, jestli má Česká republika být součástí evropské spolupráce – jde o to, zda v ní bude hrát aktivní roli, nebo bude pouze přijímat, co se jí nadiktuje. Fialova vláda bohužel ukázala, že na obranu českých zájmů nemá ani odvahu, ani vůli.
Pokud má mít Česká republika budoucnost jako silná a konkurenceschopná ekonomika, musí začít bojovat. Vyjednávat výjimky, prosazovat realistická pravidla, být slyšet. Bruselská pochvala není ekonomický plán – a české firmy ani občané si ji do peněženek nevloží. Fialova vláda tuto šanci promarnila. A teď nezbývá než doufat, že příští kabinet bude mít více odvahy – a méně servility.
