Článek
Ale když jste naposledy, mimo své dnes již exmanželky, sváděl podnapilou kolegyni v práci, kde vaše hlavní kladné body byla promile a její domácí znuděnost, tak je to těžké. Já vlastně ani nevěděl, jak začít. A tak jsem podlehl reklamě a šel vyzkoušet Tinder. Tinder je eshop se vztahy. Doleva nepoužitelná, vpravo šukatelná, rozhodujete prstem jakožto prodlouženým penisem. Což je ta zrada.
Má největší nevýhoda totiž je, že kromě postele potřebuju i základní zájmovou a intelektuální kompatibilitu. Kráska může být sebevětší, ale když místo Orfea preferuje Ortel, jiskra se nezažehne ani v kalhotech, ani nikde jinde. Jenže v tomhle je Tinder vlastně k ničemu. Tak dvě třetiny žen sem o sobě nic nenapíší a pokud ano, tak to naflákají v podobě emotikonů, z nichž luštíte, zda jezdí na windsurfingu, skejtu, nebo je to emotikon osoby sušící se na ručníku.
Tinder to zřejmě pochopil a přidal volbu preferovat ženy, které mají nějak vyplněné bio. Jenže ženy to pochopily a začaly si do bio cpát právě tyto emotikony. Souvislý text o zájmech, neřkuli o tom, co žena hledá (ví-li to), aby muž pohledal.
Nakonec jsem udělal zajímavou zkušenost. Zjistil jsem, že vzhled je typově odpovídající. Tak například ženy špulící rty, které vystavují na odiv jejich masitost, ať přirozenou či spíše uměle dotvořenou, nebývají nejostřejší tužky v penále a není dobré od nich očekávat hlubší diskusi. Pravda je, že k tomuto závěru jsem došel po schůzce s desítkou z nich a neumím teď říct, zda to je statisticky relevantní vzorek, na více jsem ale neměl náladu. Došli jsme do kavárny a rozhovor byl vždy hodně podobný: buďto se mluvilo o jejích psech, o jejím bývalém nebo se mlčelo v případě, když jsem se hovor nerozhodl táhnout já. A to se mi zpravidla nechtělo. Takže jsme si vyměnili půlhodinový rozhovor, já zaplatil kafe a rozloučili jsme se. Smutné je, že šest dam z těch deseti mi následně psalo, kdy se znovu uvidíme. Že to byla naše jediná schůzka, to si samy neodvodily.
Chápu, že je těžké mít slušné fotky na seznamku. Člověk tak nějak nepočítá s tím, že bude potřebovat optimistické portrétovky a ukazuje se, že v momentě, kdy je potřebuje, už ty portréty zase nevypadají optimisticky. Takže zjevně řada lidí sahá do starších zásob, v horším případě se snaží vyříznout bývalou lepší polovičku či alespoň zakrýt obličej dítěte, v lepším případě jsou to fotky z nejrůznějších akcí, takže alespoň dojdete názoru, že dotyčná má ráda jógu. Na osobním setkání se ukázalo, že ji cvičila jednou v životě, z čehož vznikla fotografie, neví, co na tom lidi vidí a bohužel mi nedošlo, že splývavé oblečení pytlovitého charakteru umožnilo zakrýt fakt, jak mnoho nebyla dotyčná s jógou kompatibilní.
Nechci se tu nikomu vysmívat, to by bylo příliš snadné. A neumím zevšeobecnit své dojmy pro všechny, nejsem statistik, který by tu postuloval teorie, jak má vaše fotka na seznamce vypadat. Ze své zkušenosti mohu říct, že dávám přednost záběrům, které ukazují autentický obličej i větší náznak postavy. Přeci jen, třeba pro mne je obezita nepřekonatelný problém a již dobře vím, že fotka z přílišné blízkosti právě obezitu maskuje nejčastěji.
Přesto jsem nakonec z výzkumného zájmu seznamování na seznamkách věnoval docela dost času. I proto, že to pro mne byla zajímavá možnost potkat lidi, které bych normálně nepotkal. I proto, že jsem se po mnoha letech dostal do nejrozličnějších skupin lidí a povídání s nimi na mne mělo terapeutický účinek. A tak si postřehy ze seznamování a vztazích po čtyřicítce zapíšu. Třeba vám to pomůže…
